Zabývá se politikou a ekonomikou. Těmto tématům se věnovala ve všech hlavních denících. Pracovala jako redaktorka a vedoucí ekonomické rubriky MF Dnes. Poté vedla ekonomickou rubriku týdeníku Respekt. Od roku 2003 do roku 2009 byla hlavní analytičkou Hospodářských novin. Stejnou pozici zastávala od roku 2009 do října 2013 v Lidových novinách. Pravidelně komentuje ekonomiku pro Český rozhlas a Českou televizi.
Profesí berní kontrolorka Alena Schillerová a dotační mikromanažer Andrej Babiš od začátku koronavirové krize urputně vzdorovali návrhům ekonomů, které si posadili do svých poradenských týmů.
Poslanecká sněmovna schválila odpuštění sociálního pojištění menším firmám do padesáti zaměstnanců na tři měsíce. Podmínkou je, že nepropustily žádné zaměstnance a nesnížily platy. Je to významná úleva.
Generační střet zájmů, který můžeme z různých průzkumů sledovat v politice a veřejném prostoru, je čím dál ostřejší i uvnitř ekonomické elity. Rodin, které dokázaly za posledních třicet let svobody vybudovat úspěšné firmy. Stále víc zakladatelů má pocit, že si nedokázali ve své rodině vychovat nástupce, kteří by byli schopni od nich rodinný majetek převzít, zodpovědně ho spravovat a rozvíjet. Ukazuje to studie J&T Family Office 2019, která se zabývá správou rodinných majetků.
Jedno z největších selhání kabinetu Andreje Babiše je už teď vidět ve školách.
Koronavirová krize dává šanci rychle prosadit věci, které by se v klidnější době uváděly do života mnohem obtížněji. Platí to v dobrém i zlém. Bez vyhrocené situace, žádající rychlá řešení, by se vždycky našla spousta důvodů, proč něco nejde. Při plně upnuté pozornosti by se také ozvalo mnohem víc kritiků, padlo mnohem víc argumentů, než když se věci protáhnou mimo hlavní proud pozornosti. Spousta firem, a dokonce i úřadů, kde bývá prosazení čehokoli nesmírně složité, si třeba pochvaluje, jak tlak na komunikaci na dálku věci usnadnil, omezil byrokracii a posunul rychle dopředu digitalizaci. Šlo to, protože to jít muselo. Byl tlak.
Je to fakticky cesta k potravinářskému monopolu Agrofertu. Z Kostelce už nebudou jen párky, ale v dohledné době i ústřice, krevety nebo mušle.
V pondělí 18. května skončil v Česku po 66 dnech stav nouze. Výzva hodnotit, jak vláda za tu dobu pomohla ekonomice, kterou svým rozhodnutím vypnula. Ekonomové zprava doleva se od začátku shodovali na jednom. Pomoc musí být rychlá, jednoduchá, administrativně nenáročná. Tohle není žádná krize, kdy by se do potíží dostal nějaký konkrétní obor, protože by něco přešvihl nebo udělal fatální chyby. Taková, jakou byla finanční krize roku 2009, kde finančníci hodně přepnuli strunu pochybných půjček.
Od chvíle, kdy koronavirus tvrdě zasáhl Itálii, Španělsko a Francii, které se vedle Británie staly nejhůř postiženými zeměmi Evropy, zní z jihu velmi hlasité volání po přerozdělování dluhu. Společném evropském dluhopisu. Francouzský prezident Emmanuel Macron o něm mluví od chvíle, kdy nastoupil do Elysejského paláce. Ze severu Evropy, hlavně z Německa a Nizozemska, zní hlasité a jasné ne.
Pojďme to uzavřít tím, že tahle léčba ekonomiky opravdu nebyla účinná. Na otevřené zlomeniny se dávaly homeopatické kuličky. A pokud možno po jedné. Covid III vypadá slibněji.
Koronavirová krize naplno ukázala, jak moc je vláda Andreje Babiše posedlá utajováním všeho, co se dá.
Státem nařízené vypnutí ekonomiky a společnosti kvůli koronaviru se postupně uvolnilo. Už můžeme chodit nakupovat do všech obchodů. Využívat většinu služeb. Otevřely se zahrádky restaurací. Do škol mohli (nikoliv museli, což je problém) nastoupit studenti devátých tříd. Stále se nedá volně cestovat a zakázány jsou veřejné akce s více než stovkou lidí.
Restart po koronavirovém zastavení ekonomiky přinese velké změny a turbulence do mnoha oborů. Jedním z těch, které zasáhne velmi výrazně, bude trh s nemovitostmi. Nejen s domy a byty, ale i kancelářemi a obchody. S pronájmy i prodeji. Dá se čekat série pádů a vzestupů cen podle toho, jak moc pandemie koronaviru a vypnutí společnosti, které ji provázelo, promění chování a životní styl lidí. Z toho, co zatím sledujeme, se dá očekávat, že jaro 2020 promění svět výrazněji než finanční krize roku 2009. A ta ho proměnila hodně.
Jestli je něco symbolem vládního alibismu a populismu v časech koronavirové krize, je to přístup ke školám. Na rozdíl od státním zásahem vypnuté ekonomiky tady nebudou škody vidět okamžitě, proto je nikdo moc neřeší. Projeví se s odstupem a dlouhodobě. Chaos a anarchie, do kterých Babišova vláda uvrhla školy, se hned tak nespraví.
Ve stínu koronavirové krize vláda Andreje Babiše s výraznou podporou opozice prosadila zrušení povinné maturity z matematiky.
Ze světa postupně přicházejí zprávy, jak hlubokým zásahem pro ekonomiku bylo její vypnutí kvůli koronaviru, které přišlo v první čtvrtině letošního roku. Různé země světa se vypínaly postupně. Většina Evropy stejně jako Česká republika začátkem března. Asie dřív. Amerika později. Výkon ekonomiky se publikuje ve čtvrtletních periodách, takže ve výsledcích za první čtvrtinu roku, které se začínají postupně zveřejňovat, je jen část vypnutého období. U většiny zemí začínají zprávy o propadu slovem nejhlubší. Liší se zatím datum, k němuž se to nej vztahuje.
Wuchanský koronavirus, jenž vyvolal tak velké obavy, že většina zemí Západu se před ním uchýlila do karantény, vypnula ekonomiku, zastavila společenský život a zavřela školy, byl velkým testem, jak nové, těžké podmínky všichni zvládnou. Státy, lidé, vztahy. Bylo zřejmé, že ve vyhrocené situaci, jakou karanténa byla a je, se zdůrazní a zviditelní rozdíly mezi těmi, kdo výzvy zvládají, umějí na ně rychle reagovat, přizpůsobit se jim a ještě si z nich odnést to dobré. Zkušenosti, uvědomění si toho, co je podstatné a zbytečné.
Příští týden to bude měsíc od začátku karantény a koronavirového vypnutí ekonomiky.
Pandemie koronaviru zasáhla Evropskou unii ani ne čtvrt roku poté, co premiéři sedmadvacítky včetně Andreje Babiše schválili radikální Nový zelený úděl (New Green Deal). Závazek, že v příštích třiceti letech se Unie stane bezuhlíkovou zónou. Znamenal obří investice v mnoha oborech a především úplný obrat ve financích a vnímání rizika. Základním přilířem, na nějž se nabaluje mnoho dalších regulací, měla být taxonomie. Nové kádrování všech oborů na čisté (bezemisní), neutrální a špinavé. Podle nich se měla vypočítávat cena, za kterou si budou firmy z různých branží schopny půjčovat peníze na investice nebo získávat pojistky. Do rozjetých příprav zásadní proměny evropské ekonomiky přišel koronavirus. A s ním tvrdý zásah pro evropskou ekonomiku.
Po včerejším jednání Poslanecké sněmovny je jisté, že nejpozději od 18. května se otevřou všechny obchody, restaurace a spol.
O wuchanském koronaviru způsobujícím nemoc COVID-19 toho stále víc nevíme než víme. Vyvolává strach hlavně tím, jak je nevyzpytatelný. Ještě víc nevyzpytatelné než samotný virus jsou ale reakce Babišovy vlády něj. Přes opakovaná silná slova v projevech o tom, jak země potřebuje v pandemii především důvěru, vyvolává svými činy pravý opak. Podezření a nedůvěru.
Spolu to zvládneme, vzkazoval po koronavirovém vypnutí ekonomiky, zavření obchodů, restaurací a škol a omezení volného pohybu premiér Andrej Babiš. Na zeď Kramářovy vily, dobře viditelnou z celého nábřeží, umístil svítící nápis v barvách trikolory. Zvládneme to! Ve svých pečlivě předem napsaných a Márou Prchalem stylizovaných proslovech rád říkal: Lidi, zvládneme to, ale důležitá je důvěra. Bez ní to nedáme.
Máme za sebou víc než pět týdnů od chvíle, kdy vláda nařízením o všeobecné karanténě zastavila značnou část české ekonomiky. Většinu obchodů a služeb s výjimkou těch k životu nezbytných. Potravin, drogerií, lékáren, galanterií určených k domácí výrobě povinně nařízených roušek. Těsně před Velikonocemi byly za životně důležité vyhlášeny ještě hobbymarkety, z epidemiologického hlediska velké inkubátory koncentrace virů. Nesrovnatelně větší než malé obchody, které ale musely zůstat z rozhodnutí státu zavřené. Angličtina má pro stav karantény, kdy velká část země ustrne, výraz lockdown (uzavřít). V češtině je nejvýstižnější slovo vypnutí. Státním zásahem je velká část ekonomiky vypnutá.
S postupující pandemií wuchanského koronaviru, způsobujícího nemoc COVID-19, se z řady zemí šíří hlasy po mezinárodním vyšetřování, co se s koronavirem v Číně skutečně odehrálo.
Mezi těmi, kdo v první linii varují před vyvoláváním paniky a úzkosti z koronaviru, je řada lékařů a vědců. Těch, kdo se s nemocemi potkávají ve svém každodenním životě a hodně o nich vědí. Právě kvůli schopnosti přijímat nové informace, které o koronaviru každým dnem přichází, na rozdíl od politiků méně podléhají strachu. Hlavní epidemiolog IKEM Petr Smejkal v rozhovoru pro Týdeník Echo vysvětluje, kdo je nemocí COVID-19 skutečně vážně ohrožen, proč jsou některá města a země tak zasažené a jak virus jen urychluje civilizační nemoci, na něž umírá na Západě vůbec nejvíc lidí.
Pomoc koronavirovým vypnutím zasažené ekonomice, kterou nabízí vláda Andreje Babiše patří zatím k nejslabším v Evropě.
Česká televize nabídla ve středu večer ve speciálním vysílání Česko na křižovatce unikátní vhled, jak a podle čeho rozhoduje vláda Andreje Babiše v koronavirové krizi.
Debata o zastavení běžného života jako prevenci šíření koronaviru se odehrává v mlze. Vláda totiž při svých oznámeních, jak dlouho zůstanou obchody, restaurace a školy zavřené, lidem nedává téměř žádná jasná data, podle kterých o tom rozhoduje a bude rozhodovat. Nevíme, co ji vede k úvahám o kaskádě zapínání ekonomiky a společnosti. Netušíme, co se musí stát, jak se musí vyvíjet počet testů, míra nakažlivosti (ukazatel odhadující, kolik dalších lidí se nakazilo od jednoho infikovaného), počet pozitivně testovaných. Nebo u jakého počtu lidí se ve velkém průzkumu, který chystá tým kolem Romana Prymuly, musí potvrdit, že už mají protilátky, že už se s nemocí potkali. Studie z okolních zemí se tady velmi rozcházejí. Ta v Rakousku, která pracovala s reprezentativním vzorkem tisíc pět set lidí, došla k závěru, že protilátky na koronavirus má méně než jedno procento. Německá, která vycházela z dat na pěti stech lidech v silně zasažené obci v Severním Porýní-Vestfálsku, zjistila protilátky u 15 procent.
O budoucnosti rozhodují hlavně očekávání, která se velmi často stávají sebenaplňujícími se proroctvími. Z finanční krize roku 2008 jsme vyšli těžce zasaženi. Nepřímo. Dvojitou recesi jsme si sami uhnali svým strachem, obavami a nihilismem. Vnímali jsme se ohroženější a svět jsme viděli v černějších barvách, než jaký skutečně byl. Model zdravé tělo, nemocná hlava se nám vymstil tou dvojitou recesí a všemi následky, které vyvolala. Teď jsme se s vypnutou ekonomikou ocitli uprostřed koronavirové krize a právě se rozhoduje, jak z ní vyjdeme. Můžeme si z ní odnést strach a úzkost, nebo naopak příležitosti a šance. Těch není v případě Česka vůbec málo. V těžké chvíli se ukázalo, že společnost, která se v klidných časech vyznačovala silnou mírou nedůvěry, najednou dokáže být velmi solidární, soudržná a tvořivá. Improvizací umí vyřešit situace, v nichž systém selhal. Měsíc po začátku izolace se dá říct, že česká společnost zvládla těžkou zkoušku nesrovnatelně lépe než stát reprezentovaný vládou Andreje Babiše, který v mnoha ohledech selhal. A aktuálně selhává v pomoci vypnuté ekonomice.
V této chvíli je těžké odhadnout, kolik lidí je v ohrožení. V přímé linii jsou to ti, kdo se živili v cestovním ruchu pro zahraniční turisty. Když už se ale vezmou služby, které jsou na cestování a turistiku dál navázány, je to skoro 1,5 milionu lidí.
Vláda Andreje Babiše zvolila při záchraně ekonomiky před následky koronavirového vypnutí zvláštní taktiku. Místo aby pomohla udržet hospodářství v chodu přímou plošnou pomocí firmám především tím, že jim ve velké míře odloží a případně rovnou promine daně a sociální pojištění, tlačí svými rozhodnutími do pomoci soukromé firmy. Žádá po nich, aby odkládaly svým věřitelům splátky nebo nájmy. První na ráně byly banky.
