Kdo chce uspět ve volbách, potřebuje získat co nejvíce hlasů mezi příslušníky nějaké jasně definované skupiny lidí, například občanů té či oné země. Tahle naprosto banální a samozřejmá pravda jako kdyby se ztrácela ze zřetele některých politiků západní pravice i levice. Jedním z důvodů může být i to, že v politice sílí vliv skupin, které svou představu úspěchu získávaly v online světě.

Zásadní vliv na výsledky voleb mají tzv normies – lidi s běžnými starostmi a plus minus běžnými názory. Pokud ale někdo uvažuje v intencích online diskurzu, tihle „normálové“ ho často vůbec nezajímají, taky je vlastně nepotřebuje. Komentátorka Batya Ungar Sargonová, bojovná stoupenkyně Donalda Trumpa, současné dění u republikánů popisuje jako střet mezi těmi, kdo myslí jako politici, a lidmi s uvažováním influencerů, tvůrců internetového obsahu, kterým jde primárně o počet lajků či zhlédnutí. Politik ví, že „normály“ potřebuje ze všeho nejvíc, nesmí dopustit, aby se pro ně stal podezřelým, nebo dokonce odpudivým. Influencerovi extrém naopak může přinést úspěch, čím provokativnější, tím lepší. Nezřídka se stává, že se lidé toho typu postupem doby ve svých projevech radikalizují, protože se jim to vyplácí, nebo se k tomu cítí tlačeni publikem, které oceňuje nějakým způsobem extrémní obsah, někdy třeba i proto, že se u něj jeho část ráda pohoršuje. Úspěch v tímhle způsobem fungujícím prostředí může influencera přivést k pomýlenému přesvědčení, že podobná cesta povede i k úspěchu v politice. Jenomže pak naházejí svoje hlasy „normálové“ a nastane velké divení se. Něco o tom vědí třeba američtí demokraté, kteří doplácejí na to, jak moc jsou v očích veřejnosti ztotožněni s online woke levicí.

Ve zdejším prostředí ten rozpor – v malém českém měřítku – ilustruje kauza kolem Filipa Turka. Byl to úspěšný influencer, proto se stal „ikonickou postavou“ motoristů, jenomže to, co mu pomáhalo jako influencerovi (všechny ty rádoby šprýmy o Hitlerovi, přátelství s Ivanem Jonákem apod.), pro něj jako pro politika představuje překážku. To, že stranické vedení se za něj rezolutně staví, je jejich věc. Zajímalo by mě ale, jak se na to dívají voliči té šestiprocentní strany, kteří ale nepatří do tvrdého jádra Motoristů, případně lidé, kteří je vnímají jako jednu z volitelných stran. Jsou pro ně někdejší Turkova vyjádření, jeho (možná záměrně) nejapné výmluvy a další věci magnet, anebo překážka?