Starší řady seriálu Simpsonovi jsou zásobárna citátů dobře využitelných při debatě o prakticky každé otázce, včetně těch nejvážnějších. Když se dozvídám o záměru dánského předsednictví EU prosadit tzv. chat control, tedy plošnou kontrolu zpráv, jež si posílají uživatelé různých chatovacích aplikací, aby se tak zamezilo šíření dětské pornografie, hned mi jedna simpsonovská citace naskakuje.

V tom seriálu se čas od času objevila postava maloměstské dámy, která ráda navštěvuje různá veřejná shromáždění, a když se tam rozproudí debata, pokaždé s patosem vzkřikne: „A co děti? Pomyslel někdo na děti?“ Argument zájmem dětí totiž je jakési rétorické beranidlo, jímž lze rozrazit jakoukoli bránu, nikdo přece nechce být v očích druhých to monstrum, jež na děti nepomyslelo, protože mu jsou snad lhostejné, nebo jim chce dokonce škodit. Já taky ne. Není mi jedno, že na tomhle světě existuje dětská pornografie a že se na sítích šíří. Jenomže jsem... pomyslel na děti. A uvědomil si, že nechci, aby vyrůstaly ve světě, kde jsou všechny jejich privátní zprávy skenovány kvůli potenciální přítomnosti závadného obsahu. Boj proti dětské pornografii by se měl soustředit spíš na snahu zamezit tomu, aby vznikala, než na brutální invazi do soukromí prakticky všech (více o problému v dřívějším komentáři kolegy Adama Růžičky).

Relativně spolehlivá, i když třeba pro někoho drastická cesta, jak děti před nebezpečími a vůbec destruktivními vlivy online světa ochránit, je neumožnit jim do něj do dosažení určitého věku přístup nebo ho výrazně regulovat, ne nutně rozhodnutím politické moci, ale třeba jejich rodičů nebo školy. K těm destruktivním vlivům online světa nejenom na děti patří i jakási normalizace neustálého dohledu, nejenom ochota vzdát se soukromí, ale ztráta povědomí o tom, že něco jako soukromí vůbec existuje – i to může mít velký a neblahý vliv na psychiku jednotlivce i společnosti. Kdo myslí na prospěch dětí, mohl by pomyslet i na to, jaká by měla být a jak daleko či hluboko by měla vidět moc v tom „jejich“ světě budoucnosti. Pro dnešní diskurz o vývoji technologií a jejich dopadu je charakteristická kombinace apokalyptických vizí a naprosté odevzdanosti – nedá se s tím nic dělat, tomu se nevyhneme. Je to iritující a hlavně nebezpečné.

O chat control se má na evropské úrovni jednat v říjnu, není zdaleka jisté, že bude schválena. Už jenom skutečnost, že někdo něco takového navrhl a že ten návrh získal nikoli nevýznamnou podporu, ale cosi dokládá. Přinejmenším to, že v Evropě existuje nějaká tendence ke společnosti dohledu, ospravedlňované ušlechtilými úmysly. Jsou lidé, pro něž přiznat to naplno znamená dodávat munici protisystémovým stranám typu Stačilo! a jiným. Myslím, že je to naopak. Právě tahle snaha zlehčovat a vymlčovat jim pomáhá růst.