Ministerstvo financí ani v návrhu státního rozpočtu na rok 2026 nevyčlenilo žádné prostředky na případné odškodnění podnikatele Josefa Šťávy a jeho společnosti Diag Human. Resort argumentuje tím, že soudní spor stále běží. Kritici ale upozorňují, že rozhodnutí zahraničních soudů dává Šťávovi velmi silnou pozici a že obří účet nakonec stejně zůstane na příštích vládách, jen částka ještě naroste.

„Nyní je předčasné vyčlenit takovou položku v návrhu státního rozpočtu pro rok 2026 vzhledem k tomu, že řízení s Josefem Šťávou, respektive Diag Human před anglickými soudy stále probíhá a není běžné, aby státní rozpočet předjímal finální výsledek takových případů dopředu,“ vysvětluje pro Echo24 mluvčí ministerstva financí Michaela Lagronová.

„Pokud by nastala právní situace, že se Česká republika bude muset s panem Šťávou finančně vyrovnat, vláda se dle toho zařídí a splní svou povinnost,“ uvádí.

Rozpočet bez miliardové rezervy

Rozpočet ministerstva financí na příští rok má vzrůst o 11,7 procenta na 27,8 miliardy korun. Největší část navýšení půjde na posílení Finanční správy, která připravuje nový daňový informační systém. Ten má od roku 2027 zjednodušit elektronické podávání daňových přiznání a posílit analytické schopnosti úředníků při boji s daňovými úniky.

Naopak výdaje Celní správy se sníží, a to z letošních sedmi na 6,2 miliardy korun. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových dostane o 208 milionů víc než letos, tedy 1,9 miliardy. Celkový návrh rozpočtu pro rok 2026 přitom počítá s deficitem 286 miliard korun – po letošním schodku 241 miliard.

Kritici: účet se stejně zaplatí

Podle bývalého ministra financí Miroslava Kalouska je postup vlády nerealistický. „Nepředpokládám, že v návrhu rozpočtu na příští rok je výdajová položka, která reflektuje platební povinnost ČR vůči Josefu Šťávovi. Jenže po rozsudku odvolacího soudu v Londýně disponuje Šťáva dvěma samostatnými pravomocnými tituly, vykonatelnými jak v ČR, tak v zahraničí. Takže je prakticky vyloučeno, že by tato povinnost rozpočet minula,“ upozornil Kalousek. Přirovnal to k výdajům na obnovitelné zdroje nebo platy nepedagogických pracovníků, které se do rozpočtu původně nezanesly, ale nakonec je stát zaplatit musel.

Rozhodčí nález z roku 2022 uložil České republice zaplatit 15,5 miliardy korun. K tomu se připočítávají úroky, které od roku 2007 rostou o 1,3 milionu korun denně. Celková suma už nyní přesahuje 17 miliard korun a každý další den roste. Podle kritiků tak stát riskuje, že nakonec zaplatí ještě mnohem víc než původně.

„Hrozivé dědictví“ a bezvýchodná situace

Podle bývalé ministryně financí Aleny Schillerové (ANO) jde o problém, který se táhne přes celé generace vlád. „Nejen jako bývalou ministryni financí, ale i jako občanku této země mě znepokojuje, že je Česká republika vystavena vymáhání tak obrovského nároku, tím spíš, pokud se i nadále úročí. Jedná se o hrozivé dědictví celé řady vlád v minulosti. (…) Naděje není příliš velká a proto upřímně doufám, že obrana, která se proti nároku vede nyní, je obhajitelná a nemá za cíl jen předat pomyslný štafetový kolík dál,“ řekla Schillerová pro Echo24.

Kriticky se vyjadřuje také místopředseda sněmovního rozpočtového výboru Jan Hrnčíř (SPD). „Bohužel v tuto chvíli je už zřejmé, že stát je v bezvýchodné situaci a bude muset platit za chyby, kterých se v této kauze dopustily prakticky všechny dosavadní politické reprezentace. Každý rok nabíhají úroky o půl miliardy korun, takže vzniklá škoda je astronomická a měla by se vymáhat po těch, kteří jsou za tuto hanebnost zodpovědní,“ uvedl.

Příští vláda před těžkým rozhodnutím

Ministerstvo financí mělo možnost podat do 3. září dovolání k britskému nejvyššímu soudu. Pokud by ale Česká republika definitivně prohrála, mohl by Šťáva odškodnění vymáhat i prostřednictvím soudní exekuce státního majetku v zahraničí. To by znamenalo nejen přímé finanční dopady, ale i reputační újmu pro Českou republiku.

Podle odborníků se proto s velkou pravděpodobností stane, že se s miliardovým odškodněním bude muset vyrovnat až příští vláda, ať už bude složena jakkoliv. Spor, který začal už v roce 1991 kvůli překaženému obchodu s krevní plazmou, se tak po více než třiceti letech stále nepřiblížil ke konci.