V pondělí tedy došlo na seznamovací schůzku Filipa Turka s Petrem Pavlem. I po schůzce prezident setrvává na stanovisku, že nejznámějšího motoristu ministrem (jakoby životního prostředí, ale ve skutečnosti jsou víc ve hře zahraniční věci) jmenovat nebude. Odvolává se na hodnotový řád vymezený ústavou, jemuž prý se Turek ve svých četných kauzách zprotivil.

Bylo už do omrzení konstatováno, že prezident je na hraně nebo za hranou ústavy, na jejíž dodržování přísahal. Ale i starší výroky ústavních veličin tu jsou k ničemu, ignorován je tzv. kancléřský princip v české ústavě, který před šesti lety předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský vystihl takto: „Premiér má, dá se říci, neomezenou kompetenci, koho si prostřednictvím prezidenta do vlády nominuje...“

Co je to významná část veřejnosti, rozhoduje zřejmě Hrad. Ještě jsem od ústavního činitele neslyšel takové dělení veřejnosti na tu významnější, hodnotnější, a na tu méně významnou, a tedy méně hodnotnou. Pavel jako by nepochopil zastupitelskou demokracii, systém, v němž rozhoduje domluva ve sněmovně, a do vlády se proto dostávají malé strany, jejichž ministři by v žádném průzkumu většinově neuspěli.

Konkurenční vysvětlení říká, že Pavel se podřekl jako populista středu a stoupenec mediokracie. Že je to prezident, který i při plnění svých ústavních povinností sleduje nálady veřejného prostoru, v daném případě jakési, s prominutím, liberálně-demokratické galerky. Toto prostředí už dva měsíce nezná větší nebezpečí, než že by se Turek stal ministrem. Turek je pro ně zpochybněním jejich automatického práva na hlasy prvovoličů. Pohlížejí na něho jako na krysaře, kterého je třeba zničit, ale do té doby je i něčím fascinuje. O takové prostředí se Pavel opírá, odsud za dva roky zase vzejde iniciativa, aby kandidoval podruhé a znovu zachraňoval českou demokracii.

Václav Havel a Václav Klaus byli politicky vyprofilovanější než Pavel, ale nikdy by se nedopustili té chyby, aby se proti zvyklostem a pravidlům dovolávali nálad tvrdého jádra svých příznivců. První, kdo měl sklony brát prezidentskou funkci jako představení pro „svou“ část společnosti, byl Miloš Zeman, první prezident zvolený v přímé volbě. Petr Pavel jde stejným směrem a při tom pochodu teď úplně vypadl z role.