Kapelu Babyshambles v roce 2004 tvořili zpěvák a textař Pete Doherty, kytarista Patrick Walden, baskytarista Drew McConnell a bubenice Gemma Clark. S výjimkou útlocitné (nebo prozíravé, jak se to vezme) Gemmy, která už se nemohla dívat na Dohertyho drogovou sebedestrukci a skupinu opustila, šlo o tutéž sestavu, jež následně nahrála debutové album Down In Albion. To vyšlo v listopadu 2005, nedávno tedy oslavilo dvacet let od vydání a dočkalo se reedice. Navzdory řečem o odfláknuté produkci – po vydání se o desce posměšně mluvilo jako o „nejlepší demo verzi roku“ – jde dost možná o vůbec nejlepší kolekci Dohertyho písní a o jednu z posledních skutečně originálních rockových desek.

„Při nahrávání jsem byl v podmínce, uprostřed závislosti na cracku a heroinu, a v kapele jsem v tom rozhodně nebyl sám,“ vzpomíná dnes Doherty. „Myslím, že je to na té desce slyšet. Je dost zběsilá. Textově je to hodně paranoidní a temné album. Dřív, když jsem byl v tom rozpoložení, dokázal jsem ty písně zpívat naprosto autenticky a opravdu je cítit… Jenže logickým vyústěním všech těch emocí byla sebedestrukce. Ty pocity se mi pořád vybavují, jen už takový nejsem,“ přiznává se stejnou mírou úlevy i nostalgie. Jeho tehdejší texty jsou snové, manické a úsečné; Doherty často věty nedokončuje a vzápětí se stáčí k něčemu jinému. Hojné jsou i literární odkazy. Část textu Back From the Dead je převzatá z Květů zla Charlese Baudelaira, À rebours je kromě písně Babyshambles také názvem díla francouzského spisovatele a kritika J. K. Huysmanse a podobných referencí by se našlo víc.

Ale ze všeho nejvíc je to deska Patricka Waldena, nejlepšího kytaristy mé generace (zemřel loni ve věku šestačtyřiceti let). Od dob Rona Ashetona z The Stooges totiž nikdo nezněl tak ledabyle cool. Zvuk jeho kytary je agresivní, nervní, místy až psychotický a nejlépe samozřejmě vyniká naživo (legendární chaotický koncert Babyshambles v Manchesteru z roku 2004 je k vidění na YouTube), ani studiová nahrávka mu ale hrany příliš neobrousila. Down In Albion tak zní jako zvuková kapsle z posledních let, kdy ještě existovaly skutečné rock’n’rollové kapely, a ne jen jejich prefabrikáty. Mick Jagger mluvil o rocku šedesátých a sedmdesátých let jako o pozastaveném okamžiku. Ne jako o zlatém věku, ale jako o „možném věku“. O oknech kreativity, která se na chvíli otevřela dokořán. Doherty možná sice na počátku nultých let, kdy rocková hudba procházela jakousi renesancí, zažíval něco podobného, ale jiné aspekty doby mu tuhle „idylu“ nabourávaly: naplno pocítil nástup bulvárních on-line médií, jež kvůli jeho tehdejšímu vztahu s modelkou Kate Moss dokumentovala téměř každý jeho krok a lačně čekala na každý další přešlap. Poprvé a naposledy jsme tak sledovali rockovou hvězdu takřka v přímém přenosu, jak pro naše pobavení sehrává klasickou hru rockové mytologie plnou chaosu, šílenství a skandálů.

V Jaggerově éře ale byly excesy a skandály hudebníků součástí nové společenské dynamiky: sexuální emancipace, revolta proti zavedenému řádu a maloměšťáckým normám. V Dohertyho éře pak sloužily spíš k pobavení konzumentů, zatímco dnes jsou chápány hlavně jako individuální selhání, chyba, kterou je třeba napravit, omluvit nebo terapeuticky zpracovat. Kapela, jakou byli před dvaceti lety Babyshambles, by dnes vůbec nemohla vzniknout. Žánr, který kdysi působil vůči systému podvratně, se stal jeho součástí, zmizelo riziko, zmizela možnost skutečného pádu na dno.

Rock ale není jen estetika a energie, je to v něčem až naivní vztah ke světu. Touha hledat něco skutečného tam, kam by se jiní báli vůbec vkročit. Babyshambles nám připomínají, že magické momenty, z nichž vzniká skutečné umění, se nedají „vymyslet“. Nevede k nim žádná vyznačená cesta. Dají se jen lovit. Jako Melvillova Bílá velryba nebo jaguáří žralok z filmu Život pod vodou. Deska Down In Albion nevznikla v harmonickém „safe space“ ani jako forma terapie – rodila se z napětí, z rozporu, z neklidu. Možná právě proto ani po dvaceti letech nijak nezestárla.

Babyshambles: Down In Albion (20^th Anniversary Edition), Rough Trade, 81 min., vyšlo 12. 12. 2025