Drúzové jsou malá (celkově okolo milionu lidí) náboženská a etnická skupina z Blízkého východu. V Izraeli, kde jich žije asi 120 tisíc, jsou dobře integrováni a například jsou nadproporčně zastoupeni v izraelské armádě. Největší drúzská komunita je ale ta syrská, kde jich žije přes 600 tisíc. V červenci syrský režim za podivných okolností zahájil ofenzivu proti guvernorátu Suvajda, kde většina syrských drúzů žije. Oficiální vysvětlení znělo: nutnost zabránit sektářskému násilí a obnovení pořádku. Ofenziva se ale rychle zvrhla v masakry drúzů, které ustaly až po izraelské intervenci, kdy izraelské letectvo bombardovalo syrské vládní pozice. O těchto událostech hovoříme s Fadim Essmaeelem, lékařem, expertem na terorismus a izraelským drúzem.

Než se dostaneme k nedávným událostem, začal bych otázkou, kdo jsou vlastně drúzové? Mnoho čtenářů, kteří nesledují podrobně dění na Blízkém východě, to vědět nebude.

Kdo jsme? To je dobrá otázka. Drúzská komunita je etnická i náboženská. Jsme skupina lidí, která pod různými jmény existuje již tisíce let. Když se podíváte do knih o historii, tak se dočtete, že drúzské náboženství bylo založeno před tisícem let. Fakt je, že tehdy vzniklo pouze označení drúzové. Jako etnická a monoteistická náboženská skupina ale existujeme již mnoho tisíc let. Víme to například díky studiím DNA, které ukazují, že jsme spolu už aspoň nějakých 10 až 15 tisíc let. Je to monoteistické náboženství, které má v sobě součásti abrahámovských náboženství, stejně tak řecké filozofie i nějaké východní vlivy, jako je třeba víra v reinkarnaci. Boha nevnímáme jako entitu, která má jméno nebo něco takového. Většinou to lidem vysvětluji jako Sílu. Bůh není objekt, není to něco, co má city a emoce jako lidská bytost. Během svého života a toho dalšího a dalšího se snažíte dostat blíž k spiritualitě. Tyto ideje nejsou jedinečné pro drúzy, ale víceméně je definují.

Kde všude drúzové žijí?

Jsou v Sýrii, Libanonu, Izraeli, Jordánsku, ale i v zemích na Západě – ve Francii, v Británii, Německu, Americe, Kanadě, Mexiku, také v Argentině a Brazílii. Není nás mnoho, ale jsme docela rozptýleni.

Může se člověk stát drúzem?

Ne. Nemáme žádný mechanismus konverze. Není to misionářské náboženství. Nesnažíme se lidi konvertovat, prostě to nejde. Částečně je to proto, že drúzské náboženství nahlíží na ostatní monoteistické víry jako na sestry. Znáte tu indickou pohádku o slonovi, kdy každá jeho část vypadá a je na omak úplně jiná, ale všechno jsou to součástí stejného slona? Křesťané to tak nevnímají, ale pro nás jsou součástí stejného slona, stejné pravdy. Například věříme, že jsme byli součástí okolí Ježíše Krista. Jan Křtitel je považován za drúzského proroka; to k němu přišel Kristus. Když půjdeme zpátky k Mojžíšovi, tak Jetro (Mojžíšův tchán – pozn. red.) je považován za našeho proroka. Mohameda zase doprovázel Peršan Salmán al-Fárisí, kterého také považujeme za proroka. Takže jsme monoteistické náboženství, které je tu již tisíce let, a hodláme tu další tisíce let být. Já sám nejsem nábožensky založený, ale zajímám se o DNA, o archeologii a podobně. To vše nám dává pocit výjimečnosti. Ale také je to občas zdrojem problémů, když ostatní nemohou vystát, že jsme jiní.

Nejvíce drúzů žije v Sýrii?

Velká skupina je na jihu v oblasti Suvajda. Je to rovnou guvernorát. Menší skupina je na severu, která je již delší dobu v problémech. Je těžké o nich cokoli zjistit. Nevíme, co se tam děje. Je to oblast Idlíbu, která je již nějakou dobu pod tureckou kontrolou. Zhruba od poloviny syrské občanské války tam mají problémy. Hodně je otravovali. Někteří byli donuceni odejít, některé násilím konvertovali nebo donutili k sňatku. Unášeli děti. To je jedna z metod, kdy unesou děti a vychovají je v nové víře, jak zabránit šíření našeho náboženství. Takže nevíme, co se děje na severu, občas se donesou zvěsti, nějaké informace. Ale na jihu je stále velká komunita.

Jaký byl vztah drúzů k Asadovu režimu?

Stejný jako v každé jiné diktatuře. Byli tam lidé, kteří k němu měli blízko, získali privilegia, ale většina trpěla. Část se tedy zapojila, ale zbytek žil v chudobě a strachu jako všichni ostatní. Všichni, nejen drúzové, ale všechny skupiny v Sýrii včetně alavitů, ke kterým patřili sami asadovci, žili v hrůze a strachu z režimu. Z ekonomického hlediska si nevedli dobře, byli na tom stejně jako všichni ostatní. Malá menšina si zadala s režimem a byla na tom dobře. Když režim padl, tak si všichni mysleli, že nastává nová éra svobody, demokracie a otevřenosti. Vydali jsme se ale jiným směrem.

Nakolik to, co se nyní v Sýrii děje, co se stalo v Suvajdě, je politika nové vlády? Nakolik mají Damašek a nový prezident Ahmad Šara své lidi pod kontrolou?

Podívejte se, co se stalo před čtyřmi měsíci, ještě před událostmi v Suvajdě, kdy nastal další záchvat násilí, kterého si svět téměř nevšímal. Tehdy podporovatel režimu, řekl bych režimní operativec, pomocí AI zfalšoval, jak si drúz dělá legraci z proroka Mohameda. To se rozšířilo a několik dní byly drúzské čtvrti a města pod brutálním útokem, kterému režim pomáhal. Údajně to byl jen ozbrojený dav, ne režim, ale nevěřím tomu. Lidé byli zabíjeni v ulicích. Lidé byli ponižováni, útočilo se na domy. V městě Jaramana, což je velké město jihovýchodně od Damašku, v podstatě jeho předměstí, starosta města, který byl drúz, vyšel před kamery a řekl, aby se všichni uklidnili. Musíme respektovat stát. Stát a vláda se o vše postarají. Bude to v pořádku. Nebojte se. Poté, co vypnuli kamery, ho zastřelili – jeho a jeho syna. Takových případů byly stovky. Nikdo kromě nás si toho nevšímal. Protože Šara je stále nový, mladý, nadějný a dobře vypadá. Řekli jsme si, dobře, budeme to dál zkoumat. Třeba opravdu jen ztratil kontrolu, jak říkáte.

Suvajda vás přesvědčila, že to tak není?

Dva tři měsíce poté nastala záminka pro vládní intervenci. Tou záminkou byla malá hádka mezi dvěma nebo třemi chlapíky. Místní chlápek, myslím, že obchodník se zeleninou nebo něco takového, se pohádal s ostatními o něco bezvýznamného. A pod touto záminkou vláda vyslala konvoje deseti tisíc bojovníků s tanky, ozbrojenými transportéry, artilerií, drony do měst. Suvajda není jen jedno město, ale velká aglomerace. Začali střílet, zabíjet, znásilňovat a unášet. Musel jste vidět ty záběry. A to vše jen proto, že se někdo pohádal na kraji cesty. Rychlost, s jakou se to stalo, dosvědčuje, že to bylo naplánované. Sám Šara dal rozkaz zmobilizovat beduínské kmeny. Během dvou dnů zmobilizoval 200 až 300 tisíc bojovníků, kteří obklíčili celý guvernorát. Je obklíčený dodnes. Drúzové nemají žádné vojenské síly. Mají jen pár tisíc bojovníků, kteří se tvrdě bránili. Bylo to jako ve filmu, kde se pět šest lidí brání proti stovkám. Odrazili spoustu těchto útoků, dokud jen mohli.

Takže podle vás rychlost, s jakou se to stalo, dokazuje, že to bylo připravené?

Jak jinak by se dokázali zmobilizovat tak rychle? Jasně že to bylo připravené. Když se jich zeptáte, proč to udělali, tak řeknou, že stát si musí prosadit svou suverenitu. Ale oni měli suverenitu. Jak jsem vám vyprávěl ten případ s falešnou nahrávkou, tak vláda poté řekla, že vyšle do oblasti několik stovek policistů. Zajistí tak veřejnou bezpečnost. Suverenita státu tak byla chráněna a obnovena. Všichni s tím souhlasili. Mimochodem, mnoho těch policistů bylo ze Suvajdy, drúzové. A v Suvajdě nežijí pouze drúzové, ale i křesťané, sunnité, šíité. Všichni. Problém byl vyřešen. Takže proč to udělali znovu? Proč zaútočili na drúzy? Proč útočí na křesťany?

Oni útočí i na křesťany?

Vypalují kostely. Křesťanské rodiny byly vybity. Nenávidí drúzy, nenávidí křesťany. Když to zasadíte do kontextu toho, co se stalo před pár měsíci, do toho, co se stalo alavitům, do toho, co nyní dělají Kurdům a ismáílitům a Asyřanům, což jsou také křesťané, když to zasadíte do kontextu výroku Ahmada Šary, že chce zbavit Sýrii jejích menšin – mimochodem těch, které se tam usídlily před vznikem samotného islámu –, tak co si můžete myslet jiného, než že jde o pokus o etnocidu nebo genocidu.

Říkal jste, že Suvajda je stále obklopená vládními jednotkami.

Je v obležení. Šara a jeho spojenci otrávili studny, takže tam není voda. V Suvajdě museli vykopat nové. A věřte tomu nebo ne – tam prší. Všude je sucho, ale jenom tam prší. Takže používají tuto vodu. Je to neuvěřitelné, jeden by se z toho dal na náboženství. Nepouštějí tam žádné jídlo. Nic. Pokud někdo pošle konvoj, tak ho zastaví a vše ukradnou. Odpojili elektřinu. Představte si to horko bez elektřiny, myslete na nemocnice. Nepouštějí tedy vodu, elektřinu, internet, léky, zeleninu. Musejí vyžít s tím, co mají. Tamější půda není příliš úrodná, snaží se vypěstovat nějakou zeleninu, někoho nakrmit. Občas pomůže Izrael. Ale jsou tam statisíce lidí. Je limit na to, co zmůže. A nikdo jiný nepomáhá. Aspoň by mohli otevřít humanitární koridor. Ať klidně prohledají každý náklaďák a vidí, že je to jen jídlo. Ale nikdo se k tomu nemá. Ani Jordánsko, které je hned vedle, protože vláda se bojí vlastních Beduínů a jak by zareagovali. Je to pokus, jak pomocí žízně, hladu a nedostatku medicíny zabít půl milionu lidí. Mají tam lidi s rakovinou. Když se pokusili dojet na léčení do Damašku, poslali je zpátky. V Suvajdě jsou čtyři nemocnice. Nevím, jestli jste viděl ty záběry, ale v jedné zabili všechny pacienty a většinu personálu. Takže zabíjejí medicínský personál. Podle mě je to pokus o genocidu.

To jsou silná slova.

Ověřte si fakta. Neberte mě za slovo. Ověřte si fakta. Konfrontujte s nimi syrský režim. Uvidíte, že nemají odpovědi. Mezinárodní komunita musí něco udělat. V ostatních částech světa reaguje. Musí přesvědčit americkou vládu, aby zpomalila své sbližování s tou syrskou. Nemůžu pochopit, proč mezinárodní komunita mlčí. Kdekoli jinde je velmi hlasitá. Zde v Izraeli máme problém s Gazou. Svět křičí o Gaze. Dobře. Mají o tom křičet, ale proč takový rozdíl? V Gaze aspoň vidíme pokusy nejrůznějších zemí pomoci. V Suvajdě nic. Nechávají skupinu lidí zemřít a nikoho to nezajímá.

Kolik lidí v Suvajdě zemřelo?

Těžko říct. Najisto můžeme říct, že zemřelo okolo dvou tisíc lidí. Ale jistě to říct nemůžeme, protože asi do dvaceti vesnic ze čtyřiačtyřiceti, které obsadili teroristé, se stále nemůžeme dostat. Jsou stále okupované. Těla tam leží na ulici. Ale kolik, nevím. Takže odhad je nejméně dva tisíce, ale bude jich víc. Jsou tam unesení, se kterými nevíme, co se stalo. Lidé, kteří padli v bojích, ale nemáme jejich těla. Takže konečné číslo bude mnohem vyšší. Uvědomte si, že je to z populace maximálně půl milionu lidí. Svým americkým známým říkám: Představte si, že z 340 milionů Američanů by zmizelo jedno procento populace. Prostě 3,4 milionu lidí by nebylo. Co by Spojené státy dělaly v takové situaci? To se stalo v Suvajdě a stále to pokračuje. Jen zabíjejí jiným způsobem – tím, že blokují služby, potraviny, vodu, elektřinu, léky.

Jestli tomu správně rozumím, tak zabíjení, respektive ta ofenziva se zastavila díky izraelským úderům.

Neřekl bych, že se zastavila na sto procent, ale velmi dramaticky se změnila. Nebýt izraelské intervence, tak dnes tam již nejsou žádní drúzové. Stále se tam něco děje, stále porušují příměří. Ale není to v té míře jako na začátku. Protože izraelská vláda narýsovala červenou čáru. Podle mě to izraelská vláda měla udělat mnohem dřív. Proč? Protože Izrael má vlastní zájmy. Izrael si nemůže dovolit, aby měl dvě stě až tři sta tisíc islamistů na své hranici. Žádná země si to nemůže dovolit. Takže měli zasáhnout mnohem dřív. A Izrael již předtím řekl, že něco takového nedopustí. Takže v tomto případě se zájmy izraelského státu a lidu Suvajdy propojily. Nevím, co by se stalo bez izraelské intervence. Tedy vím. Pokračovali by v zabíjení, znásilňování. Víte, znásilňovali a zabíjeli lidi před jejich vlastními rodinami. Zatímco to dělali, tak z toho vinili drúzy. Vina, kterou svalují na drúzy, je neuvěřitelná. Je to naprosto psychopatické. Nesmíme zapomínat, že užívají captagon.

To je droga?

Ano, slyšel jste o ní? Je to droga, kterou tam všichni berou již několik let. Je to stimulant. Vyrobili miliony pilulek. Když si ji vezmete, tak nejdříve jste vzhůru několik dnů a pak ztratíte veškerou kontrolu. Když se podíváte na některé záběry, tak ti lidé na nich jsou naprosto šílení. Jsou jak démoni. Část z toho způsobuje náboženská nenávist atd. Ale část z toho jsou drogy. Zmiňoval jste, že režim tvrdí, že za to nemůže on, že ztratil kontrolu. I kdyby to byla pravda, můžeme ovšem dokázat, že není, ale i kdyby to pravda byla, tak proč nepomůže drúzům? Pokud má chránit své lidi, tak proč chce po drúzech, aby složili zbraně? Pokud je nedokáže ubránit, proč je nenechá, aby se bránili sami? Pokud je to pravda, proč odřízli své občany od dodávek všeho možného? Pokud nedokážou pomoci, proč v tom brání ostatním? Protiřečí si, ale svět mlčí. Je to neuvěřitelná situace.

Jaký je vztah mezi Izraelem a drúzy? Odhodlal se k intervenci jen proto, aby zabránil islamistům dostat se až k izraelské hranici? Nebo reagoval i na tlak uvnitř Izraele?

Izraelská vláda intervenovala ze dvou důvodů. Jeden z nich byla taktická a operační potřeba chránit své hranice. To je jasné každému, kdo se podívá na mapu. Hned pochopí, jak je důležité pro Izrael držet si je co nejdál. Druhý důvod je tlak vlastních občanů. V Izraeli žijí drúzové, kteří jsou izraelští občané. Tlačili jsme na vládu, aby něco podnikla. A i kdyby nepodnikla, byli jsme ochotni dobrovolně tam jít bojovat. Jen jsme nechtěli, aby nám stála v cestě. Zbytek izraelské společnosti nás v tom velmi podporoval. Viděli záběry ze Suvajdy. Židům, tedy našim spoluobčanům, to připomínalo události ze 7. října 2023. Některé záběry dokonce holocaust. Židé si vždy říkají, proč nám nikdo nepomohl, když se nám to dělo v Evropě. A teď se jim to dělo na jejich prahu. Takže v sobě měli pocit, že je jejich historickou povinností pomoci. Myslím, že to bylo ono. Vláda rozhodla na základě taktického a operačního kalkulu. Tak vlády fungují, neohlížejí se na emoce, ale na zájmy. Ulice je ale velmi emocionální, podporující a nápomocná.

Zmínil jste roli Američanů a že se Trumpova administrativa snaží o nějakou normalizaci vztahů se Sýrií. Jaká je tedy jejich role?

Na počátku všichni chtěli dát novému režimu šanci. To je v pořádku. Jsou to noví mladí lidé, kteří říkají, že chtějí vybudovat inkluzivní Sýrii. Takže bylo fér počkat a dát jim příležitost. Rozumím, proč prezident Trump zrušil některé sankce. Ale způsob, jakým v reálu operují, porušil všechna tato očekávání. My jsme se snažili vládu USA upozornit na to, co se děje. Víme, že se to dostalo až do Oválné pracovny. Americká vláda pak změnila své vyjadřování. Ministr zahraničí Rubio vydal důležité prohlášení, které se snaží zastavit tuto dynamiku. Proběhla velmi napjatá jednání mezi Američany, regionálními mocnostmi a syrskou vládou. Mimochodem, v Americe je také drúzská populace, já mám i americké občanství. Takže se dokážeme dostat ke kongresmanům, senátorům, influencerům, dokážeme vyvinout nějaký tlak. Ale není lehké změnit kurz, zvlášť pokud za ním jsou velké finanční zájmy. Nejde jen o USA, ale také o Saúdy, Katar, Egypt, Emiráty a Turecko. Nezapomínejte, že ISIS vznikl díky Turecku. Mají v Turecku náborová střediska. Cvičili se v Turecku. Turecko je krylo v severní Sýrii. Občas říkám, že tito noví lidé v Damašku si myslí, že založili nový arabský chalífát. Ale oni se mýlí. Jsou jen osmanskou provincií. Uvidíme, jestli toto napětí někam povede. Pro Turky je to hlavně způsob, jak rozšířit svůj vliv do Sýrie. Takže tyto země musejí nalézt způsob, jak zastavit to, co se děje v Sýrii. Ale bez pozornosti médií to bude velmi těžké.

Viděl jsem různé návrhy, že Izrael by měl okupovat, nebo dokonce anektovat jižní Sýrii, aby ochránil drúzy. Co si o těchto nápadech myslíte?

Myslím, že je to velmi nepraktické. Izrael je uprostřed velmi těžkého období, které začalo 7. října. Bylo to velmi traumatické. Válka je kruté období pro Izrael. Je to kruté období pro Palestince. Velmi poškodilo postavení Izraele ve světě. Způsobuje problémy uvnitř Izraele, problémy s Íránem. Nedávno nám nad domem létaly íránské rakety. V Gaze se staly chyby a stále se podle mě dějí. Jsou problémy se Západním břehem, s mezinárodní komunitou, ekonomické problémy. Trvá to již dva roky, předtím covidová krize. Izrael si potřebuje oddechnout. Takže si neumím představit, že by Izrael okupoval jižní Sýrii. Možná něco jiného, ale ne okupaci. Izrael již vyhlásil svou červenou linii, že na jih od Damašku nechce vidět žádné těžké zbraně. To je rozumné. Možná by mohl nějak sponzorovat drúzské oblasti, pomoci jim s obnovou. Protože nikdo jiný jim nepomůže. Rozhodně může nastat víc interakcí než předtím. Něco jako koridor z izraelského území, který by umožnil transport potravin a léků. Syrští drúzové tu mohou třeba pracovat. Izraelci by to uvítali, tamní ekonomika potřebuje nové zaměstnance. Bylo by to dobré pro všechny, bylo by to dobré i pro syrskou ekonomiku. Takže určitě vzniknou nějaká pouta. Izrael by mohl vzít drúzy pod nějakou svoji ochranu, protože syrský režim evidentně není schopen postarat se o menšiny. Nejde jen o drúzy. Podívejte se, co dělají křesťanům, co dělají Asyřanům, co dělají Kurdům, alavitům, ismáílitům a dalším. Podívejte se, co dělají sunnitům, kteří nejsou radikální muslimové jako oni. Svět se musí probudit. Evropa je hned za rohem, jednu zastávku daleko. Máte je před svými předními dveřmi. Podívejte, co se děje v Paříži, Berlíně, Londýně, Bruselu, Oslu, Stockholmu, Římě, Madridu. Problém není v imigraci, ale v tom, koho si přivedete. Můžete přivést dobré lidi a můžete přivést lidi, jejichž cílem je vás zničit. Je to vaše volba. Ale pokud je necháte vyhrát tady na Blízkém východě, pocítíte to i u vás.