Kdo vychovával v rodině děti víc a kdo na tom vlastně tratil? To rozhodně nemusí být vždy jednoduchá otázka. O tom se už nějakou dobu přesvědčuje jak sociální správa, tak i české soudy. Tzv. výchovné, které teprve od roku 2023 navyšuje penze zejména ženám, které kvůli péči často pobírají nižší důchody, vedlo poměrně rychle od zavedení ke stovkám stížností na sociální správu. A řada z nich už doputovala i o stupeň dál, k soudnímu řešení. Rodiče se tak se sociální správou, která prvotně rozhoduje, u soudů „perou“ o to, zda jim úředníci neodmítli navýšit důchody neprávem.

V Česku, zemi nepříliš stabilních manželství, se nakonec s podobnými situacemi počítalo. Už při zavedení novinky, která má zvyšovat penzi tomu z rodičů, který se nejvíce podílel na výchově dětí, informovalo ministerstvo o tom, že v případě sporů bude situaci nejprve posuzovat ve správním řízení Česká správa sociálního zabezpečení – ta k tomu má nástroje třeba i včetně výslechu svědků. Spory však nemusí být nutně mezi samotnými rodiči, k soudům se totiž dostaly například případy vdovců, kterým sociální správa nechtěla věřit, že větší péči nezastávala matka.

Zatímco některé spory se sociální správě daří vyřešit, v jiných případech lidé využili možnost soudního přezkumu. Jádrem problému je totiž to, že dokazování míry péče o děti může být mnohem složitější, než aby spočívalo kupříkladu pouze na skutečnosti, že byla žena na mateřské či u ní došlo k výpadku příjmů. Během posledních dvou let tak došlo k situacím, kdy se soud zastal lidí vůči příliš formálnímu rozhodování či ignorování některých skutečností.

Jak se vlastně nárok na výchovné posuzuje? Dostat ho může vždy jen jeden z rodičů, který o dítě pečoval v největším rozsahu. Náleží pak za dítě, o které člověk pečoval alespoň po dobu deseti let v období do dosažení jeho zletilosti, případně pokud se člověk ujme výchovy až po osmém roku dítěte, pak musí výchova probíhat alespoň po dobu pěti let.

„Při podání žádosti o zvýšení důchodu za vychované dítě musíte uvést mj. údaje o době a rozsahu osobní péče o dítě a vyplnit čestné prohlášení, že jste o dítě pečovali v největším rozsahu, a že nenastala překážka pro zvýšení starobního důchodu, tj. že jste se vůči uvedenému dítěti nedopustili jako pachatel, spolupachatel nebo účastník úmyslného trestného činu proti životu a zdraví, proti svobodě a právům na ochranu osobnosti, proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti nebo proti rodině a dětem podle trestního zákoníku nebo obdobných úmyslných trestných činů. Váš vztah k dítěti se prokazuje rodným listem dítěte (příp. jiným dokladem o vztahu k dítěti), a to v případě, že nebude možné tuto skutečnost ověřit v příslušném registru veřejné správy,“ uvádí sociální správa.

Takto hladký průběh ovšem nenastává ve všech případech, jako první se mohou lidé odvolat přímo na sociální správu, která může využít řadu prostředků k prošetření situace. Kromě zmíněných výslechů svědků může jít o data v evidenci sociálního pojištění či další okolnosti. „Pokud za výchovu dítěte, která byla předmětem sporu, má již starobní důchod zvýšený jiná osoba, starobní důchod bude této osobě o výchovné za toto dítě snížen,“ uvádí ČSSZ.

Jenže jak ukazují už i dříve medializované případy, které se dostaly až k soudům, nejasnosti kolem posuzování výchovy znamenají i značně problematické posuzování toho, kdo se na péči zasloužil víc. Nejde přitom o pár případů, už v září minulého roku, tedy po necelých dvou letech fungování, evidovala sociální správa stovky sporů a v téměř osmi desítkách případů došlo k podání žalob, zejména kvůli nepřiznání nároku mužům.

Více případů už se tak dostalo až k Nejvyššímu správnímu soudu, který už opakovaně rozhodl ve prospěch lidí, kteří si stěžovali příkoří při vyhodnocování jejich podílu na péči o děti. Jde například o případ vdovce, jehož přínos v péči během let manželství i následně samotné výchovy se snažila doložit i samotná rodina včetně dětí, případně případ muže, který se na péči podílel v době nemoci manželky. Poslední rozsudek v této věci padl v červenci.

„Krajský soud podobně jako žalovaná (Česká správa sociálního zabezpečení – pozn. red.) dostatečně nezjišťoval a nevyhodnotil celkový stav věci. Oba vyšly pouze z toho, kdo čerpal rodičovskou dovolenou a zda stěžovateli v rozhodném období poklesl příjem. Podle stěžovatele je nárok na zvýšení starobního důchodu o částku výchovného prokazatelný a odůvodnitelný. Stěžovatel nijak nezpochybňuje přínos své manželky pro výchovu syna, avšak v největším rozsahu pečoval o syna (i s ohledem na zdravotní problémy své manželky) on,“ stojí v nedávném rozhodnutí.

Jde tak o další rozsudek, v němž Nejvyšší správní soud upozorňuje na skutečnosti, že sociální správa poněkud mechanicky posuzuje dopady do kariéry či zásahy do příjmů vyplývající z evidence sociálního pojištění jako základní důkazní pilíř a ignoruje například to, že v případě podnikání či flexibilnějšího zaměstnání je možné v některých případech zajistit výchovu i bez podobných zásahů.

„Stěžovatel zdůrazňuje, že byl osobou samostatně výdělečně činnou (OSVČ). Jeho činnost přitom spočívala ve správě nemovitostí, tedy v zajišťování chodu spravovaných domů s možností si uspořádat časový rozvrh. Kancelář měl stěžovatel navíc jen o ulici vzdálenou od bydliště. To, že samostatnou výdělečnou činnost nepřerušil, proto nevypovídá nic o tom, v jakém rozsahu a v jakém časovém rámci pracoval a v jakém rozsahu pečoval o dceru,“ konstatuje soud.

Nejvyšší správní soud pak uvedl, že nejde o zpochybnění mimořádné náročnosti péče o nejmenší děti, nelze ale ke všem případům přistupovat jako by péče o dítě ve starším věku po mateřské či rodičovské byla irelevantní. „To nebylo záměrem zákonodárce, který naopak vyžaduje posuzování péče od narození až po dosažení zletilosti. K tomu Nejvyšší správní soud doplňuje, že reálný život přináší rozličné příběhy a situace, které nelze řešit pomocí jednoduchých schémat a kritérií. Pokud by tak totiž orgány aplikující právo bezvýhradně činily, mohly by dospět k závěrům, které by byly v individuálních případech oprávněně považovány za zjevně nespravedlivé. Proto je namístě pečlivě hodnotit konkrétní okolnosti každého jednotlivého případu,“ dodává v jednom z rozsudků, který pochází z března letošního roku.

Pro část rodičů se situace do budoucna zřejmě zjednoduší, přestane pro ně totiž platit výchovné jako takové a nahradí ho započítávání tzv. fiktivního vyměřovacího základu. Výchovné však zůstane jako odměna za výchovu pro ty, kteří vychovávali tři a více dětí (více jsme o tom psali například zde).