Nejisté festivalové léto. KVIFF či Colours ohrožují vládní opatření i zavřené hranice
V dobách utlumení takřka veškerého společenského života, se část české populace upíná alespoň k představě kulturně prožitého léta.
V dobách utlumení takřka veškerého společenského života, se část české populace upíná alespoň k představě kulturně prožitého léta.
Poslední hlášení. Však už je taky načase. Volné chvíle čím dál častěji využívám k relaxaci ve formě zírání do stropu v hotelovém pokoji. I ta skřivánčí jatýrka se mi přejedla, člověk je prostě nemůže jíst pořád, však to znáte. Míra popletenosti stoupá, včera jsem se chtěl potěšit na půlnoční projekci Carpenterova hororu Mlha, dostavil jsem se tam však s lístkem na nějaký jiný film. Nejvyšší čas natáhnout i z posledních sil toulavý boty a přesunout se někam jinam. Ale nějaké zážitky ke sdílení mi ještě zbyly.
Na dánské filmy jsem měl v posledních dnech štěstí (Nebo ony na mě? Haha. Hoho.). Festivalový itinerář mi do cesty postavil snímek Synové Dánska (režie: Ulaa Salim), politický thriller o tom, co nás dle mínění autorů čeká nebo čekat může – poslední dobou docela oblíbené téma.
Karlovarská přehlídka je už za polovinou, takže se naplno projevuje i festivalový paradox.
Teplíčko bylo. Vlast se nám trochu přehřála, ve Varech tomu bylo nejinak, když člověk nastavil holou hlavu slunečnímu svitu, honem ji zas schoval, pokud bylo kam, a stejně si moc nepomohl. Těžký den.
V prvním hlášení jsem zmínil své provinění vůči Litvě – místo abych zhlédl ceněný snímek o těžkém osudu litevského řezníka v Bruselu, zvolil jsem zbaběle upíjení kávy na terase a kontemplaci tamtéž.
To, že na červeném koberci lidi vypískali ministryni financí, si přečtu až v ranních zprávách, dovnitř žádný velký pískot nedolehl, tam obvyklým způsobem zurčilo šampaňské a šuměly róby celebrit středního doletu.
Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary začíná. Stovky fanoušků už před hotelem Thermal přivítaly hlavní hvězdu letošního ročníku, americkou oscarovou herečku Julianne Mooreovou i jejího manžela, režiséra Barta Freundlicha. Moooreová oblečená v žlutých šatech s tenkými ramínky a nápadnými volány se se svým typickým úsměvem vydala z červeného koberce mezi fanoušky. Dlouhé minuty se s nimi zdravila, podávala jim ruce, fotografovala se s nimi a rozdávala autogramy. Při slavnostním ceremoniálu pak dostala cenu za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii.
Do kin míří filmová komedie režiséra Benjamina Tučka Mars. Vznikla na vědecké základně uprostřed pouště v americkém Utahu, kde český štáb získal jako jediný na světě povolení natáčet. Točilo se v modulu pro simulace pobytů na Marsu a jak řekl Tuček, filmový štáb těm, kdo stanici provozují, připadal jako velmi vhodná skupina pro případnou budoucí kolonizaci planety. Film měl premiéru na karlovarském festivalu, do kin vstoupí 16. října.
Signály, jimiž tělo a snad i podvědomí, nebo dokonce nevědomí dávají najevo, že nastal čas z festivalu zmizet, přibývají a stávají se čím dál nekompromisnějšími. To se třeba jeden dopoledne vykope na projekci údajně epické kolumbijské gangsterky o počátcích obchodu s kokainem a zjistí, že si spletl kino. Ne, ne. Žádná epika, žádný kokain. Ale nesnesitelný a hysterický rakousko-americký pokus o filmové umění.
Předposlední zápis píšu už ve stavu naplno propuknuvší festivalové otupělosti, ale všechno bude zase v pořádku – jasná věc.
Že se k tomu ještě vracím. Podávání usilovných výkonů na poli hudby a zábavy v čase nočním může ovlivnit schopnost analýzy, interpretace a estetického hodnocení filmových děl v čase denním.
Rekapitulovat highlighty mého festivalového pondělka je docela vysilující práce.
S publikem jsem se na konci minulého zápisu loučil v naději, že koprodukční drama Francie proti Argentině, na jehož projekci jsem se chystal, bude stát za to.
První den na festivalu toho člověk moc nenakouká, chce to spíš vstřebávat atmosféru. A letos je – překvapivě – podobná jako vždycky. Možná ten posezonní pocit ve vzduchu je silnější.
Karlovy Vary se pro celý příští týden stávají epicentrem filmového dění. Začíná další ročník mezinárodního filmového festivalu. Mezi jeho hosty se objeví britský herec Robert Pattinson, známý z upírské filmové ságy Stmívání, oscarový herec a režisér Tim Robbins nebo herečka Anna Paquinová, která za svou dětskou roli ve filmu Piano získala Oscara. Festivalové dění nově doplní večerní živé talk show moderované Liborem Boučkem. Festival dnes zahájí film Miloše Formana Lásky jedné plavovlásky.
Filmový festival v Karlových Varech je suverénně největší a nejvýznamnější společenská událost v zemi. Zároveň je unikátní tím, že na jeden týden propojuje dva světy: tisíce obyčejných fanoušků filmu se světem celebrit a vlivných lidí. Možná právě i pro koncentraci těch z druhého světa je někdy terčem jedovatých poznámek a kritiky, ale zároveň bez řady hostů z Becher’s baru (ale ten už od zákazu kouření v barech a restauracích také není, co býval) by festival nikdy takto nefungoval. Tam dole, v tom temném doupěti, je vřídlo peněz, které karlovarské filmové kolo pohání
Daniel Křetínský je jedním z nejchytřejších a nejprotřelejších českých miliardářů. Úspěšně vytváří dojem, že se od politiky drží stranou. K prosperitě svého byznysu ji ale potřebuje víc než jiní. A nejen tu českou. Energetika je jednou s politikou vůbec nejvíc provázaných branží.
Hlavním sponzorem Mezinárodního filmového festivalu (MFF) Karlovy Vary po odchodu dlouholetého generální partnera, elektrárenské společnosti ČEZ bude EP Industries a internetový obchod Mall.cz, které jsou spojeny s podnikatelem Danielem Křetínským.