Do Prahy přicestoval Volodymyr Zelenskyj s delegací a naši hostitelé mluvili jak podle komunikační kartičky plukovníka Foltýna. Ukrajinští vojáci prý tím, že dokázali zastavit ruský vpád na své území a nepustili je dál do Evropy, „dá se říci zachránili celou Evropu včetně České republiky“, řekla předsedkyně sněmovny Markéta Pekarová Adamová. Předseda vlády Petr Fiala, který umně zmínil, že Zelenského přijímá na výročí Pražského povstání proti „nacistické okupaci“, po jednání prohlásil: „Velmi dobře si uvědomujeme, že Ukrajina brání celou Evropu, bezpečnost Evropy.“

Dá se rozumět tomu, že ho potřebují pro volební kampaň („2025: Rok rozhodnutí. Západ, nebo Východ“). Za nepochybné převahy Ruska na frontě a neochoty Kremlu v takový moment zasednout k jednacímu stolu se dá rozumět i našim dodávkám dělostřeleckých granátů pro Kyjev (ideálně bychom tedy vojenskou a materiální pomoc byli doprovodili apelem na diplomacii, ale až do Trumpovy roztržky se Zelenským by jednání s Putinem bylo appeasementem). Co ale člověk tráví těžko, je míra cyničnosti, která v českých slovech solidarity s Ukrajinou je.

Ukrajincům klademe na srdce, aby pokračovali v odporu a udržovali mlýnek na své maso kvůli nám a dalším Evropanům, do nichž jim nic není. Mezitím Ukrajině skoro úplně došli dobrovolní rekruti. Asi každý už viděl nějaké ze stovek videí, jak náboráři v maskáčích honí po ukrajinských městech a vesnicích muže různého věku, zaklekávají na ně a pak je nasoukávají do antonů. Z dosud vyjmuté věkové kohorty 18–24 let se za posledního čtvrt roku na frontu přihlásilo 400 dobrovolníků... A my tady povzbuzujeme jednu část ukrajinské společnosti, která válku vést chce, zatímco ta druhá – neví se, jak je velká, v zemi není svobodná atmosféra – nás nezajímá. Nás zajímá naše představa ohrožení Ruskem, v níž jsme se pěkně zabydleli a v níž odchytáváme každý předhozený špek od zpravodajců a televizních zpravodajů. Dlouholetý expert ČT na ruský vliv u nás Jiří Hynek se na svém webu odkryto.cz nově chlubí epizodou, při níž v Karlových Varech se štábem obtěžoval ruského turistu na vycházce, a když ten už to nevydržel a ohnal se po něm, Hynek telefonuje na policii, aby přijela: „Tady jsme byli napadeni Rusama.“ Do jaké psychózy se ještě propracujeme?

Někoho Ukrajina zajímá z lidských pohnutek, prostě chce pomoci slabšímu. Někdo ji pojal jako projekční plátno svého imaginárního boje se Zlem. Sbírky na drony a vybavení pro ukrajinské jednotky má jako náhradní chlapáctví. Tak jako si při náhradním mateřství pronajmeme tělo cizí ženy k donošení dítěte, tady si pronajmeme tělo, které pak za nás střílí na Rusáka. Stejnou věc, jak teď bylo vidět v Praze, můžeme zkoušet i mezistátně.