GALERIE

Nahotou k přirození i přirozenosti

GALERIE
Nahotou k přirození i přirozenosti

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Lidské tělo bývá v umění použito jako symbol, vzpomínka, jako krajina, spojení duše a hmoty, bývá výrazem čistoty i emocí všeho druhu a odpradávna funguje jako záznam krásy, provokace a erotiky. Nahota či její náznaky nás provázejí v umění od úplných začátků lidské tvorby, ať už si vybavíme pravěké venuše, antické karyatidy a sošné atlety, nebo explicitní fresky na stěnách v egyptských či pompejských lázních. Díky tomu můžeme opakovaně pozorovat neustálý koloběh přirozené otevřenosti a upřímnosti v zobrazování mužských či ženských těl v kontrastu s puritánskými epochami temna, pokryteckého maskování a silnými, například nábožensky orientovanými a moralizujícími vlivy ve společnosti, kterou církve a novodobé spolky zachraňují před úpadkem.

Při pohledu do současnosti, která donedávna oplývala výraznou explicitou a snadnou dostupností tělesnosti a erotiky na každém rohu, se začínáme, i když pozvolna, ale téměř hmatatelně, svazovat v projevu, frekvenci i místech, kde na nahotu můžeme narazit. Sociální sítě striktně kontrolují pohlavní znaky na fotografiích a videích a potlačují nejeden umělecký projev, jindy téměř militantní skupiny hájící feministická práva a postavení ženy ve společnosti zas určují novodobá pravidla, to jsou jen příklady z mnoha. Proto je uvolňujícím zjištěním, že svět většiny českých uměleckých institucí v tomto duchu zůstává chráněný svým liberálním postojem a důležitostí svobody projevu zvlášť v době, kdy je vyjádření sexuální odlišnosti tak silné téma.

Momentálně totiž můžeme navštívit hned dvě výstavy, které doporučujeme zhlédnout v návaznosti po sobě: uchopíme tak téma lidské nahoty nehledě na druh pohlaví či dobu vzniku díla. V Severočeské galerii výtvarného umění v Litoměřicích připravili soubornou výstavu Nazí. Přirozeně, na níž máme možnost srovnat vývoj aktu z převážně mužské perspektivy. V hlavní roli s ženským objektem od konce 19. století do současnosti se tu potkávají klasici v malbě olejem, kresbou tužkou či pastelem (Václav Brožík, Gustav Klimt, Jan Preisler, Václav Špála, Antonín Hudeček, Emil Filla, Otakar Mrkvička, Josef Čapek, Karel Špillar) s mramorem Bohumila Kafky či tiskem z perforovaného plechu Aleny Kučerové, dále jsou zastoupeni Bedřich Dlouhý, Jiří Načeradský spolu se současníky, například Vojtěchem Horálkem, Tomášem Němcem a Pavlem Šmídem. Poslední jmenovaní autoři se prolínají i s výstavou, která je do konce září v necelé tři hodiny jízdy vzdálené Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou. Tamější monumentální instalace děl kombinující obrazy s fotografiemi, sochami či videem se zaměřuje na postavu muže v mnoha rovinách jejího zobrazení s ohledem převážně na současné středoevropské moderní umění. Obě výstavy splňují nároky náročného diváka i mírně poučeného laika a lákají k výletu mimo běžná centra velkoměst.

 

Blanka Čermáková

24. září 2022