„Výsledkem naší vlády je, že jsme přečkali obrovské krize a ekonomika roste! Česko je ve výborné formě.“ Tak hodnotí stav ekonomiky odstupující premiér Petr Fiala. Jeho nástupce Andrej Babiš naopak tvrdí, že ekonomika je v katastrofálním stavu a že stávající vláda republiku „přivedla na buben“. Výdaje ve Stanjurově návrhu rozpočtu na rok 2026 údajně nesedí až o 100 miliard korun, což má zřejmě být pravý důvod, proč se vládě nechtělo posílat rozpočet nové sněmovně.

Odpověď na otázku, v jaké kondici Fiala Babišovi českou ekonomiku předává, jsme hledali s hlavním ekonomem společnosti BH Securities a po čtyři roky poradcem premiéra Fialy Štěpánem Křečkem, s dosavadním místopředsedou rozpočtového výboru sněmovny a poslancem ODS Vojtěchem Munzarem a s ekonomem a investorem Karlem Křížem.

Stáhnout MP3

Včera (Salon byl nahráván 13. listopadu – pozn. red.) se vláda konečně uvolila poslat sněmovně návrh rozpočtu na příští rok. Moc nechápu tu hru, kdy se premiér a ministr financí několik týdnů tváří, že rozpočet nové sněmovně nepředloží vůbec. Může nám ji vysvětlit pan poradce Křeček?

Křeček: Pan poradce Křeček už není pan poradce, skončil jsem na konci října. Ale rád vám to vysvětlím, protože jsem ještě byl u toho, když se tento problém řešil. Úplně primární byla obava končící vlády, že jestliže se to celé udělá na podvozku, který předkládá ona, bude příští vláda všechny problémy se státními financemi házet na ni a první rok vládnutí bude rokem výmluv, kdy se budeme pořád bavit o tom, jak někdo něco špatně připravil a musí se to předělávat. A myslím, že tento podvozek pak i bude sloužit k novelizaci rozpočtu během roku, čímž se do rozpočtu přidá 80, 90 miliard navíc, aby se mohly plnit vládní sliby.

Mimochodem když začínala vláda Petra Fialy, nejprve seškrtala výdaje o 100 miliard. Zatímco když se vrací vláda Andreje Babiše, jdeme přesně opačným směrem, kdy se do rozpočtu bude v běhu přidávat. Když mluvíte o 80, 90 miliardách, které by Babiš do rozpočtu rád přidal, nejsou to tytéž peníze, o kterých Babiš tvrdí, že ve Stanjurově návrhu chybějí?

Křeček: To je spíš politická záležitost než ekonomická. Pokud bychom se konkrétně bavili o Státním fondu dopravní infrastruktury, v něm je opravdu identifikován problém, v něm opravdu chybí 37 miliard.

Což je dost.

Křeček: Ano, ale je to problém, který by šlo řešit během projednávání rozpočtu, kdy se mohou přehazovat priority, upravovat kapitoly. Ale pokud se bavíme o 80, 90 chybějících miliardách, tak to není ekonomika, ale politika. Vidím v tom snahu promítnout konkrétní politické sliby do reality. Neznamená to, že v návrhu nějaké peníze chybějí, ale že tam nejsou pro naplňování programu, s nímž přichází nová vláda.

Munzar: Je potřeba si uvědomit, jak dlouho Andrej Babiš i Alena Schillerová opakovali, že rozpočet je komplet špatně a že ho musejí celý předělat. Co může a co nemůže udělat sněmovna v prvním čtení? Sněmovna ho nemůže sama předělat. V prvním čtení se schvalují základní parametry rozpočtu: příjmy, výdaje a z nich vycházející deficit. Sněmovna ty parametry může schválit nebo vládě vrátit k přepracování. Proto když ANO opakovalo: Všechno špatně, chceme návrh celý předělat, tak ani nemělo smysl ho do sněmovny posílat. Oni potom ubrali, řekli, že ty základní parametry v prvním čtení schválí. Tady už například já jsem pro poslání do sněmovny byl. Druhý důvod je procesní. Teprve včera byl ustaven rozpočtový výbor. Dokud nebyla sněmovna a v ní rozpočtový výbor, nebylo komu návrh poslat. Ještě k tomu roku výmluv. Já si myslím, že nás čekají čtyři roky výmluv.

Babiš prohlásil, cituji: Pravda je, že v  návrhu rozpočtu chybí 85,4 miliardy na výdajích a je tam 15 miliard nafouknutých příjmů, které vlastně neexistují. Co na jeho tvrzení říkáte?

Munzar: U jakéhokoli rozpočtu platí: výdaje jsou vždycky plán, ale příjmy jsou předpoklad. Vzhledem k tomu, že tento rozpočet je stavěný na růst HDP o 2,1 procenta a přitom ČNB předpokládá růst vyšší, je zřejmé, že rozpočet byl koncipován ještě konzervativně. Vláda by si tak jako vždycky vybrala priority a na ty by peníze měla.

Kříž: Tak zaprvé je jasné, že návrh rozpočtu prostě měli poslat a nedělat tanečky. Ani je neuměli vysvětlit, pro skoro všechny lidi bylo nesrozumitelné, co hraje pan Stanjura. Zadruhé vždycky po volbách se lká: Ti noví ten starý návrh zneužijí. Vždycky po volbách si nová vláda původní rozpočet interpretuje po svém. Že nová vláda vysvětluje situaci ve svůj prospěch, na tom asi není nic nového. Zatřetí úpravy rozpočtu jsou běžná věc, asi i teď nějaké proběhnou. Vzpomínám si, jak už v roce 1993, po vzniku České republiky, v rozpočtu během roku vznikaly přebytky, prostě proto, že byl zrušen penězovod na Slovensko, asi 40 miliard ročně. V tehdejších penězích to byla velká suma, dneska by to možná byl desetinásobek. Tehdy už v květnu 1993 Kočárník rozpočtový přebytek rozpouštěl. I příští rok se klidně může stát, že ekonomika pošlape lépe a schodek najednou nebude 280, ale třeba jen 200 miliard. Anebo naopak bude hůř z důvodu, který dneska vůbec neznáme. V tu chvíli může schodek dělat třeba 400 miliard.

Kdo byl lepší hospodář, Babiš, nebo Fiala?

Kříž: Za covidu u nás prudce narostly schodky státního rozpočtu, ale je třeba říci, že do té doby, od roku 2014 do roku 2019, Sobotkova vláda s ministrem financí Babišem a pak Babišova vláda hospodařily v průměru víceméně vyrovnaně. Není tedy možné mlátit druhý tábor heslem, že je rozpočtově nezodpovědný. To byl od vás obrovský faul v předvolební kampani teď i v roce 2021. Tehdy proto, že když se zastavila ekonomika a pak se vyhazovaly peníze na kompenzace podnikům, do služeb atd., tak v tehdejší době opozice, tedy vy, řvala: Víc, víc ještě nasypte, málo jste tam naházela, Schillerová.

Munzar: Není to pravda. My jsme za covidu zejména říkali: Nezastavujte tolik ekonomiku, když necháte otevřené velké supermarkety, tak nechte otevřený i maloobchod. Já sám jsem několikrát interpeloval ve sněmovně, proč musíme například nosit roušky, když jdeme sami po ulici. Ale nechme teď covid. Výdaje státního rozpočtu začaly růst víc než příjmy už od roku 2016. Kvůli vyrovnaným rozpočtům Alena Schillerová v letech 2018 a 2019 rozpustila Fond národního majetku, zapojila rezervy státu do běžných výdajů státního rozpočtu. A podle zpráv NKÚ v obou covidových letech většina výdajů extra, asi 90 procent, s covidem nesouvisela.

Mě irituje, jak často se v těch srovnáních naší a předchozí vlády bere za počátek rok 2019. Jenže naše vláda nastoupila roku 2021! Ještě počátkem roku 2021 byla inflace do tří procent, a v prosinci byla už skoro šest procent. Trend ukazoval strmě vzhůru a už v lednu 2022 byla inflace deset procent. Neboli Fialova vláda nastoupila do trendu zrychlující se inflace, kdy se sice ekonomika začínala vzpamatovávat z covidu, ale do toho přišla válka na Ukrajině. Plyn prudce zdražil, prudce zdražily energie jako takové. Jestli si pamatujete, vláda musela řešit, ne za kolik budou energie, ale jestli vůbec budou. Vládě se podařilo zvýšit energetickou bezpečnost tím, jak jsme diverzifikovali zdroje, tím, že máme podíl na terminálu LNG v Nizozemsku, rozšířením ropovodu TAL plus, díky němuž teď můžeme brát ropu z celého světa. Být závislý jenom na jednom zdroji, to předtím české ekonomice podráželo nohy.

Když zmiňujete plyn, připomenu, že dnes se u nás nakupuje za 2,5násobek ceny z roku 2020. Nevím, jestli bych se jako vy zrovna tím chlubil.

Kříž: Česká republika měla možnost dovážet plyn ze Západu, hlavně z Německa, vždycky. V polovině desátých let jsme například hodně plynu dováželi z Norska, nejen z Ruska. Ani tady to nebylo nic nového.

A jak hodnotí trajektorii veřejných financí za poslední roky Štěpán Křeček?

Křeček: Když to vezmu z rychlíku, vláda Nečas/Kalousek provedla velice drakonické zásahy do rozpočtu a taky na to politicky dojela. Dokonce jsme měli recesi, když už okolní ekonomiky rostly. Ekonomická restrikce tehdy byla asi opravdu důraznější, než si situace zasloužila. Ale že se tím jednoznačně uzdravily veřejné rozpočty, o tom nemůže být diskuse. Z tohoto drakonického seškrcení rozpočtu pak těžily vlády Bohuslava Sobotky a Andreje Babiše. Ke konci Babišovy vlády už se výdaje začaly rozjíždět, a v tu chvíli ještě přišel covid. Vláda Petra Fialy dořešovala covid, do toho ta válka na Ukrajině, inflační epizoda, povodně. A přesto se deficit z nějakých pěti procent HDP snížil až na dvě procenta dnes. Takže ano, měli jsme snahu o větší rozpočtovou odpovědnost a poučeni Nečasem a Kalouskem už jsme to nedělali až tak drakonicky.

Munzar: Já se skutečně domnívám, že tuto zemi přenecháváme v mnohem lepší ekonomické kondici, než jsme ji přebírali, s lepšími trendy v inflaci, s vysokým meziročním růstem ekonomiky. A přes ty krize se podařilo investovat do ekonomiky, investice do dopravní infrastruktury jsou základem pro další ekonomický růst. Stejně tak růst podpoří i některé reformy: flexinovela zákoníku práce, zavedení majetkových testů do systému sociálních dávek, změny v důchodech včetně dlouhodobého investičního produktu a tlaku na to, aby si lidé sami spořili. Prostě vláda vytvořila lepší předpoklady pro ekonomický vývoj, uvidíme, jestli toho ta nová využije, nebo to jen prohospodaří, tak jako minule.

Kříž: Tady je třeba se obrátit na čísla. Pan poslanec Munzar mazaně dezinterpretoval vývoj české ekonomiky v desátých letech. Dal jsem si tu práci a spočítal jsem to. HDP v letech 2014 až 2019, za Sobotkovy a Babišovy vlády, rostl v průměru 3,6 procenta za rok. Když zahrnu i covidové roky 2020 a 2021, pořád bude jejich průměr pěkných 2,5 procenta ročně. Zatímco v letech 2022 až 2025 byl průměrný roční růst 1,6 procenta, pokud tedy pro letošek počítáme 2,5 procenta. Prostě růst ekonomiky za Fialy spadl na méně než polovinu oproti předcovidovým letům.

A teď se podívejme na vývoj reálných mezd. Ty se dodnes nedostaly na úroveň roku 2019, dostávají se na ni až teď. Ale v letech 2014 až 2019 reálné mzdy rostly v průměru o čtyři procenta ročně, v letech 2014 až 2021 pořád o slušných 3,4 procenta ročně. Ovšem v letech 2022 až 2025 reálné mzdy klesaly, v průměru o jedno procento, a i to, jen když sem započítám letošní růst o čtyři procenta, což myslím bude.

Konečně když se podíváme na vývoj deficitu veřejných financí: saldo státního rozpočtu v roce 2013, ještě za Nečasovy a už za Rusnokovy vlády, bylo minus 81 miliard. Za rok 2014 je to minus 77, za rok 2015 minus 62, v roce 2016 naopak přebývá 61 miliard, ačkoli, pane poslanče, říkáte, že v tom roce se vývoj začal zhoršovat. Víte, když máte přebytek 61 miliard, tak se ho v dalším roce snažíte stlačit na nulu, zvyšujete výdaje. A to se stalo, v roce 2017 minus šest miliard, v roce 2018 plus tři miliardy, v roce 2019 minus 28 miliard. Pak udeřil covid a čísla vyjela: rok 2020 minus 367, 2021 minus 419, 2022 minus 360, 2023 minus 288, 2024 minus 271, letos to bude mezi 250 až 300 miliardami. Dnes máme kumulovaný státní dluh 3600 miliard korun, z toho v letech 2008 až 2013, tedy za Kalouska, se nasekalo 800 miliard, v letech 2014 až 2019 pouhých 17 miliard, v letech 2022 až 2026 to bude 1200 miliard.

Křeček: Všichni chápou, co chcete říct, ale vůbec to není zajímavé. Uvádíte absolutní čísla. Víte, jak se nejlíp pozná, že máte v pořádku veřejné finance? Tak, že když od práce na konsolidaci odcházíte, tak se samovolně, bez dalších zásahů, příjmy a výdaje sbližují, a až se jednou v budoucnu protnou, vstupujete do přebytku.

Munzar: Čtení čísel v řadě nepostihuje jednu věc. My nejsme izolovaný ostrůvek, na němž by panovaly stálé podmínky. A když se podíváme na státy kolem nás, které prošly podobnými krizemi, tak dnes kromě Polska máme rychlejší ekonomický růst než ostatní státy, máme zhruba poloviční inflaci než v okolí, poloviční tempo zadlužování veřejných rozpočtů vůči HDP.

Kříž: Chci se vás zeptat, jestli popíráte skutečnost, že v České republice ve srovnání s rokem 2019 nerostly v jako jediné zemi EU reálné mzdy. Kam jste to dostali?

Munzar: Rád vám odpovím. Tuto zemi jsme přebírali na konci roku 2021, kdy už reálné mzdy poklesly. Pak přišly další krize a inflace, ale poslední dva roky se nám podařilo přivést to do stavu, kdy reálné mzdy zase rostou.

Kříž: Pane poslanče, mě rozhodně nikdo nemůže podezřívat z toho, že jsem Babišův ekonom. To v žádném případě. Ale musíme být poctiví s čísly. V roce 2019 reálné mzdy stouply o pět procent, v roce 2018 dokonce o 5,9. V roce 2020 i přes tu krizi reálné mzdy stouply o 1,4 procenta. V roce 2021 o 1,9. Kdežto ve vašem prvním roce 2022 klesly o 9,4 a v roce 2023 ještě o 3,2 procenta.

Křeček: A já jsem doufal, že kampaň už skončila a budeme se bavit racionálně. To, co pan Kříž říká, je naprosto hloupé. Jednou citujete schodky v absolutních číslech, pak přejdete do reálných mezd, které zase očišťujete o inflaci. Já musím zdůraznit to podstatné: že inflace má obrovskou setrvačnost, což čísla ze sloupečků pana Kříže opomíjí. Jen měnová politika se dělá s výhledem na 12 až 18 měsíců, neboli když ČNB rozhoduje o nastavení úrokových sazeb, přemýšlí, jak nejspíš bude ekonomika vypadat za rok či za rok a půl. Takže jestli nám pan Kříž připomíná, že nejvíc propadly reálné mzdy roku 2022, tak tato inflační vlna byla nastartována roku 2021 a proběhla celou evropskou ekonomikou. Prostě srovnejme srovnatelné makroekonomické ukazatele a trendy z přelomu let 2021 a 2022 a z nynějška a jsem přesvědčen, že nikdo korektní nemůže tvrdit, že dnes je situace horší než před čtyřmi lety.

Kříž: Dobrá. A v které zemi EU je dnes horší? A když chcete srovnávat v kontextu, tak si vezměme celoevropský kontext. Která vláda Evropy si v letech 2022 až 2025 vedla hůř než vaše?

Munzar: Kritizovat vládu, že nebyl permanentní růst, nejde. V ekonomice existují cykly: růst, pokles, růst. My jsme bohužel nastoupili do vlády za cyklického poklesu, v roce 2022 jsme se v ekonomice potýkali s důsledky roku 2021.

Proč u nás ale byla inflace tak vysoká?

Munzar: Neměli jsme nejvyšší inflaci, vyšší inflaci měly například pobaltské státy. Tehdejší opozicí nám byly za příklad dávány jiné státy, jak ony tu krizi zvládají: Maďarsko, Slovensko. Ale za jakou cenu to zvládaly? Ony si to rozložily do delšího času, za cenu daleko vyšší zadluženosti.

Veřejný dluh Maďarska ale za inkriminovanou dobu nestoupl, naopak jim od roku 2021 mírně klesl.

Munzar: Zajímají mě trendy. Podívejme se na tempo zadlužování a na tempo inflace. Tempo inflace mají státy okolo nás plus minus čtyři procenta. Tempo zadlužení mají také vyšší než my. Přitom s výjimkou Polska máme vyšší ekonomický růst než ostatní. Prostě nemůžu souhlasit s tím, že všechno jsme udělali špatně. Naopak jsme dali dobrý základ ekonomice.

Můžete mluvit o dobrém základu, když ekonomiku předáváte s mnohem dražšími energiemi?

Munzar: Energetika se těžko vysvětluje, protože dlouho žila z podstaty. V Německu je nižší cena elektřiny způsobena i tím, že si Německo vyjednalo podmínku u uhelných elektráren a může jejich provoz dotovat ve chvíli, kdy kvůli přebytkům obnovitelných zdrojů uhelky nejedou. Stejnou výjimku si vyjednalo Polsko. Tu podmínku si šlo vyjednat v letech 2020 a 2021 – a Babišova vláda ji pro nás nevyjednala.

Proč mají české domácnosti na konci Fialovy vlády v reálných cenách nejdražší elektřinu v Evropě?

Křeček: Ten základní důvod drahých energií v Evropě spočívá v tom, že se EU rozhodla, že budeme mít drahé energie. Máme je dvakrát až třikrát dražší než u našich největších byznysových konkurentů v USA a Číně. A děláme, tedy EU dělá všechno pro to, aby se situace dál zhoršovala. Je naprosto nutné opustit cíl uhlíkové neutrality k roku 2050.

Pořád bych to převáděl z Evropy na nás: Jak si po čtyřech letech vaší vlády mám vysvětlit, že české domácnosti mají nejdražší proud v Evropě?

Křeček: Bavil jsem se o tom s Jiřím Gavorem, který se energetice věnuje čtyřicet let. V jeho poradenské společnosti si zpracovávali ceny, které česká domácnost reálně najde na faktuře. V Gavorovi vycházejí ceny střední Evropy plus některých zemí z jihu Evropy jako podprůměrné. Je to otázka statistik, v tomto případě vidím dvě. Eurostat praví, že máme cenu v přepočtu na paritu kupní síly nejvyšší. Proti nim stojí statistiky pana Gavora.

Jiří Gavor je především lobbista.

Křeček: Pojďme se tedy podívat, z jakých dat čerpá Eurostat. Nikoli z faktur, které lidé reálně platí. Společnost má tabulkovou cenu a potom ovšem zákazníkovi dává slevu, tak ta sleva se do Eurostatu nepromítne. Jenže u nás je zákazníků se slevou velká spousta. Lidé z ČEZu mi říkali, že 90 procent jejich zákazníků má nižší cenu, než jakou uvádí Eurostat.

Kříž: Pane Křečku, musíte vědět, že cena jedné kilowatthodiny elektřiny pro průmysl i domácnosti se pohybuje kolem osmi korun i přes všechny slevy. A třeba na Slovensku je cena kilowatthodiny poloviční. Tak to prostě je.

Křeček: Dobře, ale na Slovensku zase mají víc než dvojnásobný deficit, mají tam jiné daně, například se tam musí platit daň z bankovních transakcí. Poskládali si prostě svůj mix jinak. My zase méně dotujeme elektřinu, u nás musí lidé platit za obnovitelné zdroje, teď možná přestanou platit a trochu se jim elektřina zlevní. Na druhou stranu máme jedno z nejnižších zdanění příjmů, 15 procent hrubé mzdy.

A není to tak, že cena energií se promítá skoro do všech dalších cen, takže by od vaší vlády bylo inteligentnější držet cenu elektřiny níž, i kdyby ji musela dotovat?

Křeček: Mně by se líbilo, a v tom souhlasím s nově přicházející vládou, seškrtat všechny zelené dotace pro konkrétní domácnosti, balík peněz tekoucí z EU na zelené politiky vzít a nasměrovat do naší přenosové soustavy. Tím bychom ji zrobustnili a zmodernizovali a potom lidem mohli snížit regulovanou složku ceny elektřiny.

Munzar: To, co pan redaktor navrhoval, je Sofiina volba. Není to jen český, je to celoevropský trend. Evropa si zvyká na víc regulací a víc přerozdělování. V nárokové společnosti se pak od státu vyžaduje, aby na sebe přebíral všechny platby. Nic není zadarmo, a když na sebe stát převezme část ceny energií, protože vámi požadované dotace nejsou nic jiného, tak ve finále to zase zaplatí daňový poplatník.

Karle, vy byste výkon Fialovy vlády v energetické politice oznámkoval jak?

Kříž: Nejhorším možným způsobem. Ani čtyřka, ani čtyři minus, ale za pět. Pánové jsou tu v přesile, mluví velmi mazaně a dá se to poslouchat. Nicméně ještě v květnu 2022 premiér Fiala vydal hlášku k energetické politice v duchu: Debata na evropské úrovni skončila, teď už budeme jen čerpat. Následovalo slavné předsednictví České republiky EU v druhé polovině roku 2022, kdy jsme odsouhlasili úplně všechno, takže českou ekonomiku, která je velmi průmyslová, má vysokou spotřebu energie a bez energie se neobejde, jsme odsoudili k vysokým cenám elektřiny. Tím jsme dali dardu odvětvím, v nichž jsme tradičně mívali výhodu: sklářství, keramický průmysl, těžký průmysl, strojírenství. Samozřejmě příčina pádu Nové huti a dalších pádů je tady.

Průmyslem bych naši debatu zakončil. Průmysl u nás nejenže neroste, ale stagnuje, a meziročně dokonce mírně klesá. Je to trvalý jev, budeme se deindustrializovat jako Německo?

Křeček: Zrovna včera jsem se díval, že německý průmysl je aktuálně na úrovni roku 2011, kdy se teprve vzpamatovával z velké hospodářské krize roku 2008. To je německá tragédie, oni spadli o čtrnáct let nazpět.

Kříž: Vyráběli 6,5 milionu aut ročně, teď dělají necelé čtyři miliony, například. Česká republika jde bohužel ve stopách Německa.

Munzar: Jsme navázaní na německou ekonomiku, spousta firem automotive je dodavatelem německého průmyslu. Regulace a omezení, co se smí a co se nesmí vyrábět, brzdí průmysl v celé Evropě. A pokud jsme jedna z nejprůmyslovějších zemí Evropy, tak nás to strašně moc postihuje. Úkolem i naší nové vlády bude vyjednávat s ostatními vládami a ten trend zkoušet zastavit.

Křeček: Ohromný úspěch, který je často přehlížen: tradovalo se, že když Německo kýchne, my dostaneme chřipku. A nám se podařilo se z té vazby vymanit. Německo tři roky stagnuje, a my dnes v EU nadprůměrně rosteme.

Kříž: Musím opakovat: Náš průměrný HDP v letech 2022 až 2025 – nejhorší v Evropě, reálné mzdy, jejich vývoj ve stejném období – nejhorší v Evropě. Energie – jedny z nejdražších v Evropě. Když budeme hledat řešení, no tak my přece nemusíme být na lipské burze. Proč tam lezeme? V Lipsku spousta sousedů Německa vůbec není, není tam ani Francie, ani Polsko. Proč bychom tam měli být my? Pryč odtamtud. Od toho bych začal.

Křeček: Ještě jednu poznámku k propadu ekonomiky roku 2022, u nás skutečně extrémnějšímu než jinde v Evropě. Hodně to bylo dané propadem spotřeby. Skoro všude jinde po covidu časem spotřeba narůstala, byly jen dvě tři země, kde spotřeba klesala. A u nás nejvíc. Zatím žádný ekonom nebyl schopen vysvětlit, kde se bere toto české specifikum, proč jsme za krize přestali spotřebovávat. Samotného by mě odpověď zajímala.

Kříž: Vysvětlím. To je specifikum ODS, ta už to předvedla několikrát. Když se do ekonomiky pustí strach a nejistota, tak posléze nerostou mzdy. V dalších zemích, které tak jako my měly sice o něco menší, ale v zásadě vysokou inflaci, následně stoupaly mzdy – o 10, 12 nebo i 15 procent za rok. U nás dlouho ne.

Jak přesně pustila ODS do ekonomiky strach a nejistotu?

Kříž: Ale vždyť je to pořád dokola. Stejná hysterie tu byla v letech 1997 až 1998, za druhé krize 2008 až 2013 a potřetí teď. Na čem vyhráli pánové Kalousek a Nečas volby v roce 2010? Na řecké krizi, kdy ječeli, že se řítíme do Řecka, zatímco ve skutečnosti jsme měli dluh 35 procent HDP a Řekové 160. Že ječeli před volbami, by se dalo ještě pochopit. Ale oni ječeli i po volbách a do společnosti natlačili strach, nejistotu, negativní náladu. Totéž teď. Celá hospodářská politika a dnes možná už celá politika se u nás smrskává na pokřik o rozpočtu. Jistě, ministr financí musí pokřikovat, musí opakovat: Nemám, nedám. Ten kdyby to nedělal, deficit by byl rázem dvojnásobný. Ale vláda jako celek musí svou politikou a umírněným slovníkem vyvolávat ve společnosti spíš pozitivní nálady.

Křeček: Pokud jde o poslední čtyři roky, jestli mně bylo něco vytýkáno, tak že jsem přílišný optimista. V televizních diskusích mi různí ekonomové namítali, že žiji na obláčku a vidím všechno růžově. A mohu dnes říci, že když jsem tehdy zmínil nějaké číslo, predikci, které jsem věřil, tak nakonec skutečnost dopadla ještě líp.

Munzar: Já asi poslední čtyři roky prožil v jiné zemi, než jste, pane Kříži, žil vy. Vy jste žil v zemi, kde opozice zřejmě opakovala, že všechno je dobré, a vláda zřejmě tvrdila, že se nic nedaří. Souhlasím s tím, že očekávání mají vliv na vývoj ekonomiky.

Kříž: Ale kritizovat, to přece má opozice v popisu práce. Optimismus má na práci vláda, nikoli opozice. A co jste hlásali vy? Jsme ve válce! To byla poselství společnosti od vlády. Vlády, která ve svých řadách neměla jediného ekonoma, která fungovala jako parta účetních, nikoli lidí, kteří ekonomiku vnímají v širším kontextu.

Křeček: Tak aspoň že měla poradce ekonomy.

Kříž: Které neposlouchala. (všeobecný smích)