Excentrici v přízemí

„Poslouchat New Puritans je jako nahlížet do tajemných cizích světů skulinou ve zdi obrostlé rostlinami“ či „zní to, jako kdyby byli Nine Inch Nails gayové“, dočtete se v komentářích na YouTube u písní Where The Trees Are On Fire a Season In Hell. Kapelu These New Puritans tvoří bratři Jack a George Barnettové (desky s nimi ale často nahrává až čtyřicet dalších muzikantů), gayové nejsou, ale hezky to ukazuje, jaké problémy mívají lidé se škatulkováním jejich hudby. Když v roce 2008 vydali svou první desku Beat Pyramid, patřili mezi to nejzajímavější, co tehdy dojíždějící vlna indie rockových kapel ještě nabízela. Jejich přístup byl ale už od začátku jiný, na rozdíl od mnoha hudebníků té doby nechtěli znít, jako kdyby na scéně přistáli z roku 1982, retrománie jim nic neříkala. V rozhovorech tehdy jako své inspirace zmiňovali legendu elektronické scény Aphexe Twina či hiphopery Wu-Tang Clan, se zařazením do žánru post punku nechtěli mít nic společného (když už, tak připomínali stejně spíše Cabaret Voltaire než Joy Division). Na druhém albu Hidden se o nich už začalo mluvit jako o avantgardním art rocku (je to ale hudba plná živočišné energie, žádné umění pro umění), sám Barnett desku popisoval, „jako když se potká dancehall se Stevem Reichem“. Tanečnější odnož reggae versus minimalismus, no jistě. Zatím jejich nejlepší deskou je ta poslední: Inside the Rose z roku 2019. Hostuje na ní David Tiber z Current 93 a bratři při jejím vydání přihodili další zdánlivě nesmyslná srovnání: tentokrát je prý nejvíce inspirovaly filmy Leose Caraxe, obrazy Francise Bacona a skladby Igora Stravinského. Mezi fanoušky These New Puritans se prý řadí Björk, Massive Attack i Elton John – zdá se, že v těch protikladech jsou opravdu důslední. Jaký je příběh nové desky? Začalo to prý výletem na Peloponéský poloostrov, kde Jack v jednom údolí objevil osamocený byzantský kostel. „Všechny akordové struktury na albu vyrostly právě ze zvuků zvonu v tomhle kostele,“ vypráví. „Vždycky se nám líbila myšlenka dělat hudbu, kterou nelze zařadit do žádného konkrétního období – nemůžeme vědět, jestli je starodávná, nebo z budoucnosti.“ Kostely, zvony, varhany, sboristé… Skoro náboženské vytržení zažívá i recenzent britského časopisu Mojo: „Crooked Wing je album, které potvrzuje, že These New Puritans jsou velká vizionářská skupina naší doby, dědici Talk Talk a Davida Sylviana.“ Album vychází v těchto dnech, živé provedení budete moci vidět v říjnu v pražském klubu MeetFactory. Deska jara, koncert podzimu?

These New Puritans: Crooked Wing, Domino, vychází 23. května, živě v MeetFactory 27. října 2025

Filozofická sci-fi

„Čím vícekrát to vidím, tím více to miluju,“ hlásí nadšenci na filmové databázi ČSFD. Cyklus Legendy pokračuje v žižkovském kině Aero tímhle brilantním dílem Andreje Tarkovského. Solaris vznikl na motivy stejnojmenného románu Stanisława Lema. Je příběhem ovdovělého psychologa Krise Kelvina, jenž je vyslán na vesmírnou stanici obíhající kolem planety zvané Solaris pokryté oceánem. Má zde vyšetřit záhadnou smrt lékaře, stejně jako psychické problémy sužující kosmonauty, jejichž počet rapidně klesá. Tarkovskij pojal Lemův román jako inspirační zdroj pro úvahu nad lidským chováním. Proti bezbřehému oceánu vědomí na planetě Solaris staví vědomí lidského jedince – jeho duši, svědomí, vzpomínky, soucit.

Solaris, r. Andrej Tarkovskij, kino Aero, Praha, 26. 5. od 20 h.

Nové taškařice

Malíř Viktor Pivovarov se narodil v roce 1937 v Moskvě, od roku 1982 žije v Praze. Jeho díla jsou zastoupena ve významných světových galeriích (Tate Gallery v Londýně, Centre Georges Pompidou v Paříži), nyní se na jeho obrazy můžete přijít podívat do pražské galerie DOX. Nová výstava prezentuje autorovy práce z posledních let, všechna díla na ní mají svoji výstavní premiéru. Expozicí prostupuje dílo spisovatele Daniila Charmse, Pivovarov k němu odkazuje hned několikrát. Stejně jako Charms kombinuje absurdní humor s vážnou tematikou a snaží se ukázat, jak to dopadne, když člověka ovládnou nejnižší pudy.

Viktor Pivovarov: Metafyzika a zoufalství, DOX, Praha, do 5. 10. 2025

Doma je doma, to se ví

Psycholog Jan Kulhánek se věnuje různým podobám rodinných struktur, přičemž zkoumá tradiční i netradiční modely, jako jsou multikulturní rodiny, stejnopohlavní páry, polyamorní vztahy či patchworkové domácnosti. Také si jako já právě vyhledáváte, co je to patchworková domácnost? Nebojte se, není to tak bestiální, jak to zní. Kniha údajně povzbuzuje čtenáře k hledání souvislostí, respektu k odlišnostem a hlubšímu porozumění tomu, co dělá rodinu funkční a šťastnou. Vztahy, které si zde vytvoříme, zůstávají součástí našeho příběhu, ať už v dobrém, nebo ve zlém. Chybí už jen citát pana Wericha.

Jan Kulhánek: Děti a rodiče v rozmanitých rodinách, nakladatelství Portál, 176 str.