Audio orgie

„Jelikož mým očím stačí, co už viděly, zaskakují audioknihy,“ psal spisovatel Pavel Kohout v minulém vydání Týdeníku Echo. A když je něco dobré pro Pavla Kohouta, je to dobré i pro vás. A to ani nemusíte být ve věku, kdy už je záhodno šetřit si zrak. Audioknihy bohužel stále ještě doprovází nálepka něčeho podřadného, méně hodnotného, než je stará dobrá kniha. Jaký omyl! Ani ten, kdo knihu Nezval: Básník a jeho syn od Krystyny Wanatowiczové už četl, rozhodně neudělá chybu, když si teď pustí i její zeštíhlenou (na vše ze 752 stran se dostat nemohlo) audio verzi, s níž přišel Český rozhlas. Však už jenom ten překrásný přednes Jany Štvrtecké! Její vyprávění je stejně civilní jako fatální. Málokterý rétor (snad krom Lukáše Hlavici či Pavla Soukupa) dokáže takto svým hlasem textu dodat jakousi další, novou kvalitu. Wanatowiczová v knize přinesla ojedinělý a fakty podepřený vhled do života a dilemat dvou básníků, Vítězslava a Roberta. Zatímco ten první kráčel předčasné smrti naproti svou nezřízenou životosprávou, ten druhý byl až přehnaně citlivý a život si vzal sám krátce po sovětské okupaci. Faustovský pakt s totalitou. Touha mít víc. Zběsilý oportunismus. Tak se ve zkratce dá popsat obsah knihy, která zvítězila v posledním ročníku ankety Lidových novin Kniha roku. Šílenou dobu 50. let, která se nám dnes už ztrácí v mlze dávné historie, dokáže přednes Jany Štvrtecké prodat tak sugestivně, že jsem si okamžitě šel do knihovny půjčit Tváře ve stínu od Zdeňka Kalisty a také všechny básnické sbírky Jana Zahradníčka („V mém srdci hnije čas a s tváří odprýskává pozlátko mládí, jsem truchlivou líhní zítřků“ – z básně Krev; nic tak silného Nezval nikdy nenapsal), o kterém se v knize mimoděk vypráví (a je to přitom jedna z jejích nejsilnějších a nejtragičtějších pasáží). To je ostatně to, co byste po poslechu této audioknihy měli udělat také. Ukáže vám, co dalšího krom samotných básní stojí za pozornost, leckdy i za mnohem větší. Protože, přiznejme si, samotný Nezval, jakkoli je jeho amorální pouť českou historií fascinující, po své surrealistické fázi za bližší básnické ohledávání nestojí. Ať už jste knihu četli, nebo se na ni teprve chystáte, poslechem rozhodně nic nezkazíte. Těch patnáct dílů (každý cca po půl hodině) totiž patří mezi to nejlepší, co Český rozhlas zatím letos ve své audio tvorbě vydal.

Audiokniha Nezval: Básník a jeho syn, režie Radim Nejedlý, čte Jana Štvrtecká, Český rozhlas

Shakespearovské slavnosti

Othello (hraje ho Robert Mikluš), vážený vojevůdce ve službách Benátské republiky, se ocitá v síti intrik, kterou kolem něj s chladnou precizností spřádá Jago – jedna z největších záporných postav dramatické literatury. Shakespeare v Othellovi ukazuje, že slovo může být ta nejmocnější a nejničivější zbraň, předvádí, jak předivo dobře promyšlených lží dokáže zničit nejen jednu velkou lásku, ale také hned několik životů. A nakonec možná i celou společnost. Vysoce aktuální? Jan Cina by zřejmě souhlasil. „Jago v Othellovi byl praotcem všech dezinformátorů. Nešlo mi ho uchopit,“ říká herec. Sami se přesvědčte, jak se mu to nakonec podařilo. Na Pražském hradě hrají Othella až do 6. září (během léta dojde i na Brno a Ostravu), ovšem pozor, vstupenky povážlivě ubývají.

William Shakespeare: Othello, Letní shakespearovské slavnosti, režie Braňo Holiček, premiéra 25. 6. 2025

Sudkův ateliér

Výstava představí dva blízké přátele – Josefa Sudka a Josefa Wagnera – a jejich spolupráci při fotografování Wagnerových soch v období od 30. do 50. let minulého století. Josef Wagner byl český sochař a kreslíř, žák Jana Štursy a Josefa Mařatky, restaurátor a profesor na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Z jeho žáků vynikli zejména sochaři Olbram Zoubek, Eva Kmentová, Vladimír Preclík, Věra Janoušková, Vladimír Janoušek, Miloslav Chlupáč, Zdeněk Palcr. Výstavu uvidíte v čarokrásných prostorech na pražském Újezdě. Repliku původního ateliéru (lehl popelem) – přízemní pavilonek o ploše 61 metrů čtverečních – na dvoře domu č. p. 432 – v roce 1990 dokonce prohlásili za kulturní památku.

S chutí do rachoty: Josef Sudek, Jan Wagner, Ateliér Josefa Sudka, Praha, do 24. 8. 2025

Blixa zpívá Bowieho

Blixa Bargeld, frontman skupiny Einstürzende Neubauten, vydal 27. června nové EP obsahující čtyři coververze písní Davida Bowieho, které nahrál společně se svým dlouholetým spolupracovníkem Nikkem Weidemannem. Zazní song Helden, německá verze hitu Heroes, dále Subterraneans (původně vydáno na albu Low v roce 1977) a také dvě věci z Bowieho pozdního období: Where Are We Now? z alba The Next Day (2013) a Lazarus z desky Blackstar (2016). Blixa se na stará kolena proměnil do velkolepého šansoniéra a covery mu sluší podobně jako Iggymu Popovi na desce Après (2016), kde se tenhle životem otlučený pankáč s patřičnou něhou pustil do Franka Sinatry, Édith Piaf, Serge Gainsbourga či Colea Portera. Takové předělávky dávají smysl, cítíte z nich totiž pokoru a pochopení.

Blixa Bargeld Sings David Bowie: Blixa Bargeld a Nikko Widemann, vyšlo 27. 6. 2025