Takto pojatý program u seriózních aspirantů na vládu v České republice nepamatujeme. A to nikoli kvůli konkrétnímu obsahu, ale pro způsob, jakým koalice SPOLU uchopila program pro letošní sněmovní volby. Své programové teze zveřejnila půldruhého měsíce dní před volbami, 20. srpna, symbolicky den před výročím vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Tou symbolikou premiér a lídr SPOLU Petr Fiala také celé představování programu v pražské kavárně Louvre začal. Vzpomenul okupaci „Rudou armádou“, která nás sice osvobodila v roce 1945, zatímco v roce 1968, který měl na mysli, byla už dávno přejmenovaná na Sovětskou armádu. Ale premiérovi šlo o vytvoření souvislosti mezi sovětskou okupací a dneškem, mezi válkou na Ukrajině a opozičními stranami, které byly přítomné v koláži obličejů Kateřiny Konečné, Andreje Babiše a Tomia Okamury na tabuli za Fialou.

Proč takový úvod, když tu máme psát o volebním programu? Protože, jak se v kavárně ukázalo vzápětí, na ten historicko-hodnotový obal, v němž volební teze nabídla, klade koalice větší důraz než na program samotný. Kromě těchto tezí do voleb nic dalšího nevznikne, chystá se ještě sedm neformálních snídaní s novináři k sedmi různým tématům, ale následné výstupy v médiích budou nahodilejší a tak nějak méně závazné.

A koho to zajímá?

Program vznikal od prosince 2024, kdy se poprvé sešel tzv. celostátní volební štáb. Letos na jaře členy štábu překvapil ministr dopravy za ODS a šéf programové komise štábu Martin Kupka. Oznámil, že žádný tradičně strukturovaný, detailní program se psát nebude, čímž se mimochodem staly zbytečnými návrhy odborných komisí jednotlivých stran. Kupkovo vysvětlení na štábu parafrázují námi oslovení svědci zhruba následovně: Psát program by byla zbytečná námaha, náš volič v něm stejně listovat nebude. Letos bude základní konflikt kampaně hodnotový, ne programový. Německo a Rakousko versus Slovensko a Maďarsko; demokracie versus autoritářský svět, Fiala versus Babiš.

Výsledkem novátorského přístupu jsou řídké programové teze – necelých třicet stran útlého sloupce textu a hodně zelené plochy mezi kapitolkami. Pár hmatatelných závazků a nápadů tu čtenář najde, ale naprostá většina textu se nese v obecném duchu. Následuje prohlídka textu ve zrychleném řízení.

Vypovídající je, jakou oblastí celé teze začínají: bezpečnost a obrana. Tady narazíme na jedno z mála čísel, na které by se v budoucnu dalo odvolávat a které autoři asi i myslí vážně: do roku 2030 bude ČR dávat aspoň tři procenta HDP, o pět let později už 3,5 procenta na obranu a 1,5 procenta na příbuzné výdaje. Těm NATO říká „vyšší odolnost“.

Navazuje podkapitola o zahraniční a evropské politice, v ní voliče čeká další hodnotové prohlášení: „Nebudeme ustupovat agresorům.“ O kus dál je první konkrétnější náznak, že tvůrci tezí vědí o tom, že existují národní zájmy v klasickém pojetí: „Zasadíme se o prohlubování svobody jednotného trhu“ nebo: „Prosadíme zrušení zákazu prodeje aut se spalovacími motory po roce 2035.“ Slibuje se tu i změna Green Dealu, ale ani slovo o tom, jak přesně a kdy.

Zajímavý je náznak ústupu od zlozvyku čerpat dotace z EU téměř za každou cenu. Koalice SPOLU si přeje posun od dotací ke zvýhodněným a ovšem návratným půjčkám.

Evropskou podkapitolu končíme otázkou eura v České republice: „Přijmeme euro, až to bude ekonomicky a politicky výhodné pro ČR.“ Formulace pochází z dílny ODS, a ačkoli občanští demokraté nepovažují většinou za stanovení termínu pro přijetí eura za aktuální věc pro příští čtyři roky, jejich koaliční partneři jsou s touto formulací navýsost spokojeni, neboť ji nechápou jako tečku za svou starou tužbou, ale jako dvojtečku. U přijímání eura vyvíjí iniciativu TOP 09, lidovci jsou pro, jenom když se jich na euro někdo zeptá.

V kapitole vnitřní bezpečnosti se vyjímá jedno téma, totiž ukrajinská diaspora u nás: za čtyři roky prý bude posílena integrace ukrajinských uprchlíků. Tady se na skok vraťme k úvodu, který je pojat jako zápis snu, jak po dalších čtyřech letech vlády SPOLU bude Česká republika vypadat. O válečných uprchlících čteme: „Ti, kteří byli nuceni uprchnout z Ukrajiny a chtěli u nás zůstat, jsou přirozenou součástí naší společnosti a zapojeni do pracovního trhu.“ Významní politici vládního tábora si od Ukrajinek slibují vyrovnání propadu v porodnosti, k němuž došlo po nástupu Fialovy vlády, ale takhle by to do programu pochopitelně nenapsali.

V ekonomickém úseku na nás čeká další jakoby konkrétní číslo: hospodářský růst se s přispěním vlády ustálí nad dvěma procenty HDP ročně. Opět se tu útočí na „nesmyslné dotace“, neupřesňuje se, na jaké. Slibně působí avízo rychlejších odpisů pro firmy, které u nás své zisky reinvestují (rozuměj neodvádějí dividendy k zahraničním matkám). Najdeme tu jeden hmatatelný slib: zrušit Ministerstvo pro místní rozvoj.

Přehlídka mlžení

U daní se ani nenaznačuje. Otázka daní a odvodů nám může posloužit jako ukázka, proč jsou kvůli rozdílům v názorech strany koalice schopny předložit voličům jen povšechnou nabídku. TOP 09 přišla s nástřelem daňové reformy, jež obsahuje snížení daně z příjmu o pět procentních bodů jak pro jednotlivce, tak pro malé a střední firmy. Ale výpadek v příjmech by se musel kompenzovat růstem základní sazby DPH z dnešních 21 na 25 procent, a kdyby to nestačilo, také navýšením majetkových daní. To první nepřešlo přes lidovce, druhé by vůbec neprošlo přes ODS. Takže v programu k daním zůstává jen sám o sobě rozumný slib, že pokud by se daně měly významně měnit, tak jen jednou za volební období.

Pro malé a střední firmy zůstal aspoň příslib paušálního režimu, tedy daňového zjednodušení. (Petr Fiala v podcastu Flow nebyl schopen ani přibližně odpovědět, jak velká díra by tím v rozpočtu vznikla).

Akutní bolestí české reality ročník 2025 je drahé bydlení, podle centrální banky máme dokonce rezidenční nemovitosti nejdražší v novodobé české historii. Programové teze koalice SPOLU slibují socialistická řešení: stát dá pozemky k výstavbě levného bydlení a také „podpoříme obce a města ve výstavbě dostupných nájemních a družstevních bytů zejména v lokalitách, kde nejvíce chybí“. Daná pasáž nese lidovecký rukopis.

U školství stojí za zmínku jemná distance k inkluzi, na níž se přitom začalo pracovat během pobytu Petra Fialy na Ministerstvu školství před třinácti roky, aby pak byla přijata v maximalistické podobě vládou Sobotka–Babiš. Napříště už inkluze „nemá bránit rozvoji nadaných studentů“. A o stránku dál čteme: „Přehodnotíme počty speciálních pedagogů a asistentů.“

Pokud jde o dopravu a infrastrukturu, SPOLU by do roku 2030 předalo řidičům nových 240 kilometrů dálnic, což vzhledem k tomu, že příprava a stavba dálničního úseku v České republice se průměrně nestihne dřív než za deset roků, znamená, že pořád budou stříhat nůžkami úseky chystané už za Babiše. Za chloubu vlastním peřím můžeme označit až slib zkompletovat dálniční síť k roku 2033, neboť za dosluhující vlády se ve výstavbě dálnic opravdu nepolevovalo.

Vysoce zajímavé to začíná být v následující pasáži o energetice. Avizuje se snaha o odklad zavedení povolenek ETS 2 pro domácnosti, nebo aspoň o zastropování jejich ceny. Nedávno zezelenavší lidovci do programových tezí prosadili nulový tarif pro tu část dne, kdy je vinou obnovitelných zdrojů elektřiny na trhu přebytek: „Umožníme domácnostem využívat levnou dostupnou energii, místo toho, aby stát dotoval maření výroby.“

Stavba nových reaktorů v Dukovanech je samozřejmostí. Zaujme jistý, byť vágní odstup od obnovitelných zdrojů (OZE), nově se mají podporovat jen ty „skutečně efektivní“. Volič, který si pamatuje, že před Vánocemi Fialova vláda aktualizovala Národní klimaticko-energetický plán a v něm stanovila cíl takřka dvojnásobného podílu OZE na výrobě elektřiny už v roce 2030, musí být zmaten. Jeden z občanských demokratů, který se jednání o programu účastnil, mimo záznam tvrdí, že národní klimaticko-energetický plán je už dnes „cár papíru“. Volič SPOLU si tak za plentou může dle libosti představovat, pro jakou energetickou politiku hlasuje. I to je novinka.

Telegraficky k otcovství programových bonbonků: vstup zadarmo do Národního muzea a Národní galerie přinesli lidovci, mistrovství Evropy ve fotbale ODS, českého kosmonauta ve vesmíru osobně ministr dopravy Kupka.

Kam s ním?

Nad tím vším se vznáší otázka, nakolik v koalici SPOLU s druhým vládním mandátem za sebou počítají a co v případě odchodu do opozice s koalicí bude. Před rokem se zdálo, že už existuje i odpověď na otázku po budoucnosti Petra Fialy. Na regionální radě pražské ODS v listopadu 2024 (nedlouho po prohraných krajských volbách) předseda vlády během diskuse, v níž se musel bránit kritice, jasně prohlásil, že pokud za rok nebude sestavovat vládu, vzdá se i funkce předsedy strany. Tou dobou ale ještě nebylo rozhodnuto o „hodnotovém“ rázu volební kampaně, ještě nebyl nasazen fatální tón typu „Teď jde o Česko“. Po pateticky pojaté kampani se názory v horních patrech ODS na ochotu Fialy po prohře odejít různí.