Půvab krize středního věku

Půvab krize středního věku

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Půvab krize středního věku

Britský hudebník Baxter Dury nám nedávno v rozhovoru (Echo č. 30/2025) řekl: „Když je ti přes padesát a držíš se svých starých, vyčpělých schémat, je to spíš smutné.“ Na své nové desce Allbarone, která vyšla tento měsíc, však na svůj věk rozhodně nezní. Naopak – jde o jednu z nejrozpustilejších nahrávek, jaké jste letos mohli slyšet. V listopadu pak odehraje Baxter Dury svůj dosud největší koncert, a to v londýnské hale Eventim Apollo. Sotva by to pro něj mohlo být výhodnější – jeho byt, který kdysi sdílel s otcem Ianem Durym, je totiž jen pár kroků odtud. „Byl jsem takový malý potkan, co se pořád někde motal a něco bral,“ vzpomíná v rozhovoru pro britský časopis Mojo.

„Když táta s The Blockheads hrál v Hammersmith Odeon,“ připomíná původní název dnešního Apolla, „já a můj kamarád Ben jsme kradli v šatnách,“ vypráví ve svém typickém pábitelském stylu. Baxter Dury si kolem sebe postupně vybudoval fascinující personu – lehce zchátralou, ale zároveň frajersky šviháckou. Z roztomilého pětiletého kluka z obalu otcovy desky New Boots and Panties!! (1977) se stal bizarní vypravěč, odosobněný kronikář mužství a znalec temných přechodů mezi magickými večery a krušnými rány. „Jsem ten, co líže stíny,“ deklamuje na mrazivě surreálním albu Miami (2017). „Jsem pan Maserati, král migrén.“

Jeho nové album Allbarone (2025) je nabité zlobou, ztracenými iluzemi i poťouchlou škodolibostí. V postironických textech odkazuje na postavu Kubla Khana z básně Samuela Taylora Coleridge, legendární berlínský klub Berghain nebo třeba na tzv. habsburský ret – aristokratický znak degenerace. Právě skladba Hapsburg patří k vrcholům desky. „Celé je to o toxické maskulinitě a o tom, jak nedospět. O ztroskotaných, ale stále ambiciózních chlapech. Jako jsem já,“ směje se Baxter Dury. Na půvabně pokřivené baladě Mr W4 není jeho zpěv pod vrstvou vokálních efektů téměř rozpoznatelný. Zdálky se ozývá zastřený hlas, který dokola, jako mantru, opakuje: „Já nedokážu milovat, nedokážu dýchat / nikdy nepřestanu, nikdy nepřestanu věřit, že jsi to byla ty.“ Nádherná porážka!

Baxter Dury: Allbarone, Heavenly Recordings, vyšlo 12. 9. 2025

 

Zvukový ponor

Legendární americká kapela Swans se vrací do Prahy, aby představila svou aktuální nahrávku Birthing. Formace vedená Michaelem Girou v posledních letech dovedla svůj charakteristický styl – monumentální eposy na pomezí postrocku, americany a hypnotických repetitivních ploch – k dokonalosti. Podle Giry je však letošní album posledním, které vzniklo v této podobě. Do budoucna má kapela fungovat v osekané, lyričtější poloze, a současné turné je tak poslední příležitostí vidět Swans v plnohodnotné sestavě. Večer v Divadle Archa otevře kanadská experimentální skladatelka a houslistka Jessica Moss.

Swans, ARCHA+, Praha, 28. 10. od 20 h.

 

Praha – tak vzhůru do panoptika

Víte, že Profesní dům na Malostranském náměstí skrývá zapomenutou rotundu a otisk záhadné šestiprsté ruky? Víte, kam uložil rabbi Löw Golema? Všimli jste si usušené uťaté ruky, která visí za dveřmi kostela svatého Jakuba nedaleko Staroměstského náměstí? Víte, jaký největší český vynález se zrodil v hospodě U Pinkasů? Víte, co se stane, když okusíte zázračné jablko svaté Anežky České? Slyšeli jste o ukradené lebce nebožtíka z kostela svatého Michala? Odpovědi na všechny tyto všetečné otázky najdete v novince spisovatele Davida Černého.

David Černý: Magická tajemství Prahy, Grada, 128 str.

 

Nemalba

„Na rámy napnu kanavu a vyšívám na ně zprávy, které mi chodí na mobil a já si je chci takto zachovat. Když to tatínek vidí, moc se mu to nezdá a komentuje to slovy: Radši maluj!“ říká výtvarnice Vendula Chalánková. Ta nejčastěji maluje tak, jako by… nemalovala. „Tah štětce eliminuje na minimum, podobně je to – až na výjimky – i s texturou, výraz obvykle nahrazuje preciznost. Malba v jejím případě představuje spíš optický vzorec bez známek rukodělnosti. Přesto si zachovává vizuální citlivost i kompoziční jemnost. Nejde o odmítnutí malby jako takové, ale o její přehodnocení,“ vysvětluje koncept kurátor výstavy Radek Wohlmuth.

Vendula Chalánková – Radši maluj!, Etcetera Art, Praha, do 10. 10. 2025

Diskuze

Komentáře jsou přístupné pouze pro předplatitele. Budou publikovány pod Vaší emailovou adresou, případně pod Vaším jménem, které lze vyplnit místo emailu. Záleží nám na kultivovanosti diskuze, proto nechceme anonymní příspěvky.