Již několik let se v Evropské unii projednává regulace, jejímž deklarovaným cílem je ochrana dětí před sexuálním zneužíváním. To zní chvályhodně pouze do chvíle, než si uvědomíme, že součástí návrhu, jenž je známý pod názvem „chat control“, je i oslabení principu koncového šifrování online komunikace a povinnost poskytovatelů automaticky prohledávat soukromé zprávy, e-maily a skupinové chaty na WhatsAppu či Signalu ve jménu detekce dětské pornografie a jiných podezřelých materiálů. Pod rouškou ochrany dětí se tak skrývá nástroj pro masový dohled nad digitální sférou a drastický zásah do soukromí evropské veřejnosti.

Minulý týden se k legislativnímu procesu vyjádřila i česká europoslankyně z řad Pirátů Markéta Gregorová, jež se k návrhu staví kriticky. „Pozice Evropského parlamentu zůstává ostře proti, a to i přes lidovce, kteří se to snaží protlačit oknem po vykopnutí dveřmi,“ napsala na svém profilu na síti X s tím, že projednávání ještě nějakou dobu potrvá: „Minimálně další čtyři roky by ,šmírovací‘ kompromis neměl být. Snahy ale pořád jsou. Mějme tak oči na šťopkách,“ dodala.

Je třeba Gregorovou ocenit za návrat k autentickým pirátským kořenům, kdy ještě šlo o ochranu soukromí a svobody na internetu. Piráti se totiž v posledních letech od své původní mise značně odchýlili – ostatně Gregorová sama ještě na začátku roku zlehčovala dopady evropského nařízení o digitálních službách (DSA), které s sebou nese závažná rizika pro svobodu projevu, a s oblibou také operovala vágním pojmem „dezinformace“, jenž se dá použít téměř na cokoli. To jsou postoje, které s původní pirátskou filozofií příliš neladí, ovšem o to cennější je, že se v případě chat control české pirátstvo stále drží alespoň nějakých principů a dává jasně najevo, že prolomení šifrované komunikace je pro ně červená linie.

Chat control je dalším výrazným příkladem demokratického deficitu Evropské unie, neboť si jen obtížně lze představit, že by něco podobného mohlo být schváleno či vůbec seriózně projednáváno na národní úrovni. Vzpomeňme si na letošní březen, kdy vyšlo najevo, že resort Víta Rakušana pokoutně chystá vyhlášku, podle níž by poskytovatelé museli uchovávat informace o tom, jaké webové stránky navštěvujeme, a případně tyto informace poskytovat policii a zpravodajským službám. Během pár dnů se vzedmul takový odpor ze strany veřejnosti, který plánovaný vpád do soukromí rezolutně odmítl, že byl záměr na odpis a distancovat se od něj musel nejen ministr vnitra, ale i premiér.

Evropská politika se u nás často bere jako záležitost vzdálená a nepřehledná – orientovat se v legislativním procesu a sáhodlouhých dokumentech vyžaduje čas i trpělivost, které většina lidí pochopitelně nemá. Opakovaně jsme se však přesvědčili, že se nás rozhodnutí z Bruselu bytostně týkají: ať už jde o zmiňované nařízení DSA s jeho hrozbou cenzury, nebo o systém povolenek ETS 2, jenž v příštích letech výrazně prodraží pohonné hmoty i provoz budov. Jakmile jednou takové normy vstoupí v platnost, mění se zpětně jen s velkými obtížemi – a většinou už vůbec ne. V případě chat control jsme ale stále ve fázi, kdy je možné věc ovlivnit. Blíží se sněmovní volby a přinejmenším bychom se měli kandidátů ptát, zda se proti prolomení šifrované komunikace a masovému dohledu postaví.