Alan Vega a hudba, která zněla jako budoucnost

Alan Vega byl interpret jako žádný jiný, ochotný zajít do jakéhokoli extrému, jen aby vyvolal reakci, ať už úžas, nenávist, nebo hrůzu. Narodil se 23. června 1938 v New Yorku a vyrůstal v židovské čtvrti na Lower East Side. Jeho otec měl rusko-polské kořeny a pocházel z východoevropské migrační vlny – možná právě zde lze hledat zárodek Alanova roztomilého šílenství.

V polovině 70. let se před Suicide začal otevírat zcela nový elektronický svět. „Neměli jsme žádné písničky, jen jsme si hráli s mašinkami. V podstatě jsme vycházeli z freejazzové mentality,“ vzpomínal Vega. Debutové album Suicide, vydané v prosinci 1977, dodnes zní jako nic jiného své doby. Předznamenává budoucnost syntezátorové hudby a zároveň v sobě nese stejnou tajemnost jako staré blues Roberta Johnsona. Ostatně sama kapela označovala svou hudbu za „nové blues“. Když dvojice předskakovala tehdejším britským punkovým miláčkům The Clash v Glasgow, proletěla Vegovi těsně kolem ucha sekera, hozená z rozzuřeného publika. Na dalším koncertě mu skinheadi, kteří vtrhli na pódium, zlomili nos. Vrcholem turné byly čtyři večery v londýnském klubu Music Machine, kde Vega trpělivě snášel nemilosrdnou sprchu piva a urážek, zatímco Martin Rev hrál za plexisklem.

„To turné s The Clash bylo peklo. Každou noc jsem si myslel, že zemřeme,“ vzpomínal později Vega. Přesto byli Suicide na následujících britských koncertech oslavováni jako bohové. „Kamkoli jsme přijeli, pronásledovali nás mladí nadšení kluci, z nichž se nakonec stali Depeche Mode a Soft Cell.“ Byli to právě Suicide, kdo ukázal cestu, kudy se v 80. letech mohly vydat synťákové kapely. Ovlivnili ale i umělce, u nichž by to člověk asi nečekal. Zpěvák skupiny Pulp Jarvis Cocker vzpomíná na to, jak Suicide slyšel poprvé ještě jako teenager: „Suicide šli dál než kdokoli jiný. Byly v tom slyšet odkazy na rock’n’roll padesátých let, ale zároveň i extrémní, děsivé věci – zvlášť když vám bylo třináct nebo čtrnáct. Slyšet Suicide poprvé muselo být jako slyšet rock’n’roll úplně poprvé.“ Ani Bruce Springsteen na to, když Vegu uslyšel poprvé, nemůže zapomenout: „Odvaha a vášeň, které Alan Vega projevoval po celou dobu své kariéry, na mě měly hluboký vliv. Síla jeho nejlepší hudby, jak na albu Suicide, tak na jeho sólových nahrávkách, mě dodnes dokáže šokovat a inspirovat. Prostě neexistoval nikdo, kdo by se mu byť jen vzdáleně podobal.“

Desky Alan Vega a Collision Drive, první sólové nahrávky Alana Vegy z roku 1981, vyšly letos koncem ledna v remasterované podobě u labelu Sacred Bones a znovu připomínají, jak radikálně jeho hudba předběhla svou dobu.

Alan Vega: Alan Vega & Collision Drive, Sacred Bones, vydáno 23. 1. 2026

V týlu nepřítele

V letech 1941–1945 byla do nacisty obsazeného Československa z Velké Británie vyslána téměř stovka parašutistů. V souladu s cíli československé exilové vlády zde plnili řadu důležitých zpravodajských, spojovacích, sabotážních i bojových úkolů. Muži, kteří se k operacím za nepřátelskými liniemi dobrovolně hlásili, patřili k elitě našich zahraničních jednotek a jejich přítomnost v okupované zemi představovala pro domácí odboj zásadní přínos. Každý druhý z nich za svou odvahu zaplatil životem.

V nakladatelství Jota nyní vychází jedinečná publikace, která přináší oficiální zprávu britských důstojníků z roku 1946 o aktivitách Special Operations Executive na území okupovaného Československa během druhé světové války. Vůbec poprvé je zde například uveřejněn přehled spojenecké pomoci českému odboji v posledních měsících války. Kniha je doplněna unikátními dobovými fotografiemi a komentáři historika Jiřího Plachého.

Jiří Plachý (ed.): Výsadkáři v týlu nepřítele, Jota, 192 stran

Filharmonie na YouTube

V netradičně sestaveném programu České filharmonie zazní v české premiéře skladba Carolyn by the Sea od Bryce Dessnera. Jednoho ze sólových partů v tomto dvojkoncertu pro kytaru se ujme sám autor. Následně si připomeneme jeho oblíbence Benjamina Brittena, který posluchače zavede na rozbouřené pobřeží východní Anglie. Dessner se při skládání koncertu pro dvě elektrické kytary inspiroval autobiografickým románem Big Sur Jacka Kerouaca.

„Kerouac sedí na pobřeží a vidí svou milenku, jak se vrhá do moře. Připadalo mi to jako krásný, dramatický obraz. Skladba tak trochu prochází stejnými intenzivními změnami nálad a navazuje na opilecké halucinace, které v knize najdeme,“ zve Dessner, jinak také člen indierockové kapely The National. Koncert pod taktovkou dirigenta Jakuba Hrůši můžete už tento čtvrtek od 19.30 sledovat živě na YouTube kanálu České filharmonie.

Česká filharmonie: Bryce Dessner, 5. února 2026 od 19.30, živě na YouTube