Snad nebude nutné ani uvažovat o nějakých ústavních krizích. Těmito slovy komentoval předseda Motoristů Petr Macinka schůzku, kterou měl ve čtvrtek s prezidentem Petrem Pavlem. Šlo o první jednání o formování vlády, kdy do sídla české hlavy státu po volbách nezamířil Andrej Babiš, který má na starosti řešení jakýchkoli koaličních neshod. Zatímco poslední hradní schůzka potenciálního budoucího šéfa vlády přinesla spíše rozčarování na všech stranách, Macinka naopak načrtl pozitivní vizi: schůzku nazval „důležitou“ a naznačila prý „jasný posun v tom, že vláda vznikne“. Ostatně na tom, že vláda má vzejít z voleb, které jasně vyhrálo ANO, se snad shodnou všichni zainteresovaní aktéři včetně opozice. Ve chvíli, kdy s hnutím ANO chce spolupracovat jen SPD a Motoristé, jsou karty rozdané a ani není co zdržovat.

Ústavní krize, jejíž možné podoby autor textu popisoval v uplynulých týdnech v tištěném i webovém Echu na základě rozhovorů s předními českými ústavními právníky, by mohla vzniknout za předpokladu, že se prezident „šprajcne“. Ústava totiž předpokládá alespoň základní míru důvěry dvou hlavních protagonistů: prezidenta, který jmenuje, a premiéra, který je jmenován. V opačném případě může krize v podstatě vzniknout na každém rohu, neboť základní zákon České republiky není kuchařkou, která by popisovala, čím v receptu nahradit mouku, pokud vám zrovna ve spíži chybí. Pouze stanovuje stěžejní obrysy, což je její největší výhoda i nevýhoda zároveň.

Hlava státu si navíc zjevně uvědomila, že tahá za kratší konec provazu. Ostatně pokud někdo kritizoval chování prezidenta Miloše Zemana, který chtěl změnit parlamentní demokracii k poloprezidentskému systému, jak sám na závěr svého mandátu přiznal, měl by nyní úplně stejně kritizovat Petra Pavla. Situaci, do které se Pavel pochopitelně dostat nechtěl, ačkoli to mohlo působit tak, že přesně k ní míří, trefně vystihl právě jeho předchůdce. „Teoreticky může vládu Petra Fialy v demisi držet u moci třeba další čtyři roky,“ vyčetl Zeman Pavlovi v pořadu XTV. Tak, jako se nakonec podvolil Zeman, ale nezbude nic jiného ani současnému prezidentovi. A nejenže se bude chtít dohodnout hlava státu, u které může hrát roli, zda se rozhodne svůj mandát obhajovat, ale přes občasné výbuchy emocí, které jsou u takto vysoké hry pochopitelné, tomu tak bude i u Babiše.

Přehlídka vstřícných gest

Proč by jinak šéf ANO, potažmo čelní představitelé jeho hnutí jako budoucí ministryně financí Alena Schillerová, trvali na tom, že mezi prezidentem a nimi „žádný konflikt není“, respektive „že vyjednávání neváznou“? Na prezidenta by mohli tlačit ze svých o poznání silnějších pozic, například výhrůžkou seškrtání rozpočtu prezidentovy kanceláře. To se ale neděje a jsme naopak svědky toho, jak ANO opakovaně projevuje vůči Hradu dobrou vůli. Ať už tím, že prezidentovi zaslali návrh svého programového prohlášení, což dělat nemuseli, nebo tím, že nyní budou prezentovat kandidáty na ministry dříve, než bude Babiš jmenován. Protože než se tak stane, jde v podstatě jen o sbor náhodných lidí, kteří nemusejí mít žádnou váhu. Tu jim dává až osoba premiéra, který je navrhuje.

Netřeba ani připomínat, že Pavlovi předchůdci drželi pořadí, které ústava předjímá. Jak navíc pro Echo24 připomněli bývalí hradní protokoláři, pamětníci všech tří polistopadových prezidentů, Miroslav Sklenář a Jindřich Forejt, testovat veřejně ministry tak, jak to dělal Zeman, bylo v dobách Václava Klause či Václava Havla „nepředstavitelné“ a „následovaly by demonstrace veřejnosti“. Jaký tedy bude další harmonogram? Zatím je jasné, že prezident republiky začne během týdne po pondělí 24. listopadu přijímat na Hradě ministerské nominanty. Jejich seznam obdrží hlava státu nejpozději v pátek, jak uvedl Babiš. Ke „zkoušení“ dojde v horizontu dvou týdnů. Koaliční strany si sice finálně jednotlivé návrhy potvrdí v úterý, nicméně mnoho změn se neočekává. Hodně napověděla druhá významná tisková konference – vedle zmiňovaného Macinky –, kdy po prvním zasedání nově ustaveného sněmovního rozpočtového výboru přišli prezentovat své sdělení zástupci ANO.

Scéna přitom nápadně připomínala covidové časy, kdy na své první tiskovce v roli ministra zdravotnictví stál v čele Roman Prymula a za ním nastoupení ředitelé státem řízených nemocnic. Nynější vzkaz, byť nevyřčený, byl tento: Babiš v čele a za ním sedm kandidátů hnutí, a to včetně nové poslankyně Zuzany Schwarz Bařtipánové, někdejší starostky města Bílina na Teplicku, o které se spekuluje jako o nové ministryni pro místní rozvoj. Jediný, u koho tedy ANO váhá, je ministr spravedlnosti, kde se hovořilo například o někdejším předsedovi sněmovny Radku Vondráčkovi. Ten ovšem na představení chyběl. Že mají už zhruba měsíc jasno, sdělili i čelní představitelé SPD, u nichž se spekulovalo o tom, že hlavním posuzovacím kritériem je, zda vyhovují Babišovi, byť předseda SPD Tomio Okamura toto důrazně popřel.

Vyřešeno?

Největší problém tak patrně zůstává u Motoristů a jejich kandidáta Filipa Turka. Bude jistě zábavné v následujících čtrnácti dnech sledovat, co ponese Turek na Hrad, zda si s ním prezident podá ruku a jaké výtky vůči němu bude nakonec prezentovat. Nicméně dle kuloárních informací měl Macinka na oné hradní návštěvě zopakovat, že pokud nebude jejich čestný předseda jmenován, opustí koalici. To by ve chvíli, kdy vládě Andreje Babiše už zjevně nebrání nic v tom, aby vznikla, byla nepříjemnost, o niž šéf ANO rozhodně nestojí. Jméno Turka na seznamu tak pravděpodobně na Hrad přinese a dá se očekávat, že se ministrem i stane – byť třeba s lehkými peripetiemi. Zde je dobré vnímat slova zmíněného Havlíčka – vedle Schillerové dalšího člověka, z jehož slov lze vyčíst, co Babiš zamýšlí. Havlíček nedávno na otázku, zda by nesl na Hrad Turkovo jméno, odvětil: „Nesl bych tam takový seznam, na kterém se shodne koalice.“ Úvahy o tom, zda může Pavel nátlak Motoristů využít jako páku vůči Babišovi, jsou přitom vesměs liché. Manévrovací prostor na to, uzavřít nějaký obchod, se zužuje především hlavě státu.

Svůj potenciální střet zájmů (ve kterém nyní jako poslanec není) chce aspirant na premiéra vyřešit. Přistoupil v rámci debaty s Hradem i na to, aby řešení sdělil veřejně. Koncern Agrofert neprodá, jak opakovaně sdělil, zároveň je Babiš jediným kandidátem na premiéra, jak jsme opakovaně slyšeli například od Karla Havlíčka. V posledních dnech tak v kuloárech zaznívá, že by řešením, které Babiš chystá, mohlo být nečerpání dotací a neúčast na veřejných zakázkách. To by, byť by to bylo pro koncern značně nepříjemné, řešením určitě bylo. Otázkou tedy už jen zůstává, nakdy se státníci domluví, že bude Babiš Pavlem jmenován. Opozicí svolaná mimořádná schůze, kde by dle nich měl šéf ANO sdělit, jak střet zájmů vyřeší, bude už jen hořkou tečkou za celou anabází. Nejenže ve sněmovně řešení určitě nezazní, ale je otázkou, zda se vůbec někdo dostaví na tuto exhibici, pakliže koalice stanovila čas schůze až na čtvrteční podvečer.

Pravý charakter vlády

Zatímco největší mediální spor o nový kabinet se ještě odehrává na Hradě, s vidinou blížícího se finále lze říci, že o to podstatné se nyní začne hrát o necelý kilometr níže: v podhradí, kde v palácích kolem Malostranského náměstí sídlí Poslanecká sněmovna – ale nakonec i běžní občané. Pokud má totiž nová garnitura u kormidla této země něco změnit – nejen změny naslibovat, jak to mnohdy učinila ta minulá –, musí postupovat rychle. Jednou věcí je vypouštění pověstných balonků, kterými testuje nálady veřejnosti, případně zakrývá to podstatné. Do této kategorie spadá například snaha zmrazit platy ústavních činitelů, což je pouhé gesto, byť samozřejmě líbivé. Jinou věcí je snaha změnit jednací řád sněmovny, které opozice ještě svítí, protože to přece nemůže být ona, kdo bude rozvracet důvěru v parlamentarismus žvaněním. Co na tom, že v posledních čtyřech letech Babiš a Okamura řečnili dlouhé hodiny a společně se svými poslanci paralyzovali chod dolní komory tak, že toho Fialova většina nedokázala v konečném důsledku tolik prosadit. Omezení projevů, a to i těch přednostních, je procesní záležitost, která umožní postupovat rychle.

Otázkou zůstává, k jakému cíli se bude postupovat dřív. Stěžejní je samozřejmě debata o rozpočtu, neboť – jak se po důsledné analýze ukázalo – ten je na mnoha místech po předchozích správcích vybrakovaný. Zda jde o zhruba 100 miliard, jak říká ANO, nebo jen půlku, jak se shodnou i nezávislé orgány jako Národní rozpočtová rada, je nakonec úplně jedno. ANO slíbilo, že nakopne hospodářský růst, a to takovým způsobem, aby se z Česka nestával evropský skanzen s nejdražšími energiemi, nejpomalejší výstavbou a největším množstvím regulací. V programovém prohlášení vlády je nápadů, jak toho docílit, dost, byť bez dodatku, kde na to vzít. To může být velká výzva i pro Motoristy, kteří v kampani avizovali, že „Babiše pohlídají“. Váhavost v kombinaci s hozenými klacky pod nohy by mohla v konečném důsledku způsobit, že Česko bude i nadále přešlapovat na místě a za čtyři nedlouhé roky budeme opět řešit, proč nebyly realizovány reformy. Občané, když hlasovali pro změnu, rozhodně nevolili liknavost.