Prezident dialektik
Z politiky do sociálních sítí minulý týden padalo hodně materiálu ke zchroustání, uživatelé skoro nestíhali. Nejdřív zveřejnění návrhu státního zástupce Šarocha zastavit trestní stíhání premiéra, respektive spousty začerněných stránek a nějakých fragmentů textu. To inspiruje k adekvátně černému humoru. V zastrčeném zákoutí Facebooku jsem zahlédl odkaz na článek o publikaci textů Lou Reeda, v níž byly taky začerněné stránky, třeba to byl hoax. Ale představa, že v těch tajemných pasážích zveřejněného dokumentu jsou písňové texty, je docela lákavá, nabízí se třeba nevyvratitelně pravdivý song dua Kotvald–Hložek Je těžké brát věci tak, jaké jsou, jenomže jinak to nejde. Prezident republiky do rozběhnuvší se debaty vstoupil sdělením o případné abolici, pokud by Babišovo trestní stíhání pokračovalo. Někomu to mohlo přijít jako moment až přelomový – důvody by se našly. Představa, že s odstupem let budeme dnešní časy vnímat jako éru před vystoupením Miloše Zemana na TV Barrandov a éru po vystoupení Miloše Zemana na TV Barrandov, o dnešku, myslím, vypovídá docela hodně. Rychle se objevily citace Zemanova staršího výroku, v němž prezident tvrdí, že abolici udělovat nikdy nebude, a později i vyjádření premiéra Babiše ze začátku letošního roku, podle něhož by případnou abolici vlastního stíhání odmítl kontrasignovat. Uživatelé upozorňující na zdánlivou protikladnost prezidentových slov v různých dobách by si ale měli uvědomit, že hlava státu je člověk „staré školy“ – mám tím na mysli, že podobně jako všichni, kdo získali vysokoškolské vzdělání v dobách komunismu, byl proškolený ve filozofii marxismu-leninismu. V ní se probírala i marxistická dialektika, to, že se věci zákonitě mění ve svůj protiklad, zákon negace negace a bůhvíco všechno dalšího. Takže nevím, čemu se tady lidé diví.
