Kardinála Dominika Duku znechutila divadelní hra chorvatského umělce Olivera Frljiće. V jeho pojetí na jevišti vystupuje papež Jan Pavel II. – ve scéně, kde ho oběsí s cedulkou „Obránce pedofilů“. Duka na svém blogu označil režiséra za provokatéra, který „pošlapává polskou identitu“ a za každou cenu potřebuje vyvolávat skandály.
V pražském Divadle Za plotem mělo v úterý večer derniéru představení zlínského divadla Ovčáček čtveráček. Pro velký zájem publika se divadlo živě přenášelo do 70 kinosálů po celé zemi, další lidé ho ještě večer uvidí ze záznamu. V divácky obrovsky úspěšném kuse si moravští divadelníci dělají legraci z některých představitelů dnešní české politiky, ale především z mluvčího prezidenta Jiřího Ovčáčka.
Pražskou derniéru „nekorektního kabaretu“ zlínského divadla Ovčáček čtveráček bude v přímém přenosu přenášet satelit do 38 kin v zemi. Ve čtvrtek to řekla ředitelka vnějších vztahů Městského divadla Zlín Blanka Kovandová. Derniéra se uskuteční 7. února v Divadle Za plotem při psychiatrické léčebně v Bohnicích, o den dříve se tam uskuteční další dvě představení. Všechna byla vyprodána za několik minut, velký zájem měli diváci i o předchozí reprízy.
ROZHOVOR S TANEČNÍKEM ONDŘEJEM VINKLÁTEM. Mezi tuzemskými divadelními tanečníky patří ke špičce. Je členem baletu Národního divadla, v roce 2013 získal Cenu Thálie.
Pokračování filmových pohádek je z podstaty nonsens. Vždyť na konci předešlého příběhu, když zlé bylo pryč a pánbůh zůstal s námi, přece si slíbili být spolu navždy. Pakliže následuje nový příběh o totožných hrdinech, slibovat nikdo nic neměl.
Ve Šternberském paláci jsou nově k vidění zdejší významná renesanční díla italských mistrů. Jednak oltářní křídla Lucase Cranacha (normálně jsou v Olomouci na arcibiskupství), jednak obraz Andrey del Sarto Madona s dítětem (normálně na zámku v Opočně). Ten byl namalován roku 1520, do Čech se dostal o tři století později.
V únorových dnech 1948 byl dvacetiletý Pavel Kohout na služební cestě v Sofii a velmi ho trápilo, že nemůže být „u toho“ v Praze. Nepochybně by stál v čele.
Městské divadlo Zlín připravuje s ohledem na aktuální politické dění „nekorektní kabaret“ Ovčáček čtveráček. Představení vzniklo spontánně, v Dílně bude k vidění 6. listopadu, jediná repríza, která by měla být také derniérou, je naplánována na výročí sametové revoluce 17. listopadu, sdělila ve čtvrtek mluvčí divadla Veronika Jurčová.
Dodneška je to jedna z nejdůležitějších a nejpřitažlivějších knih o filmu. Lze se z ní dozvědět takřka vše o tom, jak se stane, že film je magické přitažlivé a dráždivé médium: totiž kniha rozhovorů mezi režiséry Françoisem Truffautem a Alfredem Hitchcockem.
Zhruba v půli je výstava Smích a zapomnění. Název samozřejmě evokuje své pozadí, mohl by odkazovat ke kdekterému světovému dílu, leč vybral si Knihu smíchu a zapomnění Milana Kundery. Na jejím pozadí zkoumá tvárnost paměti, bolest smíchu, vzájemný vztah mezi soukromým a veřejným životem a zrádnost lidských vztahů.
Ve věku 90 let zemřel italský dramatik a režisér Dario Fo, který získal v roce 1997 Nobelovu cenu, oznámila dnes italská vláda. Fo, který byl významným představitelem politicky zaměřeného divadla, navazoval na absurdní divadlo, přičemž jeho hry jsou čistě osobními fraškami s vážným podtónem. Mezi jeho díla patří například Náhodná smrt anarchisty, Archandělé nehrají biliár a Měl dvě pistole s černýma a bílýma očima.
Když se skrze film U moře pokusila coby autorka i režisérka vystihnout své rodinné, přesněji partnerské rozpoložení Angelina Jolie, byl z toho do roka rozvod s Bradem Pittem (jenž v tomto filmu své manželce hrál). Maďarský scenárista a režisér Szabolcs Hajdu je odvážnější, do svého filmu Rodinné štěstí zapojil nejen svou ženu, ale i děti.
Spor o digitalizaci a restauraci starých českých filmů, o vhodný postup, jak filmy uchovat pro další generace, se s přestávkami objevuje už několik let v různých tuzemských médiích. Ta výdrž je s podivem, vždyť jde o téma výsostně odborné, vědecké, trochu nesrozumitelné.
Divadlo Járy Cimrmana slaví abrahámoviny, u jejich příležitosti vyšla knížka Půlstoletí s Cimrmanem,herec Miloň Čepelka, slaví osmdesátiny, zároveň mu vychází nová knížka a také CD.
Polská scéna Těšínského divadla letos slaví pětašedesát let své existence, což se rozhodla připomenout premiérou inscenace Rajską jabłonką. Sága o historii Těšínského Slezska od první světové války do 80. let minulého století získala v roce 1985 hlavní cenu divadelního měsíčníku Dialog, přesto dosud nebyla inscenována.
Proberete se a snažíte se soustředit, ale po čase opět pozornost odplouvá jinam. Ano, herci hrají dobře. Dokonce představitel ústřední postavy a vypravěč se Thomasi Bernhardovi, jak ho znáte z fotografií, úžasně podobá. Snad i gesta má podobná, byť jste Bernharda gestikulovat nikdy neviděli.
Bývá slyšet a číst o nutnosti opečovávat a uchovávat tradice. Byť není jasné, proč ani jak tradice vzniká. Přemítat o tom možno na výstavě hornolužických krojů – oděvů, které svou složitou propracovaností a důrazem na původ po staletí pomáhaly slovanskému národu Lužických Srbů přežít v obklopení německým živlem
Děje se čtyřiadvacátý ročník plzeňského festivalu Divadlo. Je to přehlídka přivážející pozoruhodné zahraniční kousky, které tu tak díky ní jsou k vidění aspoň jedinkrát. Přitom není omezena jazykem ani žánrem. Divadelní rámec samozřejmě dávno přerostl k jiným médiím.
Radim Vašinka, jeden z nejvýraznějších divadelních režisérů a recitátorů, zemřel ve středu ve věku 81 let. Na svých internetových stránkách to uvedl kolektiv divadla Orfeus.
Spitfire Company se dosti osobitým způsobem pohybuje na pomezí pohybového divadla a činohry, přičemž na rozdíl od většiny srovnatelných souputníků se nevyhýbá ani tématům společensky ožehavým. Platí to i pro novou inscenaci Vladimir Macbetin, která ostrou aktualitu slibuje jak názvem, tak plakátem s fotografií ruského prezidenta.
Diskusní Salon Týdeníku Echo tentokrát kondici a příčiny stavu tuzemské operní scény rozebíral s divadelním dramaturgem České televize Ondřejem Šrámkem, ředitelem plzeňského Divadla J. K. Tyla Martinem Otavou, hudební pedagožkou a sopranistkou, která léta působila v Berlíně, Magdalénou Hajóssyovou a zpěvákem a zároveň ekonomem Jiřím Poláčkem.
Část prázdnin jsme strávili v pronajaté chalupě, jejíž majitelé věnovali značnou péči výzdobě interiéru a dosáhli na tom poli výsledků vídaných jen zřídka, pokud vůbec.
Režisér Tomáš Svoboda je nejvíc znám jako autor politických kabaretů Blonďatá bestie. To je škoda, protože jeho záběr je ambicióznější, větší a duchaplnější.
Jsme uprostřed sezony předávání všelijakých cen: nedávno filmových Českých lvů, pěveckých Českých slavíků, divadelní Thalie, televizních TýTý, literární Magnesie Litery… na další dojde zanedlouho.
Inscenace Kopanec ústeckého souboru Činoherák patří k dílům založeným na stupňovaném diváckém nepohodlí. Každá následující scéna tu předčí předešlou, je nepříjemnější a bezohlednější, takže trvale narůstá propast mezi děním na jevišti a v hledišti.
Režisér Filip Nuckolls býval uměleckým vedoucím Činoherního studia v Ústí nad Labem. To bývalo symbolem dobrého mimopražského divadla, v obecném povědomí dokonce bývá zafixováno jako nejlepší regionální scéna.
