Páteční výpadek elektřiny, který na několik hodin postihl velké části České republiky, je událostí historického významu. Prý tedy není, zastánci „moderní“, zelené, bezemisní energetiky za blackoutem vidí obyčejnou technickou závadu. Shořel a pak spadl fázový vodič, drát vysokého napětí v Podkrušnohoří. Ministerstva průmyslu a životního prostředí sice v první chvíli nevěděla, jak přesně to shoření drátu vysvětlit, ale nade vši pochybnost věděla, že jedno z vysvětlení nepřipadá do úvahy. „Nejde o selhání obnovitelných zdrojů,“ poučilo nás ministerstvo průmyslu ještě v pátek. O pár hodin později se připojuje ministr životního prostředí Petr Hladík (Spolu, KDU-ČSL): „Šlo o poruchu na páteřní lince v západních Čechách způsobenou pádem fázového vodiče. Nemělo to nic společného se soláry, větrem ani dovozem elektřiny z Německa.“ Níže v textu ukážeme, že oba pánové patří ve vládě k hlavním advokátům přechodu na obnovitelné zdroje energie (OZE), mají tedy ve věci politicky nainvestováno. Pro ně se při analýze blackoutu do nějaké míry bude hrát i o jejich kariéru a pověst.

Proti vyloučení OZE ze skupiny podezřelých mluví především místo nehody. Vedení velmi vysokého napětí V411, kde měl spadnout onen fázový vodič, se nachází mezi dvěma rozvodnami v severozápadních Čechách, mezi městy Kadaň a Louny. Jako na potvoru zrovna přes toto vedení do České republiky tradičně tečou přebytky zelené elektřiny z Německa. Takže i kdyby konkrétní přetoky OZE přes české hranice ten drát nespálily, i kdyby české soustavě bylo jedno, jestli z Německa do rozvodny u Kadaně tak jako v pátek přiteče dvojnásobek plánovaného množství, člověka napadne, že trvale přetěžované vedení bude náchylnější k defektu. Vylučovat dopředu souvislost s OZE naznačuje, že tu někdo má špatné svědomí.

Fascinuje také rychlost, s jakou zastánci zelených zdrojů přesouvají břemeno zodpovědnosti za pátek na českou stranu. Kdo státní společnosti ČEPS bránil, aby na supervytížených vysokých vedeních už dávno dráty nezdvojila, ha? Tím se říká, že pokud jsou viníkem „naši“, nenese vinu viník, ale oběť svou ospalou reakcí.

Příznivci „moderní“ energetiky tuto pro ně potenciálně ničivou nehodu zkoušejí přeměnit na příležitost: Lidi, jestli nechcete další blackouty, musíme provést mamutí investice do přenosové soustavy. Teď se nám podsouvá, že ty investice by byly kvůli odvracení výpadků způsobených banální technickou závadou, pravda ale je, že s mamutími investicemi do sítě dosud spíš mimo zájem veřejnosti už kalkulovali. Dobře totiž věděli, že vysoký podíl nestabilních zdrojů dosud ustálenou soustavu vážně destabilizuje. Zatím ještě neschválená Státní energetická koncepce v jednom dekarbonizačním scénáři operuje s částkou až 500 miliard korun, které bude třeba v příštích letech vložit do distribuční soustavy. Takové náklady se pochopitelně ocitnou na bedrech odběratelů elektřiny, zákazníků, vás a nás. Ovšem postupně, ne hned, nikdo nemusí propadat panice.

Černý pátek české energetiky je příležitostí k vážné diskusi s otevřeným výsledkem. Energetik Michal Macenauer z konzultační firmy EGU, firmy, která brala zakázky od Hnutí DUHA nebo od zeleného Centra pro dopravu a energetiku, není žádný fosilní ještěr. A i tento Macenauer v rozhovoru pro Novinky.cz sice mluví o tom, že sítě rozkolísané velkým počtem přípojek pro větrníky a solární parky udržet a stabilizovat jde, že to ale něco stojí: „Mnohokrát jsme počítali náklady pro různou míru zapojení obnovitelných zdrojů a vždy nám vycházely celosystémové náklady přepočtené na jednu kilowatthodinu o 80 až 250 procent vyšší než u podobné soustavy s nízkým podílem OZE.“ Tedy regulovaná složka, dnes asi polovina ceny elektřiny, významně poroste. Významně poroste v případě, že v Evropě, nebo aspoň v České republice, nezvládneme politický obrat. Ještě z jedné Macenauerovy odpovědi: „Přiznat, že integrační náklady obnovitelných zdrojů jsou násobkem těch instalačních, je dnes politicky a mediálně sebevraždou, kterou právě páchám. Všichni z oboru to víme, ale mlčíme.“

Zmínili jsme výpočty, o něž se opírá odložená Státní energetická koncepce. Někde ve vládním pološeru dnes probíhá bitva koncepcí. Zmíněné zelené výpočty pro Státní energetickou koncepci pocházejí z Univerzity Karlovy (projekt SEEPIA Centra pro otázky životního prostředí UK) a do vlády je vnášeli či vnášejí nejprve Jozef Síkela, dnes Lukáš Vlček (oba ministři průmyslu za STAN) a s nimi ministr životního prostředí Petr Hladík.

Resort financí naproti tomu disponuje skeptičtější analýzou od ekonoma Lubomíra Lízala a profesora ČVUT Františka Hrdličky. Ministr Zbyněk Stanjura poslancům ODS slíbil, že tuto analýzu projedná s premiérem. Plánem je přivést touto cestou do vládního plánování jakousi protiváhu dekarbonizačnímu nadšenectví. Pravděpodobně se do voleb bitva koncepcí nerozhodne a volič koalice Spolu bude moci hlasovat pro obě najednou. Na jižní Moravě vede krajskou kandidátku Petr Fiala, hned pod ním je Hladík.

Ministr Hladík je jednou z brzd nepředpojaté debaty. Svým okamžitým dementi, že by minulý pátek mohl mít něco společného s obnovitelnými zdroji, se zařazuje do smutné řady. Jeho kolega Vít Rakušan se už v den střílení na Filozofické fakultě UK před rokem a půl autoritativně usnesl, že policie si při zákroku počínala skvěle, než se ukázalo, že si nepočínala skvěle. O příčinách dramatického propadu porodnosti v českých zemích se taky neví nic a ani se o nich ve vládě mnoho nepřemýšlí, nicméně strážci diskurzu předem vědí, že s vakcínami proti covidu výrazně nižší plodnost vakcinovaných žen rozhodně nesouvisí. Že s výpadkem elektřiny nijak nesouvisí přetoky obnovitelných zdrojů, vědělo ministerstvo průmyslu čtyři hodiny po začátku blackoutu a ministerstvo životního prostředí si tím bylo jisto sedm a půl hodiny poté. Ale analýzu toho, jak se ten blackout seběhl, prý můžeme očekávat až v řádu týdnů.

Oficiální místa tak vytvářejí ovzduší, v němž už se pomalu nesmějí vyslovovat hypotézy. Místo toho máme rozpoznat správnou stranu, postavit se na ni, zaujmout stanovisko a na něm setrvat bez ohledu na to, co se stane a co se zjistí.