Současnost je přesycená temnými předzvěstmi, nezřídka mlhavými. Něco se blíží. Něco se stane. Možná už stalo. Pokusy pojmenovat to „něco“ ale často vyznívají dutě, zdají se zjednodušující, mnohdy také jsou spíš produktem klopotné snahy uspět v „pozornostní ekonomice“. Je ale také pravda, že rozpoznat to určující v přítomnosti může být obtížné, pokud se člověk uprostřed té přítomnosti nachází.

„Existuje základní pravidlo: čím zásadnější je posun, tím snazší je si ho nevšimnout. Takovou situaci právě prožíváme. Zakoušíme totální změnu – jako kdyby se převrátily magnetické póly. Ale ještě ani nemá jméno,“ píše známý americký kulturní (v širším smyslu) publicista Ted Gioia. A pokouší se onu změnu pojmenovat. Myslím, že na jeho slovech něco je, jakkoliv je jistě možné v nich najít velká zjednodušení a taky zkreslení autorovou americkou optikou – některé z trendů, které popisuje, jsou v zemi jeho původu silnější než jinde. Ale stejně.

Té podle něj zásadní proměně západního světa dal Gioia jméno Kolaps znalostního systému. Hroutí se podle něj znalostní struktura, z ní odvozované autority a status, v němž žily předcházející generace. Eroduje jaksi zevnitř, expertní či elitní vrstva ztrácí důvěru, protože se sama chová nedůvěryhodně. Ta nedůvěra je ale hlubší a širší, netýká se jen konkrétních institucí a lidí v nich, nýbrž systému jako celku. Gioia vyjmenovává deset symptomů, které by podle něj každý sám o sobě představovaly vážný problém, projevují-li se ale simultánně a na mnoha místech zároveň, nemůže to vést k ničemu jinému než k nezadržitelnému zhroucení. Úspěch ve znalostní ekonomice přestává představovat žádoucí kariérní cíl, univerzity ztrácejí prestiž, plagiarismus a další podvody se stávají normou (Gioia vypichuje vskutku barvitou kauzu jakéhosi AI startupu, který získal od Microsoftu miliardovou investici, namísto chatbotu ale přes jeho aplikaci odpovídalo 700 udřených Indů). Prudký technologický rozvoj budí daleko častěji odevzdanou skepsi než natěšené očekávání. Expertní třída si rozsah škod nepřipouští, či se ho alespoň snaží relativizovat, proto se o probíhajícím kolapsu taky moc nedebatuje. Ted Gioia je – překvapivě – optimista. Nový znalostní systém podle něj bude klást větší důraz na hodnoty vymykající se chladné racionalitě, bude v něčem jemnější, humánnější i humanitnější. Taky bych si to přál.

Alternativou je zhroucení staré hierarchie, kterou nevystřídá nic, odmítnutí expertní třídy a jejích znalostí následované široce sdíleným vzdáním se ambice vědět a vytvářet. Konec starých elit, s nímž odejde i představa příslušnosti k elitě jako schopnosti obstát před nějakým nárokem. Žvanění „osvobozeného“ odmítnutím konceptu pravdy.