Kolik ti je, deset?

Komiksy jsou pro děti! Když jsem byl teenager, tahle poučka mě samozřejmě štvala. Postupem času mi ale začalo docházet, že na ní asi přece jen něco je. Souvisí to i s vývojem samotného komiksu – své zlaté časy má tento žánr už asi nenávratně za sebou a silných nových autorů dnes najdete jen málo. Dokonce i kdysi nejprogresivnější nakladatelství Crew, které mělo čich na díla, jež naplňovala označení „komiksy, co nejsou pro děti“, nakonec rezignovalo a živí ho především spotřební manga a superhrdinské série. Sám jsem začínal na cynicky temné sérii Preacher, kterou v roce 2003 začalo vydávat právě nakladatelství Crew. Hltal jsem i všechny komiksy od Alana Moora – a u výjimečných děl, jakým je například Z pekla, není srovnání s kvalitní literaturou vůbec přehnané. A oproti ní mají komiksoví autoři ještě výhodu v podobě silné výtvarné složky: takže buď umí psát skvělé dialogy, jako třeba právě Garth Ennis, kterému se po vydání Preachera začalo přezdívat „komiksový Tarantino“, nebo aspoň vládnou fascinující kresbou, kvůli níž příběhu leccos odpustíte.

A pak se čas od času stane něco, s čím člověk vůbec nepočítá. Mnoho smrtí Laily Starr totiž nemá ani jedno z výše zmíněného – a přesto patří k nejoriginálnějším komiksům posledních let. Stačil k tomu zdánlivě jednoduchý koncept, něco, co by vlastně mohlo napadnout každého. Vzít něco běžného a převrátit to do jiného kontextu je samozřejmě oblíbený vypravěčský trik. Na podobném principu fungovala třeba komiksová série Mýty, která zkoumala, jak by vypadal svět, kdyby v něm náhle ožily všechny pohádkové postavy, které známe (od Sněhurky přes zlého vlka až po Pinocchia nebo babu Jagu). V Mýtech se tento motiv stal metaforou exilu, ztráty domova a nutnosti přežít v cizím světě, kde se z pohádek stává politická alegorie. Laila Starr naopak využívá podobný princip k meditaci o pomíjivosti života a strachu ze smrti („Jako bohyni smrti ti to nedochází. Ale my lidi jeden bez druhého nefungujeme.“).

Příběh, vyprávěný například dohořívající cigaretou nebo starou budovou, hýří barvami a svěžím způsobem nakládá s tradicí magického realismu a s hinduistickou mytologií (scenárista Ram V má indické kořeny). Byť autor místy trochu vykrádá tvorbu Neila Gaimana (Sandman), pořád jde o jeden z nejzajímavějších autorských komiksů posledních let – a důkaz, že komiks klidně můžete mít na nočním stolku vedle rozečteného Nabokova a Vargase Llosy.

Ram V, Filipe Andrade: Mnoho smrtí Laily Starr, přeložil Zdeněk Polívka, Host, 128 str.

Neviditelné tragédie

Mladý inženýr Petr Švajcar se chystá učinit ve svém osobním životě zásadní krok – oženit se se zámožnou dcerou provinčního výrobce mýdla! Doufá, že tím prolomí dosavadní nepřízeň osudu a nastartuje kariéru, která mu podle jeho přesvědčení náleží. Jen málokterý český spisovatel dokázal svým příběhům vtisknout tak hutnou a působivou atmosféru jako Jaroslav Havlíček. Jeho román Neviditelný vyniká vytříbeným jazykem i precizní psychologií postav a v rozhlasové dramatizaci navíc exceluje Petr Lněnička. Na webu Českého rozhlasu k dispozici už jen několik dní – neváhejte.

Jaroslav Havlíček: Neviditelný, čtou Petr Lněnička, Klára Suchá, Jaromír Meduna, Libuše Švormová, Eliška Zbranková a další, Český rozhlas, 167 min.

Nový hlas Miltona

Miltonův Ztracený ráj byl až dosud jedním z velkých dluhů českého překladatelství. Český čtenář postrádal srozumitelný a čtivý překlad této monumentální básně v moderní češtině. Dříve průkopnické překlady Josefa Jungmanna i Josefa Julia Davida dnes působí archaicky a jsou pro současného čtenáře jen obtížně přístupné. Cílem této knihy je tuto bariéru odstranit a nabídnout Miltonovo mistrovské dílo v podobě, která z něj činí napínavý a dramatický příběh o kořenech naší civilizace. Z raně novověké angličtiny přeložil ten nejpovolanější – Martin Hilský.

John Milton: Ztracený ráj, přeložil Martin Hilský, Academia, 464 str.

Zlo má alibi

Poklidným městečkem Flint City otřese brutální vražda jedenáctiletého chlapce. Očití svědci, otisky prstů i testy DNA ukazují jediným směrem – na oblíbeného učitele, baseballového trenéra a vzorného otce Terryho Maitlanda. Případ by mohl být rychle uzavřen, kdyby ovšem obžalovaný neměl neprůstřelné alibi. Kamerové záznamy totiž dokazují, že se v době činu nacházel stovky mil daleko. Jak může být jeden člověk na dvou místech zároveň? „King je tu v nejlepší formě, když maluje brueghelovský portrét obyčejného života, který se zvrtl,“ píše recenzent časopisu Kirkus Reviews. Jeden z audiopočinů roku.

Stephen King: Outsider, čtou Jan Holík, Jan Vlasák, Jitka Ježková, Matouš Ruml, Pavel Batěk, Tomáš Drápela, Valérie Zawadská, Diana Toniková, OneHotBook, 17 h.