Emmanuel Macron, francouzský prezident, miláček liberálních kruhů, hráz proti populismu a velký Evropan tlačící kontinent k nevyhnutelnému sjednocení. Takový můžeme občas mít z hlavy Francie pocit, pokud sledujeme české nekritické zpravodajství. Jenže „Jupiter“, což je přezdívka, která se pro Macrona vžila, má i svou temnější stránku.
Britská veřejnost se tak musí naučit žít s myšlenkou, že jeden z nejvýše postavených členů královské rodiny je možná násilník a zločinec. V pečlivě budované imagi královské rodiny se tak vyskytla velká skulina.
Kauza s označováním výrobků z izraelských osad je tak dobrým připomenutím, že zatímco znuděná Evropa vymýšlí nálepky proti Židům, jediná funkční demokracie na Blízkém východě musí neustále bojovat o právo na svou existenci.
Koncem října si Amerika mohla na chvíli odpočinout od cirkusu připravovaného impeachmentu, demokratických primárek a skandálů prezidenta Donalda Trumpa. Politický svět zasáhla stará dobrá sexuální aféra.
Zatímco Bolívie slaví, Moralesovo svrhnutí je problém pro západní levici. Morales byl posledním teoretickým příkladem, že socialismus funguje a velká redistribuce bohatství je možná, aniž by země sklouzla k přímé diktatuře.
Když selhal pokus britského premiéra Borise Johnsona protlačit brexitovou smlouvu parlamentem tak, aby stihl odchod z EU 31. října, mohl ukázat na obvyklé viníky, labouristy, liberální demokraty, skotské nacionalisty, rebelující konzervativce, ale i na skupinu, jež doposud patřila mezi ceněné spojence. Proti Johnsonovi hlasovalo i deset poslanců za severoirskou Demokratickou unionistickou stranu (DUP). Ti podporovali menšinovou vládu Theresy Mayové, podporu zachovali i Johnsonovi. Kdyby jejich přízeň vydržela, jejich deset hlasů byl dostatečný počet pro otočení výsledku. Důvodem pro jejich zběhnutí od Johnsona je pocit DUP, že jeho smlouva narušuje vazby Británie na Severní Irsko.
Francouzský prezident Macron prohlásil, že se NATO nachází ve stavu mozkové smrti.
Britské všeobecné volby jsou něco jako fotbalová Premier League. Ať už fandíme komukoli, čistě jako spektákl je to nejpůsobivější klání Evropy. Vojenská terminologie je na denním pořádku, mluví se o obsazování území, o cílených úderech, o pozemní kampani. I kandidáti jsou jaksi kvalitnější.
Něco takového se nevidí každý den. Zatímco pravicová americká televize Fox News chválí kdysi svého úhlavního nepřítele Baracka Obamu, v baště progresivního establishmentu New York Times vychází komentář k Obamovi silně kritický. Vyjadřují se ke stejné události. Demokratická ikona si dovolila vyjádřit pochybnosti o takzvané „cancel culture“ a mladých „woke“ lidech.
Předevčírem britská Dolní sněmovna podpořila předčasné volby na 12. prosince.
Představte si samosprávné území s velkou mírou autonomie ve vnitřních otázkách. Teď si představte, že toto území je historicky velmi liberální, až progresivní. Jako jedno z prvních v Evropě schválilo potraty, má velmi tolerující přístup k homosexualitě, dávno tam byly schváleny sňatky gayů a leseb. K tomu si představte, že vláda mateřské země využije dysfunkčnosti samosprávy, jež ale nemá s otázkami tohoto druhu nic společného, a zakáže umělé interrupce i manželství homosexuálů. Následoval by celosvětový skandál, stohy komentářů, prohlášení celebrit, pochody za respektování suverenity a protesty za práva menšin. Přesně popsaný scénář se stal v Severním Irsku, jen v opačném gardu, takže to nikoho nezajímalo.
Pokaždé když už to vypadá, že nadešel rozhodující okamžik brexitu, tak celé snažení vyšumí.
Nejnenáviděnější politik současné Británie je zřejmě sir Oliver Letwin. Tento exkonzervativec, vyhozený ze strany poté, co sabotoval vyjednávací pozici Borise Johnsona, když hlasoval pro zákon zakazující brexit bez dohody (Bennův zákon), má za sebou politickou kariéru skládající se z jednoho průšvihu za druhým.
Někde v Londýně dost možná Theresa Mayová mlátí hlavou o stůl. Slavně vyjednaná „nová“ brexitová dohoda je totiž v mnoha ohledech identická s tou, kterou třikrát předložila parlamentu – a ten ji třikrát odmítl.
Smyčka kolem Facebooku se utahuje. Internetovému gigantu jdou po krku americké federální úřady, státní prokurátoři i prezidentští kandidáti. Zdá se, že zakladatel a šéf firmy Mark Zuckerberg si problém začíná uvědomovat. Na červencovém uzavřeném jednání se svými zaměstnanci se dušoval, že „zalehne na matrace a bude bojovat“. Zvukový záznam ze setkání následně na začátku října publikoval server The Verge.
Přesto ocenění premiéra Etiopie skýtá jedno nebezpečí, totiž že z nadějného laureáta se vyklube autoritář. I s tím má Nobelův výbor zkušenosti.
„Svými prázdnými slovy jste mi ukradli mé sny a mé dětství,“ obvinila světové vůdce šestnáctiletá Švédka Greta Thunbergová na summitu OSN o klimatu. „Jsme na začátku masového vymírání. A jediné, o čem mluvíte, jsou peníze a pohádky o věčném ekonomickém růstu. Jak se opovažujete!“ pokračovala. Svůj zhruba pětiminutový projev ukončila výhrůžkou. „Nedovolíme, aby vám to prošlo. Tady a teď tvoříme hranici. Svět se probouzí. A změna přichází, ať se vám to líbí, nebo ne“.
Středa 4. září může vejít do dějin jako den, kdy britská opozice prokaučovala úplně všechno. Nejdřív protlačila Dolní sněmovnou zákon zakazující brexit bez dohody, takzvaný Bennův zákon, a pak odmítla nabídku premiéra Borise Johnsona na předčasné volby. Opozice si tak mohla gratulovat, jak převezla nenáviděného lídra konzervativců. Zabránili mu splnit slib, že Británie odejde z EU 31. října, ať se děje, co se děje. Nyní již stačí vydržet do konce října a teprve pak vyvolat volby.
NBA má velmi dobré důvody pro to, aby se před Číňany hluboce klaněla.
Zdálo se, že dvacáté století nadobro pohřbilo Karla Marxe. Zvlášť jeho druhé polovině vévodil střet mezi těmi, kdo se snažili uvést jeho myšlenky do praxe, vždy s tragickými důsledky, a těmi, kdo je považovali za nesmysl. Když v roce 1989 padla Berlínská zeď a komunistické země jedna po druhé přijaly kapitalismus, včetně stále nominálně komunistické Číny, marxismus se zdál definitivně mrtvý.
Na začátku minulého roku britská televize BBC uvedla nový úspěšný seriál McMafia. Ten vypráví příběh ruské mafiánské rodiny žijící v Londýně. Jedna z hlavních dějových linek se odehrává i v Praze, která je zobrazena jako město ovládané ruským organizovaným zločinem. Seriál je založen na investigativní práci britského novináře Mishy Glennyho dokumentující světový organizovaný zločin.
Boris Johnson znovu dokázal, proč je politický génius i matlák zároveň. Je to skvělý politik pro volební kampaň, úctyhodný rétor, který se nebojí dělat si legraci z kohokoliv, i ze sebe. Schopnost vyhrávat předvedl, když dvakrát zvítězil v levicovém Londýně a při vedení kampaně pro brexit. Zároveň ho však provází pověst chaotika, jenž když se dostane k moci, není ji schopen vykonávat efektivně.
Umíte si představit, že budete potrestaní za to, že jste vybrali milion dolarů na charitu? Pokud se domníváte, že za tento čin si zasloužíte spíše podporu a uznání, nejste jediní. Nicméně přesně toto se stalo čtyřiadvacetiletému Carsonu Kingovi z Iowy.
Britský Nejvyšší soud v úterý vynesl historický rozsudek. Rozhodl, že předseda vlády Boris Johnson jednal nezákonně, když požádal královnu o odročení parlamentu. Premiérova rada Její Výsosti je tak neplatná a nemá efekt. Parlament může být okamžitě svolán na žádost jeho předsedy. Rozsudek je brán jako další z mnoha střetnutí ohledně brexitu. Ve skutečnosti na britských politických reáliích mnoho nezměnil, může mít však nedozírné následky do budoucna.
V pátek 20. září se odehrála globální stávka proti změnám klimatu. Akce napojené na boj proti globálnímu oteplování byly naplánovány na celý týden. Největší mediální pozornost u nás připoutalo rozhodnutí ministerstva zahraničí připojit se ke stávce. Zaměstnanci se mohli zúčastnit semináře o klimatické krizi. Nad celou akcí přijal záštitu ministr Tomáš Petříček. V rámci boje proti klimatickým změnám MZV plánuje na své zahradě někdy na jaře vysadit čmeláky. D
Tento týden se k velkému pobavení internetu ocitl v nouzi kanadský premiér Justin Trudeau.
V ospalé atmosféře letošní červencové okurkové sezony jedna obzvlášť bizarní zpráva probublala až do prestižních světových médií. Týkala se instagramové hvězdičky vystupující pod jménem Belle Delphine. Ta sice měla na sociální síti 4,5 milionu sledujících, ale mimo svět počítačových geeků byla relativně neznámá. Pozornost novinářů připoutalo teprve její podivné rozhodnutí, jak svou slávu zpeněžit. Rozhodla se prodávat vodu z vany, ve které se vykoupala.
Bývalý dlouholetý vůdce evropských liberálů Guy Verhofstadt promluvil na stranické konferenci britských liberálních demokratů. V probrexitovém tisku to přirozeně vyvolalo pozdvižení. Verhofstadt je asi největší kritik brexitu na kontinentě, na rozdíl od ostatních předních politiků, kteří se alespoň tváří, že rozhodnutí Britů respektují, Verhofstadt ho tepe při každé příležitosti. Jeho vystoupení na konferenci liberálních demokratů ale není překvapivé.
Všechno ukazuje na to, že svět směřuje k velkému střetu mezi zelenou ideologií, která považuje auta za jednoznačné zlo, a těmi, kteří jsou spokojeni se svobodou pohybu, kterou auto umožňuje.
