V sobotu 4. října redakce Echa se svými čtenáři a přáteli v pražském kině Atlas sledovala výsledky sněmovních voleb. Z debaty a vstupů z publika vznikl následující Salon. Moderoval ho šéfredaktor Dalibor Balšínek.

Stáhnout MP3

Balšínek: Terezo, co říkáš na výsledek, myslíš, že u nás budou vládnout populisté a extremisté, jak po volbách prohlásil Petr Fiala?

Matějčková: Extremisté určitě ne, a kdo je populista, je k debatě. Velmi populistickou kampaň vedlo Spolu. Češi ovšem volili umírněně. Vypadlo Stačilo!, klesla SPD, obojí mě překvapilo. Učiním poznámku k Motoristům a k jejich billboardu: Volte Motoristy, nikdo se to nedozví. Ve své bublině jsem zaznamenala velký výsměch, jako že se někdo stydí, že volí Motoristy, že si přece všechno můžeme říkat. Mně se ale zdá, že oni tím vyhmátli něco podstatného: u nás se zapomíná, že volby jsou tajné. Namísto toho jsme měli nátlak na sociálních sítích, aby všichni šli volit, aby volili demokraticky… Nobelista Peter Handke nedávno v rakouské televizi řekl, že slovo demokracie už nemůže ani slyšet. K tomu bych se po této kampani připojila. Nátlak vyvíjený na lidi byl až skoro nedemokratický. Je například legitimní nejít volit. Ale u nás se ani nechápe, že volba je tajná. Já taky nehodlám prozrazovat, koho jsem volila. Tajnost, nezbadatelnost, určitá netransparentnost jsou podstatou demokracie.

Balšínek: Svatá pravda, před rokem 1989 se taky nesmělo chodit za plentu.

Štindl: Souhlasím s Terezou, že to mohlo být nepříjemné pro člověka, který se hojněji vyskytuje na sociálních sítích. Ale asi bychom si měli definovat, kde začíná nátlak. Možná je to dané tím, v čem jsem vyrůstal, ale moje představa nátlaku je něco jiného, než že nějací lidé pro mě třeba otravným, iritujícím způsobem dávají najevo svoje voličské intence.

Matějčková: Ale to nebyly intence, to byly výzvy! Já nechápu, proč by mě měl někdo vyzývat. Co je to za aroganci, že mi někdo sděluje: Já půjdu volit toho a toho – a dělejte to taky jako já?

Štindl: To pak můžeme říct: Co je to za aroganci, když někdo na facebooku postuje fotky svých domácích zvířat a cpe ti je před oči? To je určitý model chování.

Matějčková: Volby jsou něco jiného než zvířátka.

Peňás: Podstatou sociálních sítí je, že se na nich lidé prezentují. Samozřejmě slabší kusy k tomu nemají odhodlání, ale řekněme vůdci sociálních sítí je takhle používají. Jinak právo nezveřejňovat svou volbu vzniklo v době, kdy ženy dostaly volební právo, protože muži automaticky předpokládali, že jejich ženy budou volit jako oni. Tím vznikl společenský úzus, že ženy mají právo o své volbě nemluvit.

Kaiser: Ve sporu, který se tu hned ze začátku rozhořel mezi Terezou a Ondřejem, dávám za pravdu spíš Tereze. Co jsem já viděl ve svých kruzích, tak můžu říct, že takovou naléhavost jsem zatím nezažil. Nepamatuji, kdy dřív ve volbách moji vrstevníci, u kterých už se snad dá očekávat nějaká zralost, takhle apelovali. Na jedné whattsappové skupině, vesměs kamarádů z Děčína, v pátek jeden psal cosi ve stylu: Sdílejte, posílejte důchodcům, ať se neopakuje rok 1946, ať se k vládě nedostanou náckové a komunisti. Odepsal jsem mu, ať v té skupině s takovými apely neotravuje. Celý fenomén má ještě jednu rovinu: taky někteří známí umělci se do kampaně na straně vládního tábora letos obuli způsobem, jaký moc nepamatuji. Ano, v 90. letech někdo vystoupil třeba na Klausově mítinku a zazpíval písničku. Ale že by tehdy nějaký umělec vydával výzvy na záchranu demokracie?

Peňás: Protože nebyly sociální sítě, to je ten zásadní rozdíl! A pravděpodobně kdyby ti ta mobilizace konvenovala, bral bys to jako dobrou věc.

Štindl: Ani já nechápu, o co se tvrzení, že letos bylo angažmá populárních umělců nepoměrně větší než jindy, opírá. Možná nejsem dost vnímavý, ale přišlo mi, že letos těch vstupů populárních umělců bylo, když už, spíš míň.

Balšínek: Jde o ty morální apely. Dřív celebrity řekly, koho podporují. Ale teď na nás útočí moralisticky.

Štrunc: Dřív někdo někoho podporoval, dnes takové prohlášení není úplné, dokud umělec nedodá: Prosím, nevolte toho a toho, je to ohrožení demokracie, zatáhnete nás na Východ, přijde Rus. Co řekl Petr Fiala na Aktuálně.cz, že Putin zavolá Babišovi a že sem přijedou ruské tanky, to přece byla nehoráznost. Dokonce už to úvodní heslo kampaně Spolu: Stát na správné straně, to tu takto explicitně předtím nikdy v kampani nepadlo. Ten slovník – kolaboranti a podobně – jako by se vrátil z dob covidu.

Štindl: Chápu, že člověku dělá dobře, když má pocit, že je něčeho velkého účasten a že odolává velkému nátlaku Evy Holubové, která napsala cosi na facebook.

Matějčková: Ani já si nemyslím, že by umělci nebo výrazné osobnosti veřejného života apelovali víc než kdy jindy. Ale díky sociálním sítím si pomalu každý napsal svou soukromou petici, jak to zmiňoval Dan. Akademici také rozjeli svou petici, v součtu toho bylo hodně. A ano, zdá se mi, že se to přelilo i do rodin, mezi běžné lidi, i oni začali tímto způsobem apelovat. Ta poloha, kdo je kolaborant, která už byla hodně na hraně, pronikala až do rodin. Asi to bylo i dřív a sociální sítě to určitě amplifikovaly, ale vnímala jsem to letos jako dosti obtěžující jev. V tom hluku se ztrácelo to základní: Nikdo mě nemá co vyzývat, co se týče volby mé politické strany. Ať mě klidně někdo vyzývá: Nekupuj si toho psa, kup si tohohle psa. To je něco jiného než ptát se, koho volíš. Taky se nikoho neptám, kolik vydělává nebo jakého je vyznání.

Růžička: Mě překvapilo, že tento apel Spolu na mobilizaci vyšel. Očekával jsem o hodně nižší účast. Myslel jsem, že bude riskantní takto mobilizovat a že spousta lidí, kteří váhali, jestli jít volit, to spíš hodí protestně. Na těchto volbách je zajímavé, že národ byl zmobilizován a zároveň se projevil veskrze umírněně. To mě potěšilo. Do čtvrtka, ještě do pátečního rána jsem byl kampaní z letošních voleb téměř znechucen, ty morální apely – Buď tu bude vláda na půdorysu současné koalice, nebo vláda národní zrady – byly skutečně přepálené. Nicméně samotné volby, jak jsem tam potkával před volební místností důchodce a rodiny s dětmi, byly pro mě prosluněný zážitek. Kdysi v jedné debatě o korespondenčních volbách brněnský politolog Roman Chýlek zajímavě mluvil o tom, že u voleb není důležité jen doručení našeho hlasu, ale i rituál, kdy jednou za čtyři roky vyjdeme ven a před volební místností pak potkáváme různé lidi, na základní škole si podáváme dveře s babičkami a s rodinou s kočárkem. Podle něho je to důležité pro legitimitu voleb.

Peňás: A bylo to fakt umírněné rozhodnutí, když každý třetí volil Babiše?

Matějčková: Ano, myslím, že v daném kontextu to byla mírná volba. Babiš se skutečně poslední dobou projevoval velmi mírně, v porovnání se Stačilo! a s SPD, jejichž rétorika o uprchlících byla brutální. Na nic z toho Babiš nenaskakoval.

Štindl: Přijde mi symptomatické, že z naší debaty tady jako by vyplývalo, že agrese, útoku a nátlaku se dopouštěl jenom jeden tábor.

Balšínek: Závěr kampaně byl v agresivním duchu veden i ze strany SPD, i to byl jeden z drobných důvodů Babišova úspěchu. On sám zvolil na závěr kampaně nekonfrontační způsob. Když šel do dvou posledních debat, byl týmem svých spolupracovníků varován, aby se nenechal vyprovokovat. Šlo jim o to, že v televizi nesmí nasadit tu svoji fistulku, kdy nad sebou úplně ztrácí kontrolu. Což Babiš dodržel i za cenu toho, že pak různí komentátoři psali, jak už není ve formě, jak je starý a že na to už nemá. Ale ona ta jeho umírněnost naopak velmi dobře zafungovala. Když se podíváte na billboardy ze závěru kampaně, které venku pořád visí, tak ty jsou pozitivní: Udělejte lepší Česko.

Peňás: Andreje Babiše známe deset let a víc, a stejně je ten člověk záhada, že? Amorfní bytost, která nic neví, nemá žádnou představu o historii, o politickém systému. Je to jenom praktik, který všechno zařídí. Tento moment mě na letošních volbách zajímá – každý třetí člověk volil Andreje Babiše, o kterém nic neví, který je muž bez vlastností, temná hvězda české politiky. O tom by měla vzniknout základní studie. Ještě k těm mobilizacím, tady musí zaznít, že kousek odsud je válka. Ať chcete, nebo nechcete, válka je silný argument pro to, vnést do kampaně rétoriku, která vám se může zdát přemrštěná, ale nemůžeme dělat, že válka není.

Balšínek: Koalice Spolu nepředložila žádný pozitivní program, jenom samé strašení, zastrašování a varování před ostatními. Jestli někdo přispěl k blbé atmosféře ve společnosti, tak tentokrát to skutečně byla koalice Spolu. Prohrála, protože neriskovala, protože nemá odvahu. Odvahu v kampani předvedli Piráti. Nejsem vůbec jejich fanoušek, pro mě jsou to sympatičtí ideoví nepřátelé, něco na nich je, ale jsou fakt strašně nebezpeční. Piráti byli zodpovědní za digitalizaci státu, a v době voleb jim nefunguje e-občanka. Mě by nenapadlo si e-doklady pořizovat, zvlášť když to dělali Piráti, ale těm, kdo si je pořídili, prostě u voleb nefungovaly. Piráti vyletěli z vlády poté, co nezvládli digitalizaci stavebního řízení. To regulérně zastavilo výstavbu. A oni přesto jdou do kampaně s tím, že zařídí byty pro mladé lidi, a lidi jim to uvěří. Neustále tu kroužíme kolem tématu emocí v politice. Adame, ty jsi vystudovaný psycholog, řekni něco k emocím v politice.

Růžička: Je častý argument, že lidi u voleb jedou na první signální, podle intuice a emocí. Ale to nutně není špatná věc. Častokrát se jako protiváha emocím uvádí racionální, nezúčastněné uvažování, prý má vyšší hodnotu. Já si to popravdě nemyslím. Podle mě i dojem člověka komunikuje něco důležitého. Ty jsi zmiňoval emoci strašení. Psal jsem o tom článek a samozřejmě se ani mně to strašení nelíbilo. Ale popravdě, když jsem se potom bavil s lidmi třeba ze Spolu nebo STAN, tak se mi zdálo, že jejich sdělení bylo autentické, že odráželo jejich přesvědčení. Připadalo by mi víc falešné, kdyby to byla hraná záležitost.

Matějčková: Jezdím do Prahy a z Prahy po Plzeňské ulici a tam billboardy z jedné strany působily jak filozofický nebo politologický seminář: Stojíme na straně svobody a demokracie. To byl Petr Fiala. Z druhé strany na billboardech stálo: Chceme levnější hypotéky, levnější plyn. Tedy velmi konkrétní věci na straně jedné a velmi abstraktní věci na straně druhé. Já jsem velmi pro filozofii a dejme tomu i pro politologii, ale rozlišovala bych žánry. Podle mě byl Petr Fiala autentický po celou dobu, myslím, že to opravdu je jeho styl. Jen si nemyslím, že funguje ve volbách. Někdo je autentický – a blbě autentický. Být sám sebou není vždycky výhoda.

Balšínek: Co bude dál? Prezident Petr Pavel je docela iniciativní, hned nadiktoval rámec jednání s politickými stranami. Začínají v neděli po volbách. A představa lidí z Hradu je, že by měla vzniknout koalice ANO a STAN, což tedy podle mě příliš pravděpodobné není.

(z publika Michael Žantovský: Nemám žádný mandát mluvit za Hrad, ale co vím, tak varianta, kterou jsi právě zmínil, je mezi mnoha variantami méně pravděpodobná. A nemyslím si, že prezident za ní stojí.)

Balšínek: To jsme rádi, že jsme slyšeli hlas z Hradu. Dane, co přinesou volby politicky podle tebe? Předpokládáš, že vznikne koalice ANO–SPD–Motoristé, je to reálná varianta vývoje?

Kaiser: Ano. A jako skoro jediná možná už se rýsovala i před volbami. Mohla mít horší podvariantu, to kdyby se do sněmovny dostali komunisté. Babiš by potom nebyl tak vydíratelný, respektive vystavený tlaku zprava. Když by si například Motoristé dupli a požadovali řekněme ministerstvo životního prostředí – takovou představu měl Petr Macinka –, tak by mu Babiš býval mohl opáčit: A já si tam vezmu komunistov. Pokud vycházíme z předpokladu, že reálně byl jen scénář s premiérem Babišem, tak to dopadlo líp, než taky mohlo.

Balšínek: ANO mělo v porovnání se Spolu program docela detailní a kromě toho Babiš dal dva základní sliby: že se v EU postaví proti migračnímu paktu a že zamezí tomu, aby na české občany dopadly povolenky ETS 2. Podaří se to, když víme, že Andrej Babiš je součástí evropského dotačního systému?

Kaiser: Migrační pakt pro nás zatím není důležitý. Pro Českou republiku přistěhovalectví z rozvojového světa ještě řadu let existenční téma nebude. Mnohem důležitější jsou greendealové věci, klimatická a energetická politika. A tady se rýsuje koalice tří stran, které všechny tři explicitně vyhlásily, že půjdou s Evropskou komisí do střetu kvůli povolenkám. Samozřejmě že z těch tří má Babiš nejmenší odolnost a bude nejnáchylnější ke kompromisům. Ono tedy nepůjde zdaleka jen o povolenky. Od roku 2028 pro veřejné a od roku 2030 pro soukromé objekty začíná platit směrnice EU o energetické náročnosti budov, která se mnoha lidem dramaticky promítne do vlastnického práva. Když nebudeš mít dostatečně izolovaný a osolárovaný dům, nebudeš ho moci pronajímat nebo prodávat, respektive na tebe uplatní vyšší daň z nemovitosti. Budeme ještě zírat. Takových front je několik. A my příští vládě musíme opakovat: Vyhráli jste na základě husitského gesta, tak jdete do té války, nebo ne?

Balšínek: Směrnice o energetické náročnosti už se nedá zastavit? Babiš o ní v kampani vůbec nemluvil, mluvil jen o ceně energií a pohonných hmot.

Kaiser: Nemluvili jsme o ní ani my, abychom byli trochu sebekritičtí.

Balšínek: Co, Pavle, od nové vlády očekáváš ty?

Štrunc: Ohledně evropské agendy Andrej Babiš v Echu říkal, že odmítnutí ETS 2 bude prvním bodem na vládě. Takže bude velmi jednoduché už na začátku určit, jestli to Andrej Babiš myslí vážně, nebo ne. Pokud toto neudělá, tak kecal.

Balšínek: Máme prostor na divácké dotazy.

Vojtěch Pinc: Cítím tu od vás takovou jistotu, že strašení Ruskem nefungovalo. Jak to víme?

Peňás: Tak ono není úplně taková jistota, jestli je to strašení. Já kupříkladu si skutečně myslím, že Rusko je nebezpečné, že když to na Ukrajině dopadne špatně, tak jsme silně ohroženi. A že na to země musí být připravena. To je vážná věc. Hesla, že stojíme na straně svobody a demokracie, beru jako metaforu povědomí o tom, co je povinností nás, kteří náš postoj ke konfliktu na Ukrajině berou vážně. Záleží na tom, jaké máme představy, historickou perspektivu, snad je to i věc stáří. Moje představa o Rusku je, že to je imperiální země, která usiluje o revanš. Já osobně jsem obětí strašení, myslel jsem, že dám hlas straně, jíž jsem emeritním členem, Koruně české, tedy monarchistům. Ale nakonec jsem si řekl, že odpovědnost za globální svět je důležitější, a nechal jsem se tedy vystrašit.

Vojtěch Pinc: Tak ještě jinak, tu otázku přeformuluji. Když tu padlo, že Spolu nemělo odvahu, nebyly naopak obavy z Ruska ta nejsilnější karta, jakou Spolu mohlo hrát?

Balšínek: S dovolením odpovím já, protože to prostě vím (smích). Hráli ji proto, že jim to vyšlo z průzkumů. Když se někdy na jaře stratégové Spolu rozhodovali, jak postavit kampaň, tak se samozřejmě potýkali s problémem, že sliby dané v minulých volbách všechny porušili. A vyhodnotili si, že v České republice panuje skutečně velká obava z Ruska, daná historicky, rokem 1968. Oni neměli odvahu říct: Nedodrželi jsme program, třeba protože k tomu nebyly podmínky.

Štindl: Aha, takže nedostatek odvahy se projevil tím, že kampaň nezaložili na heslu: Totálně jsme selhali.

Balšínek: Ne, tím, že neřekli: Selhali jsme, ale napodruhé to uděláme líp.

Kaiser: Z ODS vím, že Petr Fiala na jaře před poslanci strany řekl pamětihodnou větu: Je to nadějné, senioři se začínají bát. Myslel tím Rusko.

Petr Karásek: Co budoucnost koalice Spolu? Lidovci hlasovali, jak jsou zvyklí, takže ODS dostala větší nářez, než možná čekala. TOP 09 v podstatě už neexistuje. Jak vidíte budoucnost těchto tří stran dohromady za půl roku, za rok? 

Kaiser: Jestli v ODS úplně neztratili schopnost samostatně myslet, tak si uvědomí, že Spolu má ve své DNA pro ně zabudovanou nevýhodu. Pokud lidovci na počet poslanců získali 60 procent výsledku ODS, přičemž v průzkumech mívali třikrát až pětkrát méně preferencí než ODS, je koalice Spolu dokonalý nástroj na ztrátu relevance ODS. K topce: letos v létě mi člen vlády říkal, že kdyby volby dopadly, jak teď skutečně dopadly, bude na pořadu dne slučovací sjezd ODS a TOP 09.

Tomáš Váca: Pane Peňási, dělám do strojírenského byznysu a moje resumé je, že EU v tuto chvíli nemá z čeho vyrábět zbraně, nemá s kým to vyrábět. A otázka je, jestli má koho postavit do války. Z vaší pozice to možná bude špatná zpráva, pro mě je to dobrá zpráva, protože válka nebude. A protože sleduji pečlivě každý týden Poradu Echa, chtěl bych se vás zeptat: Proč myslíte, že Ukrajina je samostatná země, že jedná samostatně? Ano, právně je to samostatná entita, ale vzhledem k tomu, jak je financovaná, podporovaná a prakticky řízena zvenku, myslíte, že můžeme mluvit o samostatnosti Ukrajiny?

Peňás: Je na světě asi hodně států, které jsou na tom špatně a nejsou schopny úplně samostatně fungovat.

Štrunc: Pán to asi myslí podobně, jak se teď vyjádřil Viktor Orbán cestou na Evropskou radu, že Ukrajina není svrchovaná země. Když se ho novináři vyděšeně ptali, co tím myslí, odpověděl: Země, které jiné státy platí armádu, penze a vůbec fungování státu, není samostatná země.

Tomáš Váca: Přesně tak. Vy, pane Peňási, v debatách často používáte argument: Vždyť přece Ukrajina je svobodný stát a má právo se svobodně rozhodnout. Já myslím, že tady se hraje globální hra a na šachovnici jsou různé figury. Je otázka, jaké má Ukrajina možnosti se rozhodnout, když její hybný potenciál je mimo tu zemi.

Peňás: To plyne z mezinárodního práva. Mezinárodní právo garantuje existenci malých zemí, které se samozřejmě nemohou bránit imperiálním tygrům, jako je Rusko. Jestliže přijmeme predátorský pohled na svět, blížíme se skutečně do pekla.

Kaiser: Pán má spíš na mysli to, co předcházelo válce, co byl Majdan. Máme k dispozici uniklou nahrávku, kterou zřejmě vypustili Rusové, ale která není zpochybněna. Na nahrávce americká náměstkyně ministra zahraničí určuje složení vlády v Kyjevě, ve chvíli, kdy tam probíhá změna režimu. Je tu neohlášený přílet britského premiéra Borise Johnsona na jaře 2022 do Kyjeva. Prezidentovi Zelenskému tehdy Johnson řekl: Jestli si myslíte, že se nějak dohodnete s Ruskem, tak my jako Západ nedáme garance. Že je Ukrajina součástí geopolitické hry, je jasné minimálně od roku 2008. V uniklých amerických depeších z Kyjeva do Washingtonu se to každý může dočíst. Když tehdejší ukrajinská vláda chtěla podávat přihlášku do NATO – Rusko předem varovalo, že z toho bude konflikt – a takzvaně proruská opozice navrhla referendum. Věděla, že velká většina Ukrajinců by hlasovala proti vstupu, za neutralitu. V tu chvíli americká ambasáda spolu s ukrajinskou vládou vymýšlejí různé triky, jak referendu zabránit. Ukrajina byla velmi nešťastně zatažena do geopolitické hry a myslím, že pan Váca má pravdu, že Ukrajina minimálně od roku 2014 není úplně pánem svého osudu.

Štindl: Já ti v zájmu stručnosti debaty, Dane, můžu jenom říct, že opravdu strašně kecáš. A teď už k tomu víc říkat nebudu. Moje odpověď pánovi: Pokud bychom viděli dění v jednotlivých zemích jako výsledek her nadnárodních hráčů, kteří táhnou svými figurami, což já tak nevidím, tak by naše debata o výsledcích voleb ztrácela smysl.

Pavel Hrdlička: Hodně se tu mluvilo o emocích, o strašení. Já myslím, že rozdíl mezi ANO a Spolu, a tvrdí to i prezident Hospodářské komory, je ten, že Fialova vláda zapomněla vládnout. V zásadních věcech víc řešila, jestli to vnitřně vydrží Spolu, co říká ta či ona nezisková organizace – a dohromady nic nevyřešili. U stavebního řízení jsem tomu byl dost nablízku. To se premiérovi mohlo říkat horem dolem, že půjde do kytek, za rok že vypukne průšvih, dostával taková varování i z vlastní strany. A on přesto dával přednost udržení Pirátů ve vládě. Voliči od vládních stran odešli nebo přešli jinam i proto, že pociťovali dopady vládnutí. Mně shořel dům při požáru v Českém Švýcarsku. To jsou desítky tisíc lidí, kdo na vlastní oči vidí komunismus v národních parcích. A neumím si představit, že tito lidé by znovu dali hlas Spolu, za které kandiduje ministr životního prostředí Hladík. Lidé se letos hodně rozhodovali podle praktických zkušeností. Nebyla to jen mezinárodní politika a Evropská unie.

Milena Hrdinková: Jaký potenciál mají výsledky voleb v delším horizontu? Co nás může čekat v roce 2029 u příštích voleb?

Štindl: S naprostou jistotou se dá říct, že v roce 2029 bude Andreji Babišovi 75 let, což už je pro exekutivní funkci typu premiéra hraniční věk. ANO bude mít akutně na stole otázku, jak dál po Babišovi, přičemž ta strana vznikla jako servisní organizace Andreje Babiše. Úplně stejná situace bude v SPD, která bude mít v roce 2029 předsedu, co poprvé zasedl v parlamentu v roce 2013. I SPD bude řešit, co s ní bude po Okamurovi.

Růžička: Delší horizont… Trochu bych doufal, ale je to spíš osobní přání než analýza, že po těchto volbách se vrátíme k režimu takzvané normální politiky. Od covidu už půl dekády jedeme politiku krize. Myslím, že všichni jsou z toho už velice vyčerpaní.

Martin Kovařík: Tímto výsledkem voleb zahajujeme další válku, válku na Západ, proti Evropské komisi, potažmo Evropské unii. Jak to dopadne?

Štrunc: Za ty čtyři roky budeme jasně vědět, jestli jednotlivé strany, které teď vyhlašují boj Bruselu a odmítnutí některých jeho politik, to myslí vážně. To za ty čtyři roky budeme vědět stoprocentně.

Matějčková: Já bych se jen bránila tomu, nazývat politiku, která je kritická vůči některým evropským směrnicím, válkou. Být svébytní v Evropské unii, to přece není válka. To je legitimní politika.