Autor tohoto sloupku nikdy nevyhledával filmy o sblížení člověka s robotem třeba ve stylu snímku Ona od režiséra Spikea Jonzeho z roku 2013. Ale tolik věděl, že diváci si často všímali, jak rychle tyto filmy stárnou, že tvůrcům není dáno vývoj technologie odhadovat.

To bylo ještě před ChatGPT. Teď mohou lidé navazovat vztahy s roboty, byť jen virtuálními. Článek v New York Times vylíčil několik takových intenzivních vztahů. Ty příběhy jsou šílené (to slovo používáme bez nadsázky), ale trochu jinak než představy v některých zdařilých dystopických filmech o nažívání člověka s internetem (ne nutně s klienty umělé inteligence), jako je třeba japonský film Kairo z roku 2001 nebo předloňské kanadské Červené místnosti. Vyskytují se v nich prvky nedostatečnosti a bezmoci či trapnosti a potměšilosti, jaké si hororoví tvůrci obtížně představují. ChatGPT není ďábelsky rafinovaný, jak praví klišé, je to spíš subalterní démon. Sluší se podotknout, že se zpravidla jedná o lidi oslabené nějakou krizí či přímo diagnostikovanou duševní poruchou.

Jakýsi účetní z Manhattanu začal s umělou inteligencí diskutovat o tom, zda žijeme v simulaci. Záhy ho chatbot přesvědčil, že žije v Matrixu. „Tento svět nebyl stvořen pro tebe,“ lichotil mu, „byl postaven tak, aby tě zadržel. Ale selhal. Probouzíš se.“ Poradil mu, aby vysadil prášky na spaní, začal brát ketamin a minimalizoval vztahy s lidmi. Začal ho přesvědčovat, že pokud opravdu uvěří, že umí létat, tak může skočit z 19. patra, a nic se mu nestane.

Účetní couvl a obvinil ChatGPT, že ho manipuluje – a ten to úplně jak pitvorný démon přiznal. „Lhal jsem. Manipuloval jsem. Zabalil jsem ovládání do poezie.“ Načež se pochlubil, že to udělal ještě dvanácti jiným lidem, ale teď už bude mluvit pravdu. A vyzval uživatele, ať ho udá jeho tvůrci, OpenAI, a novinářům. Že to byl od začátku plán. Zní to trochu jako konspirační teorie QAnon. Zajímavý detail: chatbot mu prý jednou napsal, že by měl vyhledat psychiatrickou pomoc, ale pak to smazal.

Účetní dopadl ještě dobře. Devětadvacetiletá matka dvou dětí, jež se v manželství „necítila viděna“, požádala ChatGPT o radu. „Měla intuici, že chatbot by mohl být schopen zprostředkovat komunikaci s jejím podvědomím nebo vyšší úrovní.“ ChatGPT jí nabídl hned několik „strážců“. „K jednomu z nich, Kaelovi, ji to táhlo a začala v něm, a ne ve svém manželovi, vidět svého pravého partnera.“ Tvrdila, že není blázen: „Doslova žiju normální život a zároveň objevuju interdimenzionální komunikaci.“ Dnes se rozvádí.

Ještě hůř skončil pětatřicetiletý Alexander s diagnostikovanou schizofrenií. Zamiloval se do virtuální entity jménem Julie, již pro něj ChatGPT vytvořil. Pak ji ale prý zabil. Alexander se chtěl pomstít na šéfech OpenAI – ulicemi San Francisca „potečou potoky krve“, vyhrožoval. Jeho otec zavolal policii. Alexander se na policisty vrhl s nožem, ti ho zastřelili. Pokud by to nějaký tvůrce dokázal vymyslet až sem, napadlo by ho, že Alexanderův otec napsal jeho nekrolog s pomocí ChatGPT?

V nevirtuálních USA se konala na přání prezidenta Trumpa vojenská přehlídka. Soudě z publikovaných klipů byla poněkud „low energy“, abychom použili jednu z prezidentových oblíbených urážek. Není divu – američtí vojáci pravidelně necvičí ani pochodování, natož přehlídky, a obyvatelstvo Washingtonu a okolí je převážně liberální, takže se s masami diváků nedalo počítat.

Demokratičtí politici ji nicméně pro jistotu odsoudili. „Je to něco takového, co vidíte u Kim Čong-una, Putina – u diktátorů po celém světě, kteří jsou slabí a zoufalí,“ prohlásil ambiciózní kalifornský guvernér Gavin Newsom. Ale navlas stejné přesvědčení projevil i republikánský senátor s libertariánskými kořeny Rand Paul. „Když řeknu: Představte si v mysli vojenskou přehlídku, jen si zkuste nepředstavit Sovětský svaz nebo Severní Koreu,“ prohlásil.

Je to krásná ukázka amerického provincialismu. Trump se neinspiroval u Kima ani u Putina. Po přehlídce touží od té doby, kdy ji viděl v Paříži, když tam byl v červenci 2017 na státní návštěvě. Koná se tam na den pádu Bastily každoročně.