Důchodová reforma přináší i několik změn, které mají zejména ženám „dorovnat“ nižší důchody například kvůli výpadkům za dobu péče o děti. Jednou z takových změn je i novinka, která má manželům dobrovolně umožnit – zjednodušeně řečeno –podělit se spolu o část penze tak, aby tomu méně vydělávajícímu trvale vzrostla. Ačkoliv zní změna v zásadě pozitivně, lidé by si měli takové rozhodnutí dobře spočítat. V praxi totiž existují i některá úskalí. Vyplatit se tak podobný krok rozhodně nemusí všem.

Ženy zůstávají v důchodu výrazně déle, ovšem v průměru berou také výrazně nižší částky, zhruba až o dva a půl tisíce nižší oproti mužům. „Jeden z rodičů, zpravidla matka, se často v důsledku péče o děti méně zaměřuje na rozvoj profesní dráhy, celoživotně méně vydělává a má tak i nižší důchod. Především rozvedené a ovdovělé seniorky se pak ve stáří nezřídka ocitají v obtížné situaci,“ popisuje myšlenku za návrhem ministerstvo práce.

Schválená důchodová reforma tak počítá s tzv. dobrovolným společným vyměřovacím základem manželů nebo registrovaných partnerů, který se bude týkat ovšem pouze starobních důchodů. Manželé nebo registrovaní partneři se budou při přiznání důchodu od roku 2027 moci rozhodnout, že si napůl rozdělí dosažené vyměřovací základy za období, kdy oba pracovali.

Co to v praxi znamená? Vyměřovací základ zohledňuje výdělky v minulosti, tedy za dobu manželství se tento základ obou manželů zprůměruje. Pro toho, kdo vydělával výrazně méně, to bude znamenat navýšení penze, pro toho druhého naopak její snížení. Důležité však je, že jde skutečně jen o „výsek“ doby manželství, počítá se přitom až další rok po jeho uzavření do roku před tím, než jeden z partnerů požádá o důchod. Započítat lze zároveň jen roky, kdy jsou oba manželé evidovaní jako plátci penzijního pojištění. Nejde tedy o to, že by spolu manželé sdíleli celý svůj „pracovní“ život.

O sdílení jde žádat kdykoliv během manželství, nejpozději pak v den, kdy se jeden z páru rozhodne vstoupit do řádné penze. To také znamená nepříjemnou zprávu pro ty, kteří vstoupí do důchodu před rokem 2027, po vstupu do důchodu už totiž nelze sdílený vyměřovací základ uplatnit.

„Manželé uzavřeli manželství 1. února 1990. Své vyměřovací základy mohou sdílet nejdříve za rok 1991. Manžel stále pracuje, ale manželka odejde 12. března 2027 do starobního důchodu. Posledním rokem, za který mohou manželé své vyměřovací základy sdílet, je rok 2026,“ uvádí v příkladu ČSSZ.

Se zmíněnými podmínkami pak souvisí to, v jakých případech se vlastně může sdílení penzí vyplatit. Zbylá část penze se u lidí bude i nadále vypočítávat podle individuálních odvodů každého z páru, které odvedli před uzavřením manželství. To také znamená, že se změna více projeví u párů s výrazně rozdílnými důchody. Pokud je mají velmi podobné, změna u obou penzí bude malá. Podobně se pak sdílení vyplatí spíše v případě, že spolu manželé budou vyměřovací základ sdílet po dlouhé časové období.

V případě, že se manželé rozhodnou dohodu o sdílení zrušit, nedojde zpětně ke zrušení společného vyměřovacího základu, jelikož by tak na jednoho z manželů mohl vznikat nepřiměřený tlak ohledně propadu výše důchodu. To tak znamená, že ke změně nedojde například ani v případě úmrtí jednoho z manželů. Tím sice dojde k zániku manželství, ovšem penze už zůstane ve vypočtené výši. Zatímco se sdílením musí souhlasit oba manželé, ke zrušení stačí prohlášení pouze jednoho z nich.

Ani zde situace není snadná. Ministerstvo práce argumentuje tím, že v případě úmrtí tak zůstane díky sdílení penze pozůstalému trvale navýšený důchod. Zároveň to ale znamená, že sdílení ovlivní výši vdovského důchodu, který se v případě úmrtí v pozdním věku stanoví z důchodu zemřelého. Podobně pak mohou být dopady změny složitější v případě, že jeden z páru odchází do penze výrazně dříve. Pokud jde o toho lépe vydělávajícího, musí počítat s tím, že bude dlouhé roky pobírat nižší penzi, než mohl.