„Žádné ‚na Česko dobré‘. Seriál s Donutilem šlape a má světové parametry,“ hlásily první recenze. To bývá důvod k nervozitě: vždycky když nějaký novinář napíše, že hudba či film „šlape“, víte, že je načase začít se bát. Děj nového politického thrilleru Moloch se odehrává v mírně pozměněné realitě české politiky: prezident Toman (hraje ho Miroslav Donutil) silně připomíná Miloše Zemana (paní Ivana by se také našla), jen ruských agentů tu běhá asi o něco víc než ve skutečnosti. A novináři, snad i ti z Respektu, mají, doufám, o něco klidnější práci, než jak se nám snaží namluvit autoři seriálu.

Právě investigativní novinář (postava je prý do velké míry inspirována Ondřejem Kundrou z časopisu Respekt) se během živé televizní debaty rozhodne zveřejnit nahrávku o zapojení ruských tajných služeb do výbuchu muničního skladu ve Vrběticích. Proruský prezident je kompromitován. Amatérská lesbická vyšetřovatelka Julia získává od kolegyně s anonymní přezdívkou Acton Bell (jejich velmi otravné intimní sbližování naštěstí brzy skončí) třaskavé informace o podezřelých aktivitách tajných služeb na Ukrajině a všichni jsou následně zataženi do špionážních her a mocenských intrik. Lidé umírají, běhají, dívají se nevěřícně do dáli, pátrání je dovede až na válečnou Ukrajinu.

Pokud jste z toho trochu zmateni, věřte, že realita seriálu je ještě mnohem horší. Do třicáté minuty prvního dílu se daří celkem obstojně budovat napětí. Ano, je to celé trochu směšné, ale pořád vás zajímá, co bude dál. Co se asi tak semele? říkáte si. Inu, otrava prezidenta zlovolným číšníkem! Toho pak náš novinář stíhá, doběhne ho v parku a zeptá se: „Nejdete právě z prezidentské debaty?“ Rus nemešká, investigativce praští a ten se skácí. Ve druhém dílu si setkání zopakují, to už se novinář zmocnil zbraně a čeká s ní v přítmí pokoje, kam vchází nezvaný host. Ve chvíli, kdy ho novinář zmerčí, vykřikne: „Otoč se! Ježíši, to jsi ty!“ A dostane další ránu. Kundra měl ve štábu roli speciálního konzultanta, radil tvůrcům, co je realistické a co už ne. S výsledkem je zjevně spokojen, když na svých sociálních sítích píše: „Nestačím se divit, co si o nás novinářích někteří lidi myslí. Novináři prý lžou, kradou, ohýbají realitu, slouží mocným, byznysovým zájmům. Jsem hrozně rád, že Moloch ukazuje novináře v jiném světle, daleko více se blížícím realitě.“ No, pokud je to pravda, tak realita novináře vypadá takhle: nepíše vůbec žádné články, neustále dostává přes hubu od agentů GRU a na potkání všem klade naprosto idiotské dotazy. Kdyby místo něho celý případ řešil strážmistr Topinka ze seriálu Doktor Martin (napsal ho stejný scenárista jako Molocha – bohužel to je poznat), dopadlo by to velmi podobně. Právě scenárista Štefan Titka může za to, proč je Moloch s postupujícím dějem čím dál víc překombinovaný, patetický a nakonec už jen směšný. Nejpozději během druhého dílu přestanete chápat, kdo všechno je agent, proč zastřelili zrovna toho, a ne toho, kdo sleduje jaký zájem, nerozumíte motivaci většiny postav, a co hůř, začíná vám to být jedno. K čemu jsou velkolepé širokoúhlé záběry kameramanky Veroniky Donutkové (rozpočet byl zjevně celkem velký – chválí se za to?), když se občas nadějná paranoidní atmosféra vždy zabije šílenými dialogy typu: „Už nikdy na mě nesahej. – Dobře.“

Jako by Štefan Titka nechal tenhle scénář napsat umělou inteligenci se zadáním: Vyber a uprav ty nejhorší dialogy z Mission Impossible tak, aby se to mohlo odehrávat v Česku. Když Julia pronese: „Musela mít kopii“ a novinář jí odpoví: „Jo, a my ji musíme najít“, má to opravdu světové parametry – těch nejhloupějších klišé, jaká v obdobných filmech slýcháme. V závěrečném dílu (do vysílání jde 10. června) potřebuje již napravený prezident Toman přednést kajícnou zpověď, ale Titka evidentně netuší, jak tam tu scénu dostat. Hm, tak co kdyby Donutil přišel znenadání do vyšetřovací místnosti a svůj monolog sdělil zadrženému ruskému agentovi (který neumí pořádně česky!)? Zůstává jediná otázka: Proboha, proč se to všechno dělo? Nestačilo napsat článek do Respektu s titulkem „Zlo možná nemůže být pokaždé poraženo, ale vždy s ním musí být bojováno“? Ušetřili bychom si tři hodiny času.

Moloch, režie Lukáš Hanulák, Canal+, 2 hod. 48 min.