Pro premiéra Andreje Babiše to je letos jeden z nejobtížnějších startů do nového roku ve velké politice. V lednu 2014 měl před sebou jako ministr financí nejistou podobu vlády, tehdejší prezident Miloš Zeman hrozil, že nejmenuje kandidáta ANO na ministra obrany Martina Stropnického, a zpochybňoval i některé další uchazeče o ministerské posty. Výhodou pro Babiše coby šéfa ANO nicméně bylo, že střet s hlavou státu si musel odehrát předseda sociálních demokratů Bohuslav Sobotka.

O čtyři roky později – v roce 2018 – už to bylo na Babišovi. Vládu měl od prezidenta Zemana jmenovanou, ale věděl, že ve sněmovně nezíská důvěru. Před sebou tak měl obtížné vyjednávání s potenciálními partnery – sociálními demokraty a komunisty –, které završil až se svým druhým kabinetem začátkem léta.

Do ledna 2023 pak sice vstupoval jako opoziční politik, přesto uprostřed životní politické bitvy. Vrcholila kampaň k prezidentským volbám a první průzkum v novém roce z dílny agentury Median hlásil, že třetina voličů je nerozhodnutých, přičemž souboj mezi Babišem a Petrem Pavlem je minimálně pro první kolo zcela vyrovnaný.

Je tady leden 2026 a střet mezi Babišem a Pavlem může být jedním z leitmotivů celého letošního roku. Alespoň pokud by došlo na hlasy z nejsilnějšího vládního hnutí, podle nichž šéf ANO sice ustoupil prezidentovi v zájmu hladšího jmenování vlády. Ovšem teď už půjde vůči prezidentovi ostřeji. „Chceme s Hradem korektní vztahy, ale odpovědnost za vládu neseme my,“ uvedl pro Echo zdroj z Babišova nejužšího kruhu.

Prvním zlomovým termínem pro Babiše je středa 7. ledna – do té se má setkat jak s předsedou Motoristů sobě Petrem Macinkou, tak na novoročním obědě s prezidentem Pavlem. Pak by měl oficiálně oznámit, jak se postaví ke kandidátovi Motoristů na ministra životního prostředí Filipu Turkovi. Podle některých kuloárních hlasů není vyloučeno, že nejmenší koaliční strana – navzdory dosavadním veřejným deklaracím – jeho nominaci nakonec vzdá. A řeší jen to, jak obětování své „ikony“ komunikovat navenek.

Napovídalo by tomu i to, že Motoristé netlačí Babiše ke kompetenční žalobě na prezidenta. „Slovo kompetenční žaloba není v mém slovníku. Myslím, že žádná kompetenční žaloba nebude,“ prohlásil Macinka koncem roku. Vzhledem k tomu, že premiér by s podáním případné kompetenční žaloby podle ústavních právníků ale velmi pravděpodobně uspěl, je na Babišovi s Motoristy zdůvodnit, proč navzdory trumfům v ruce hodlají prezidentovi ustoupit. Zvlášť Motoristé riskují, že jim to voliči začnou vyčítat. Což s jejich volebním výsledkem necelých sedmi procent hlasů znamená velký hazard do budoucna.

Spor o zbrojení

Motoristé přitom mohou Babiše přitlačit. Bez jejich 13 hlasů by vláda ve sněmovně neměla většinu. K druhému zásadnímu termínu nového roku, 13. lednu, kdy budou poslanci hlasovat o vyslovení důvěry kabinetu ANO, SPD a Motoristů sobě, tak nejmenší člen koalice ještě může přijít s podmínkami. Ty se mohou týkat třeba hned dalšího úvodního střetu nového roku – vyjednávání o státním rozpočtu.

Motoristé se ve vládě hodlají prezentovat jako ti, kteří potáhnou ANO doprava a budou snižovat deficit. Na půdorysu vyjednávání podoby rozpočtu ale může začít pro Babiše nelehký úkol udržet v klidu i dalšího koaličního partnera – SPD. Naznačilo to hned první jednání nové vlády dva dny před Vánocemi.

Ministryně financí Alena Schillerová totiž popřela výrok šéfa poslanců SPD Radima Fialy, že ve výdajové stránce rozpočtu na rok 2026 chybí 116 miliard korun. „Částka 116 miliard nikdy nikde nepadla,“ tvrdila Schillerová s tím, že žádné takové číslo s Fialou neprobírala. Dosud mluvila o částce o zhruba 20 miliard nižší. Může se zdát, že jde o pouhé žonglování s čísly, to se však proměňuje v citlivé politické téma, pokud jde například o otázku rozpočtu na obranu.

Babiš na jednu stranu odmítá navyšování výdajů na obranu o 0,2 procenta HDP ročně, jak o tom rozhodla předchozí vláda Petra Fialy. Na druhou od začátku vystupuje jako jasný spojenec amerického prezidenta Donalda Trumpa, který členské země NATO právě k navyšování výdajů na obranu tlačí. Babišův kabinet tak čeká třeba obtížné rozhodování, jak se postavit k předjednanému obchodu s USA – nákupu 24 letounů F-35 za 150 miliard korun.

Podle Schillerové věc ještě projde „koaličním auditem“, druhý muž ANO Karel Havlíček ale už dříve upozornil, že nákup je dohodnutý. Podobně mluví Babiš. „Určitě nebudeme dělat z České republiky banánovou republiku, že nebudeme respektovat závazky státu, které převzala vláda, to je jasné. Ale můžeme se samozřejmě dívat na smlouvu, můžeme vyjednávat s dodavatelem a tak dále,“ říká k obchodu šéf ANO.

SPD ale tvrdí, že prověří všechny varianty – včetně odstoupení od smlouvy. „Nám v SPD se zdá, že tento nákup je nevhodný a příliš drahý,“ prohlásil Fiala v bizarním předvánočním videu s ministrem obrany Jaromírem Zůnou (nestraníkem za SPD), který tamtéž svědomitě provedl ukázkovou sebekritiku. Hnutí se tak snažilo reagovat na příval kritiky od svých voličů, kteří nesli víc než nelibě, když Zůna hned na své první tiskové konferenci označil Rusko za válečného agresora na Ukrajině a podpořil pokračování české muniční iniciativy. SPD pak v rámci „damage control“ Zůnu rychle nakolejilo zpět do žádoucí stranické linie: „Pan ministr Zůna bude komunikovat věci, které se týkají armády a zabezpečení. A zahraniční věci v principu náleží premiérovi. To znamená, že Ukrajina patří do gesce premiéra, ten to bude komunikovat,“ vysvětlil Fiala, jak si práci svého ministra představuje. Babiš to pak ale komentoval s tím, že „ministr může říkat, co chce“.

Také SPD přitom podobně jako Motoristé hned od začátku hraje o svou, nyní zdánlivě komfortní, politickou budoucnost. Hnutí v posledních volbách získalo necelých osm procent hlasů. Pro šéfa SPD Tomia Okamuru to bylo zklamání – slabší výsledek než v letech 2017 i 2021, navzdory tomu, že SPD uzavřelo pro poslední volby historicky široké spojení s PRO, Svobodnými a Trikolorou. Když se k tomu přidá, že šéf PRO Jindřich Rajchl získal loni víc preferenčních hlasů než Okamura (byť coby Moravskoslezský lídr měl snazší pozici než Okamura ve Středočeském kraji) a hned po Zůnových výrocích a následné panice v SPD využil příležitost a začal se vehementně hlásit o místo ve vládě, nečeká Babiše s udržením loajality SPD lehká práce.

A nejde jen o už započatý střet kolem obrany. Tématem, o němž se zatím veřejně nemluví, ale představitelé obou hnutí v něm podle informací Echa tuší potíže, mohou být ceny potravin. SPD na nich postavilo část kampaně, na svých jarmarcích voliče přesvědčovalo, že v obchodech může být výrazně levněji. A teď je otázkou, zda a jak tento slib „doručí“. Pomoci by k tomu podle vládního programu mělo snižování marže řetězců nebo zavedení potravinového ombudsmana.

Babiše s Okamurou může na jednu stranu udržovat argument zmiňovaný opozicí – že se vzájemně potřebují kvůli poslanecké imunitě. Na druhou stranu, přinejmenším Babiš opakovaně dává najevo, že se ve své kauze údajného dotačního podvodu při stavbě farmy Čapího hnízda rozsudku nebojí. A v minulosti se také opakovaně nechal sněmovnou ke stíhání vydat. To Okamura působí nervózněji – přinejmenším od loňského října, kdy veřejně řekl, že chce vyměnit policejního prezidenta. Právě i kvůli tomu, že sám čelí trestnímu stíhání za hesla z volební kampaně.

Komunální volby a zápletka jménem ODS

Zatímco Babiše čeká v koalici s SPD a Motoristy několik zmíněných problematických bodů, své starosti bude mít i opozice. Nový rok bude ve znamení rozpadu bývalé vládní koalice Spolu. Už v pátek 16. ledna začne volební kongres ODS, který zvolí nového předsedu strany po dvanáctileté éře Petra Fialy. A oba kandidáti, jak favorizovaný exministr dopravy Martin Kupka, tak kritik starých stranických struktur a místostarosta Ostravy-Jih Radim Ivan, mluví o potřebě ODS myslet teď hlavně na sebe. Přestat se ohlížet na koaliční partnery chtějí také lidovci. Opatrnější vyjádření směrem ke konci Spolu zaznívají jen z TOP 09, která je k partnerství nucena tím, že mimo Prahu napříč republikou těžko hledá voliče.

I přes tuto pozici se však také TOP 09 letos pokusí prezentovat tak sebevědomě, jak to jen jde. Právě pražská buňka TOP 09 totiž směrem k nejbližším letošním volbám – komunálním v říjnu – vyhlásila ambici jít bez Spolu, samostatně. Navzdory tomu, že třeba šéfka pražské ODS Alexandra Udženija byla v hlavním městě zastánkyní pokračování Spolu. Do budoucna může jít o zlomový okamžik.

ODS je zhruba v polovině největších – takzvaných statutárních – měst Česka v koalicích s hnutím ANO. Výjimkou a symbolem doposud byla Praha, kde ODS přes osobní animozity zejména s Piráty držela koalici na původním vládním „fialovském“ půdorysu – tedy spolu s KDU-ČSL, TOP 09, STAN i právě s Piráty. Rozchodem s TOP 09, která patří k velkým odpůrcům spolupráce s ANO, může tato bariéra padnout i v hlavním městě. Výsledek komunálních voleb a případné další sbližování ODS s ANO napříč regiony je pro letošní rok každopádně zajímavá politická proměnná – i směrem k celostátní politice a vědomí možných peripetií pro Babiše udržet ve sněmovně jednotu s SPD a Motoristy.

Komunální volby také hodně napovědí o šancích nového politického uskupení kolem bývalé dlouholeté tváře ODS, jihočeského hejtmana Martina Kuby. Ten hodlá detaily kolem svého projektu představit hned zkraje roku.

A hned od začátku roku může být živo také kolem jedné z nejstarších stran v zemi – KSČM. Od prvního ledna platí novela trestního zákoníku, která zakazuje propagaci komunistických myšlenek. „Mám za to, že novela trestního zákoníku postavila najisto, že už pouhé označení spolku nebo politické strany jako ,komunistický‘ nebo ,komunistická‘ může být postižitelné trestněprávní cestou,“ domnívá se například advokát Pavel Martiník, podle něhož tak komunisté mohou čelit problémům už kvůli svému názvu. A trestem v krajním případě může být až jejich zrušení.