KOMENTÁŘ Ondřeje Šmigola

Putinovi docházejí mosty a možnosti

KOMENTÁŘ Ondřeje Šmigola
Putinovi docházejí mosty a možnosti

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Spektakulární poškození mostu přes Kerčskou úžinu je hlavně připomenutím, že Ukrajinci se nebojí. K útoku se zatím nikdo oficiálně nepřihlásil, lze ale celkem obstojně předpokládat, že šlo o akci ukrajinské armády či tajných složek. Ukrajinští představitelé také významně pomrkávají, že opravdu šlo o jejich operaci.

Ta má především dva cíle. První je symbolický. Most byl před válkou jediným přímým spojením okupovaného Krymu s pevninským Ruskem. Kerčský most tak představoval nedělitelnost této násilím vynucené unie. Koneckonců ho otevíral sám Putin. Zadruhé akce má jasný vojenský cíl. Jedná se o hlavní zásobovací trasu pro ruská vojska na jihu Ukrajiny. Konec přepravy přes most by znamenal jejich částečné odříznutí. Rozhodně ještě ztíží už tak děsivou ruskou logistiku.

Nelze podceňovat symbolickou sílu události. Rusové sami zdůrazňovali význam mostu. V posledních dnech po internetu kolovala ruská infografika dokumentující údajné nepřekonatelné zabezpečení mostu včetně bojových delfínů. Vzkaz byl jasný, Kerčský most je důležitý a uděláme vše pro to, aby zůstal nepoškozen.

To, že se Ukrajincům povedlo jej poničit, je obrovskou PR prohrou pro Putinův režim. Vtipy šířící se po sítích i okamžitě představená ukrajinská poštovní známka oslavující tuto operaci jasně naznačují, že ukrajinská propaganda jede na plné obrátky a chystá se ze situace vyždímat maximum.

Zprávy o dění v Kremlu jsou neověřené a těžko jim důvěřovat, co se týče konkrétních událostí. Jejich kvantita však naznačuje velkou nervozitu a znepokojení v Moskvě. Atmosféra ve vůdcově bunkru musí být pohřební.

Vojenská otázka je však neméně důležitá. Trasa přes Kerčskou úžinu byla bezpečná a sloužila k zásobování ruských vojsk na jižní Ukrajině. Její poškození znamená naprosté logistické peklo. Jednak jde o zásobování civilistů na Krymu. Po výbuchu se Rusové na Krymu rozjeli k pumpám a do obchodů, jelikož tam rychle může nastat nedostatek. Útěk z poloostrova je komplikovaný právě poničením mostu. Jeden pruh je neprůjezdný, jelikož část spadla do moře, a druhý je poškozený a musí se přes něj jezdit jen velmi opatrně. Otázkou je, jaké poškození utrpěla železniční část, která je právě klíčová pro vojenské zásobování.

Nejde o úplné odříznutí ruské armády. Druhá trať vede přes Melitopol. Nevýhodou je, že v oblasti vzrůstá ukrajinská partyzánská aktivita, trasa se tak bezpečím nevyrovná té přes Krym. Nalézá se také relativně blízko frontové linie. Někteří pozorovatelé konfliktu na Ukrajině prorokují, že příští ukrajinská ofenziva bude právě v této oblasti s cílem přetnout také tuto trasu.

I pokud se Kerčský most podaří relativně rychle znovu uvést do provozu, Rusové si nemohou být jisti, že Ukrajinci se o něco takového nepokusí znovu. To, že zatím není jasné, jak k útoku vlastně došlo, celou situaci pro Rusko zhoršuje. Bude muset na hlídání předtím bezpečné trasy nasadit síly, které by se velmi hodily jinde.

S rostoucími ukrajinskými úspěchy roste i pocit, že se něco musí zlomit. Válku evidentně Rusko nemůže vyhrát, alespoň ne v tom smyslu, že by dokázalo obsadit celou Ukrajiny a svrhnout tamější režim. Množí se také pochyby, že dokáže uhájit to, co již obsadilo. Je pochybné, že mobilizace něco změní, spíše povede k obřím ruským ztrátám, jež zvýší nepopularitu režimu. Pokud neustane západní podpora a vydrží ukrajinská morálka, porážka Ruska je velmi reálná možnost. Na ruské straně tak musí dojít k nějaké drastické akci.

První je odstavení Putina. Možnost vzdálená, velmi nepravděpodobná, ale s každým dalším ruským neúspěchem vzrůstající. Je to Vladimir Putin, kdo je hlavním viníkem války. Prošlo by mu to, kdyby byla rychlá a vítězná. S porážkou nejspíše padne i Putin.

Druhou možností je použití atomové bomby. Nemusí se rovnou jednat o jaderný útok, ale třeba jen o demonstrativní odpálení nad mořem. Někteří analytici předpokládají, že to samo o sobě by vyvolalo takovou paniku, že by to stačilo ke zhroucení západní podpory. Jenže zároveň se tím Rusko pouští na velmi tenký led.

Použití atomových zbraní je tabu od konce druhé světové války. Svět také nemá zájem na tom, aby byl zaveden precedent, kdy jaderná mocnost obsadí území a následně vyhrožuje jadernou apokalypsou, pokud si ho nebude moci ponechat. Minimálně z vlastnictví jaderných zbraní by se stala geopolitická nutnost a atomový klub by se notně rozšířil, což si jistě nikdo nepřeje. Svět má tak zájem na tvrdé odpovědi vůči Rusku, pokud se něčeho takové dopustí.

Po útoku na Kerčský most je jasné, že Putin hledí do propasti a nemá před sebou žádné dobré možnosti.