Máme vakcíny, máme léky. S covidem můžeme žít bez restrikcí

Přestaňme hledat nakažené bez příznaků

Máme vakcíny, máme léky. S covidem můžeme žít bez restrikcí
Přestaňme hledat nakažené bez příznaků

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Dvacátého třetího ledna uplynuly dva roky od chvíle, kdy Čína poprvé otevřeně přiznala výskyt neznámého koronaviru. Neprodyšně uzavřela miliony lidí ve městě Wu-chan a jeho předměstích. Máme za sebou dva roky s virem, který bezprecedentně poznamenal svět. Jak moc epidemie a hlavně reakce na ni proměnily společnost? Přichází s novou mutací omikron konečně návrat k normálnímu životu? V Salonu Echa diskutují tři imunologové. Profesorka Martina Koziar Vašáková, náměstkyně ministrů zdravotnictví a přednostka pneumologie Thomayerovy nemocnice v Praze, profesor Vojtěch Thon z centra Recetox Masarykovy univerzity v Brně, jeden ze zakladatelů české imunologie Jaroslav Svoboda a ředitel Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR Zděněk Hostomský.

Čínský koronavirus ovlivňuje společnost už dva roky. Kam jsme se za tu dobu dostali?

Hostomský: V březnu 2020 jsem ve svém prvním vyjádření v médiích k wuchanskému koronaviru začal tím, že takových epidemií tady už v historii bylo a ještě jich v budoucnosti hodně bude. Tak proč jsme si vybrali zrovna tuto a nechali jsme se jí tolik ovlivnit? Už tehdy jsem zdůrazňoval, že tam vidím tři aspekty. Ten první je samozřejmě ten medicínsko-biologický. Druhý je společenský a politický. A třetí geopolitický. Role Číny. Odpovědnost za tajení informací a rozšíření viru. Ten biologický se mi jevil jako nejméně zajímavý, už i proto, že je zcela předvídatelný. Nákaza půjde nahoru, vědci se zmobilizují. Půjde spousta peněz do vývoje léků a vakcín. V osmdesátých letech jsem měl jako výzkumník přímé zkušenosti s virem HIV, který způsobuje nemoc AIDS. To mě vědecky formovalo. Čekal jsem, že u této epidemie to bude velmi podobné.

Vašáková: Já jsem byla s virem SARS-CoV-2 konfrontována zcela zásadně a napřímo. Nejen ze zpráv z médií a z vědeckých publikací, ale i tím, že naše klinika měla jako první v České republice pacienta s těžkým průběhem covidu v březnu 2020. Navíc došlo k nákaze personálu a úmrtí zdravotní sestřičky. Pak už chodil jeden pacient za druhým a zemřela ještě jedna sanitářka. Už tehdy jsem prohlásila, že se viru líbíme a že s námi dlouho zůstane.

Hostomský: Kdybyste se mě zeptala na začátku v roce 2020: Dovedete si představit, jak by ta epidemie mohla skončit? Já bych řekl: Musela by přijít mírná, nepříliš nebezpečná verze viru. Něco jako je dnes podle všeho ten omikron. Takové jsou zákonitosti evoluční biologie. Zpopularizoval je evoluční biolog Richard Dawkins, který napsal Sobecký gen. Viru jde o to, aby se jakýmkoli mechanismem co nejvíc rozšířil. Respirační viry byly z evolučního hlediska obrovský pokrok. Zjistily, že nejlépe se šíří nikoli fyzickým kontaktem, ale vzduchem.

Proč společnost reagovala tak bezprecedentními restrikcemi, jaké svět nezažil od španělské chřipky po první světové válce? Karantény, uzavírání. Nebyl jeden z hlavních důvodů ta bezpříznakovost mnoha nakažených? Nikdo neviděl na první pohled, kdo je infekční. U SARS, který přišel v roce 2002 a měl velmi vysokou smrtnost, kolem 10 až 15 procent, bylo na první pohled vidět, kdo je nakažený. Měl příznaky, počínaje horečkou.

Svoboda: Nebylo to celé velké politikum? Nevyužili politici ten virus k upevnění moci nad lidmi?

Hostomský: Mám jednu hypotézu. Ten virus byl oficiálně pojmenován SARS-Cov-2. To je reminiscence na první SARS. Ten byl vysoce smrtný. V některých zemích, jak jste říkala, měl smrtnost až kolem 15 procent. Byl ale okamžitě příznakový. Velmi snadno se trasoval. Byly jasně zdokumentovány případy z Hongkongu, kde se přesně řeklo: Aha, on se sešel s tímto a ten pak šel do hotelu, tam potkal tohoto. Ten SARS tehdy odešel, protože se velmi rozjelo trasování a nakažení byli rychle izolováni a virus se neměl kam šířit a vytratil se. Na základě těchto zkušeností se tady od začátku začalo mluvit o testování, trasování. Už ten sugestivní název SARS-Cov-2 vyvolával ve společnosti hrůzu. Očekávalo se, že to bude další smrtící zabiják SARS. Rána pod pás u tohoto koronaviru ale bylo, že než se projevil, tak byl člověk infekční bez příznaků, a to víc než týden. A mohl to nepozorovaně roznášet.

Svoboda: My jsme s profesorem Pavlem Kolářem napsali na přelomu března a dubna 2020 článek, který vyvolal obrovský rozruch. Tehdy nebyly žádné vakcíny, léky, monoklonální protilátky. My jsme říkali: Nechme tomu volný průběh. Lidé se nějak přirozeně imunizují a chraňme cíleně ty zranitelné, rizikové.

V té době už bylo poměrně jasné, kdo je rizikový a je covidem skutečně ohrožen.

Svoboda: Sklidili jsme za to strašnou kritiku. Osočení, že jsme dezinformátoři. Pak přišly vakcíny. Nejdřív mě nadchly. Říkal jsem si: Je to chytrý princip, že si buňka ten spike vyrobí sama. No jo, vyrobí sama. Jenže kam se to všude v těle dostane. Kdyby se očkovalo do kůže, tak by to byla slizniční reakce. Takhle se to ale těmi mRNA vakcínami může dostat prakticky všude v těle. Mám v ordinaci lidi, kterým jsem nabíral měření lymfocytů dlouhé roky. Udělal jsem to i po první, druhé a třetí dávce vakcíny. A vidím, že úroveň těch T-lymfocytů, které tělo přirozeně chrání, to je ta buněčná imunita, s každou dávkou vakcíny klesá.

Opakované dávky vakcíny jim oslabily přirozenou buněčnou imunitu?

Svoboda: Nejen přirozenou imunitu, ale i tu adaptivní, které při vakcinaci především využíváme. Mám z toho, co vidím v ordinaci, dojem, že desátá vakcinace už by byla genocida imunity. Lidé by tímto způsobem ztratili imunitu. Nehledě na to, že v této malé studii v imunologické ambulanci se u lidí objevují po vakcinaci spousty autoprotilátek, které nikdy dříve neměli!

Vašáková: Jako člověk, který od samého začátku ty lidi, kteří bojují s covidem, vidí a vidí celé rodiny, které jsou těžce nemocné a většina z nich zemře, nemohu říci jen tak: Nechme tomu volný průběh. To totiž znamená nechat napospas celou cílovou skupinu covidu, tedy nejen seniory s komorbiditami, ale jedince středního věku s abdominální obezitou, hypertenzí, cukrovkou, onkologické a transplantované pacienty. Neumím si představit, jak selektivně chránit tak velkou skupinu. Omikron je opravdu mírnější. Již v tom umíme chodit, máme proočkovanou většinu populace, máme preventivní léky. Nedá se jen tak srovnávat, co bylo před účinnými léky a před vakcinací a nyní. Díky vyšší infekčnosti covidu je ale i při nižší virulenci riziko pro neočkované stále vysoké. A my vidíme, že u neočkovaných jedinců středního a staršího se může vyvinout stejný zápal plic jako u jedinců napadených deltou. Tedy za mě ano, ale až nyní lze říci, všichni vhodní k vakcinaci se naočkujme a nechme tomu pak volný průběh. Ale b nejde bez a.

Hostomský: Životnost té mRNA, na němž stojí vakcíny Pfizer a Moderna, není moc dlouhá. Je to asi čtyři dny a pak se přirozenou cestou odbourává. Liší se to člověk od člověka. Někdo má účinný ten tzv. translační mechanismus. Vyrobí toho spike proteinu více. Jiný méně. Po prvních dvou dávkách se nic špatného nestane. Může se ale stát, jak říká pan doktor Svoboda, že když se neustále opakuje vakcinace stejnou očkovací látkou, tak se moc neví, jak na to ten imunitní systém bude reagovat. Jak se tedy máme k vakcínám chovat? Doporučoval jsem, že ta riziková populace, která se očkovala začátkem roku 2021, by si měla dát i třetí dávku. I když ta bude účinně chránit jen asi deset týdnů, na ochranu před vlnou omikronu to bude stačit. Data ale ukazují, že není nutné, aby si třetí dávku dávali lidé středního věku a hlavně mladí. Pokud nejsou z rizikové kategorie.

Vašáková: Myslím, že je silné tvrdit, že u každého jedince klesá buněčná imunita vakcinací proti covidu. To by jistě vyžadovalo klinickou studii. A musely by tam být eliminovány takové zásadní faktory jako stres, porucha výživy, dysmikrobie při používání respirátoru a jiné faktory. Prosím, nediskreditujme vakcíny proti covidu. Je totiž evidentní, že nejlépe stran skutečné nemocnosti a mortality na tom jsou státy, které mají vysokou proočkovanost včetně třetí dávky. I na datech z České republiky už vidíme, že ta třetí dávka brání ze sta procent proti těžkému covidu a smrti a zcela zásadně i proti nakažení. Je ale třeba dokola opakovat: Není až tak důležité, kolik viru koluje v populaci, ale kolik lidí těžce postihuje a zabíjí. Ve své ambulanci nemám nikoho postiženého nežádoucími účinky vakcíny. Zato mám hodně pacientů, a to i velmi mladých lidí, postižených covidem, s takzvaným postcovid syndromem, kterým trpí i mnoho měsíců po prodělání. Jsou to hlavně plicní obtíže, ale i srdeční, včetně dlouhodobých arytmií, kožní, nervové, dlouhotrvající únavy, deprese, ztráty čichu a chuti. To, co v organismu člověka udělá mRNA vakcína, je slabým odvarem proti tomu, jak s buňkami a tkáněmi zatočí covid. Vakcína je principiálně výzbrojí, cvičištěm, kde část jedinců může být lehce zraněna, s přechodnou újmou, proto, aby se pak dobře chránili v reálném boji a nezemřeli a nestali se mrzáky, invalidy.

Debatu vedeme v pátek 21. ledna, kdy ministerstvo zdravotnictví schválilo třetí dávku pro děti nad 12 let.

Hostomský: U dětí to podle mě není zapotřebí. U každého lékařského zákroku musíte zvážit plusy a minusy. U mladých jsou plusy třetí dávky nejisté. Jim se po nákaze s velmi vysokou pravděpodobností nic nestane, naopak se jim rozšíří jejich imunitní ochrana. Tak proč jim máme dávat třetí dávku? U staršího člověka v ohrožené kategorii je počítání rizika úplně jiné. On na covid může umřít. A jestli bude mít nějaké dlouhodobé následky po vakcíně osmdesátník, třeba za deset let jako devadesátník? Tak nad tím rizikem už můžeme mávnout rukou, benefity jednoznačně převažují. Když to ale povolíte u dvanáctiletého dítěte a za deset let ani ne v pětadvaceti se u něj nějaký dlouhodobý účinek projeví? Takovému dítěti bych tu třetí dávku vůbec nevnucoval.

Svoboda: Poslední medicínský dodatek k vakcínám. S počtem dávek podle řady studií klesají T-lymfocyty, buněčná imunita. A už po druhé dávce naopak stoupají autoprotilátky. Viděl jsem i lidi, kterým se objevily protilátky proti štítné žláze, které nikdy předtím neměli. Nejčastější jsou autoprotilátky proti orgánově nespecifickým antigenům jako u systémového lupusu či vasculitid. Těchto autoimunitních reakcí bych se bál skoro nejvíc. Většina nežádoucích reakcí na vakcínu jsou ty autoimunitní. Protilátky mají i lidé, kteří to ani netuší. Nevíme, co to udělá do budoucna. Jestli ty autoimunitní protilátky zmizí, nebo ne. Ještě jedna poznámka k dětem. Není náhoda, že se omikronem nakazují právě ony. Mají AC 2 receptory jen v horních dýchacích cestách, nikde jinde. Omikron míří na horní dýchací cesty, takže se přirozeně specializuje na děti. Mám však v ambulanci pacienty, kteří měli po každé vakcinaci mRNA několik dní vysoké horečky. Potom byli totálně vyčerpaní, měli kruté bolesti svalů a jejich slabost. Objevila se u nich myokarditida, paralelně mnohočetné vředy v žaludku, a dokonce i autoimunitně podmíněná anémie nebo relapsy roztroušené sklerózy u lidí, kteří měli několikaletý relaps.

Vašáková: Ano, děti většinou nemají závažnou nemoc. Část z nich ale ano. Z prvních čtyř vln víme, že 2000 dětí bylo nemocných, 200 dlouhodobě na kyslíku a 16 zemřelo. Navíc u některých, kde covid nebyl ani diagnostikován, se následně vyvinul těžký autoimunitní syndrom, připomínající autoagresivní onemocnění. Takto závažné následky po vakcíně určitě vidět nejsou.

To je přesně to, co tady ty dva roky chybí. Rozlišování podle míry rizika. Politici pořád chtěli jednat a rozhodovat plošně. Všichni se zavírají v lockdownu, všichni se očkují. Z čeho ta plošnost vychází?

Hostomský: Celý svět sledoval, co se stalo v koncem ledna 2020 v Číně. Bez jakýchkoli skrupulí uzavřeli do karantény 60 milionů lidí v aglomeraci Wu-chan a jeho předměstí. Bylo to, jako když se ve středověku zatloukaly v morových epidemiích dveře nakažených. Americký hlavní epidemiolog Anthony Fauci tehdy prohlásil: Tohle by samozřejmě v západním světě nebylo myslitelné. Pak se ale ten zavírací styl začal šířit světem. A to si zaslouží důkladného prozkoumání od společenských vědců. Náš ústav se podílí na financování společného výzkumného projektu Ústavu soudobých dějin a dále pak Sociologického a Psychologického ústavu Akademie věd na téma covid a jeho společenské dopady. Budou přes nejrůznější záznamy z celých dvou let sledovat, jak se měnila společenská atmosféra. Od toho, co se může stát jen Číně a je nepředstavitelné v západní civilizaci. Postupně se ale zaváděly autoritativní, neřkuli totalitní přístupy. Nastupuje to, čemu se říká učicí křivka. Vlády něco nařídily a pozorovaly, jak budou lidé reagovat, a viděly: Hele, oni to vzali. Tak půjdeme ještě dál. Nasadíme roušky. Nesmíte tohle a tohle. Nevím přesně, co k tomu vedlo. Možná jsme sledovali praktickou ukázku Mňačkova Jak chutná moc a zjistili, že moc svádí a korumpuje. Posouváme se těmi dvěma lety v čase a najednou vidíme, jak demokratické vlády Západu jedna druhou předstihují, která bude přísnější. Jako by vůbec na lidech nezáleželo. To, jak se i za současného stavu poznání varianty omikron v Rakousku nařídí povinné očkování, mi připadá až neuvěřitelné.

Svoboda: Austrálie a Rakousko jsou úplné extrémy.

Hostomský: Vakcíny v loňském roce sehrály obrovskou roli a zachránily možná miliony životů. To byl triumf vědy a farmaceutického průmyslu. Dnes už máme výhody spousty shromážděných dat, takže vidíme nejen jejich pozitiva, ale i potenciální negativa. Označil bych je za vakcíny první generace, které už svou roli v podstatě dohrávají. Takže když to odeznívá a věda a farmaceutické firmy pracují dál na dalších pokročilých vakcínách včetně těch slizničních, tak nedává moc smysl, že některé země v čele s Rakouskem tlačí na povinné očkování vakcínami první generace.

Svoboda: Omikron je ve své podstatě přírodní slizniční vakcína, zdegenerovaný virus, který ale indukuje imunitu proti všem koronavirům.

Thon: Omikron nyní zajišťuje synchronizaci pandemie v rámci času napříč státy v Evropě i mezi kontinenty. To je velmi důležité. Nepodařilo se to zajistit v rámci spolupráce států na úrovni OSN nebo Světové zdravotnické organizace. Tím docházelo k postupnému předávání štafety. Jeden stát se dostal přes svoji vlnu a fakticky ji předal druhému státu. Nyní přichází přirozená oslabená varianta viru omikron. Nenapadá plíce tak, aby je ničila tím, že se v nich budou vytvářet mnohobuněčné útvary. Tím pádem omikron postupuje druhou formou do nitra buněk. Dostává se do horních dýchacích cest, které pak vytváří slizniční imunitní odpověď. Tak se náš organismus velmi účinně brání, jako kdybychom obdrželi slizniční vakcínu.

Proč se od začátku ta plošnost bez výjimek a osobního rizika rozjela?

Svoboda: Když jsou v té funkci, tak najednou trošku zblbnou. Člověk se pro ně stane prostředkem, nikoli cílem, což vede do katastrofy, jak zdůraznil Immanuel Kant.

Vy jste mluvili od začátku v roce 2020 o tom, že je potřeba chránit rizikové a ostatní nechat normálně žít. Proč se to nikdy nestalo?

Hostomský: Já jsem signatář Great Barrington Declaration, kde se v petici významných vědců už v roce 2020 říká: Zaměřme se hlavně na ochranu těch rizikových. A ty ostatní nechme být. Oni si s tím poradí. Ta plošnost se všemi restrikčními opatřeními je zarážející.

Svoboda: Těm, kdo rozhodovali, zachutnala moc. Plošnost je plošná moc. Nade všemi. Francouzský filozof Michel Foucault v knize Dohlížet a trestat kdysi napsal, že epidemie je dar všem mocným tohoto světa. Protože tu společnost úplně zastaví. Ona zmrzne a jednotliví lidé jsou naprosto manipulovatelní.

Vašáková: To je moc hezké, chránit rizikové. Problém ale je, že jen přibližně víme, kdo je a kdo není rizikový. No a ten, o kterém víme, že je vysoce rizikový, kolem sebe potřebuje bariéru očkovaných třemi dávkami a ještě třeba i respirátory. Já ze své zkušenosti vím, že i někteří mladí lidé (a není jich málo), pokud jsou neočkovaní, mohou mít těžký i smrtící průběh covidu. Nelze říci, jsi mladý, neboj se, ignoruj covid. Jsi zdravý. To je často argument těch, které pak přijímáme v těžkém stavu, proč bych se očkoval, jsem přece mladý a zdravý, no a pak bojují o život. Někteří bohužel prohrají.

Vy hodně akcentujete moc. Já jsem tam viděla neochotu a neschopnost ukázat, kdo je ten rizikový. A strach, že se jejich ochrana logisticky nezvládne. Že politici prostě nevědí, jak je poznat a jak to udělat. Oni to sami dost často tvrdili.

Svoboda: Já se účastním takového lékařského on-line fóra G Med Global, kde je asi milion doktorů z celého světa. Píší mi tam také přímo pacienti s konkrétními diagnózami. Poznáte z toho, kdo je jak rizikový. Kdyby stát chtěl a zapojil praktické lékaře, dalo se během pár dnů vědět, kdo je rizikový.

Vašáková: Není to tak jednoznačné. Kromě komunikace s kolegy bohužel nebo bohudík vidím i jasnou realitu covidu v klinické praxi. Bez příkras, bez biasu. První člověk, který zemřel v Česku na covid, byla sestřička z naší JIP, mladá a zdravá, nakazila se od prvního vážného pacienta, taxikáře. Praktičtí lékaři zapojeni jsou, oni vědí, že stratifikace pacientů je na nic. Oni vědí, že mají být ve svých ambulancích, a ne jen on-line. Mají jasné doporučené postupy a manuály. Řada z nich to zvládá dobře.

Hostomský: Další fenomén je takzvaná pozitivní zpětná vazba. Když jednotlivé státy začaly zavírat. Přece zavřeli Němci, Rakušani. Tak o tom nemusíme ani přemýšlet a uděláme to co nejdřív taky. Politici se už najednou nebáli omezovat lidi restrikcemi. Viděli, že je to celosvětový trend, tak je to povoleno a asi správně.

To bylo to heslo Není kontakt, není přenos. Byla to pro politiky nejjednodušší cesta, prostě lidi zavřít doma a zakázat jim pohyb. To byla ta stále se opakující slova epidemiologů o omezení sociální mobility.

Hostomský: Pro vědecké bádání je ale kriticky důležité mít kontroly. Proto jsem velmi vděčný zemím jako Švédsko. Nikdy nezavřeli základní školy pro nejmenší děti. Všechno se tam omezovalo jen doporučeními. Hodně jsem sledoval situaci ve Spojených státech, kde jsem dlouho žil. Tam o restrikcích rozhodovaly jednotlivé státy. A byly mezi nimi velké rozdíly, které souvisely s politickou orientací guvernérů a jejich administrativy. Celkově se v covidu ukazovalo, že jste-li politicky spíše doleva, děláte více restrikcí než pravice, ta to víc nechává na dobrovolnosti a osobní zodpovědnosti.

Švédsko je výjimka potvrzující pravidlo. Mělo od začátku epidemie levicovou vládu. Dnes je Španělsko pod levicovým premiérem Sanchezem výrazně aktivnější v odbourávání všech restrikcí včetně úvah o konci izolací infikovaných než naše středopravá vláda Petra Fialy.

Hostomský: Prokázat kauzalitu mezi striktností lockdownu a průběhem epidemie je velmi těžké. Snadněji se to dělá, když nákaza stoupá, říká se: Kdybychom nešlápli na brzdu, tak by to bylo daleko horší. Už ten pojem, šlapat na brzdu, je vlastně arogantní. Jako byste si mysleli, že vy to máte pod kontrolou a můžete na požádání epidemii zpomalit. V různých částech světa bylo vidět, že křivky epidemie šly nahoru, a najednou se prudce zlomily směrem dolů. Bez ohledu na striktnost lockdownů. Ptal jsem se mnoha zkušených lidí, proč ty křivky jdou najednou tak rychle dolů. Krčili rameny: No, to se neví. Dokonce jsem si udělal soukromou imunologickou hypotézu. Možná že když jde nákaza exponenciálně nahoru, jako by se v populaci aktivizovalo takové krátkodobé vzedmutí imunity, které způsobí náhlý pokles šíření té nákazy a pak beze stopy odezní. Je to ale hypotéza, která se dá testovat. Probíral jsem to s kolegou Flegrem, který měl podobné vysvětlení, a dokonce o tom napsal esej.

Svoboda: Přirozená imunita reaguje na stres. Tuto teorii imunitní reakce na stres vymyslel Hans Selye tady v jedné hospůdce u Karlova náměstí. Studoval v Praze na německé lékařské fakultě a pracoval tady na patofyziologii.

Pojďme se ještě vrátit k té plošnosti a neochotě rozlišovat podle individuální kondice a rizik lidí.

Hostomský: Co mě skutečně zarazilo, byl plošný tlak na očkování. Máme proočkovanost pouze šedesát procent. Cílem je osmdesát procent. Jako když se za komunismu stanovovaly plány. Ty, kdo se očkovat opravdu nechtějí, už po určité době nepřesvědčíte. Proočkovanost se vám tím pádem nebude zvedat. Proto si politici řeknou: Není jednodušší nechat si napochodovat na očkování děti? A hned si v proočkovanosti naženete dalších 10 nebo 20 procent. A splníme kvótu. Tady přestalo jít o medicínu pro konkrétní lidi, ale šlo o velká čísla.

Svoboda: Člověk se stal prostředkem. Ne cílem. Jsem přesně u Kanta.

Hostomský: Všechno bylo hnáno argumentem: aby se nezahltily nemocnice. Ten konkrétní medicínský benefit pro zdraví konkrétních lidí šel stranou. Když jste jim řekli: Vám vlastně už nejde o zdraví konkrétních lidí, ale o to, aby se nezahltily nemocnice, tak to nakonec museli přiznat. Pokud státu šlo skutečně o to, aby se nezahltily nemocnice, mohl okamžitě navyšovat jejich kapacitu. Pořád se říkalo, že chybějí hlavně lidi. Tak měli politici masivně zaplatit doktory a sestřičky, aby se třeba vrátili ze zahraničí. Bylo by to výrazně levnější než lockdowny. Myslím ale, že šlo hlavně o to, jak chutná moc. Proto se řešením kapacity nemocnic až tak moc nezabývali a raději omezovali svobodu lidí. Zkušení lékaři vám ale na to řeknou: Co ale budete s těmi lékaři a sestřičkami dělat, když epidemie nepřijde? To tam budou sedět a čekat? Kdo to bude platit?

Končí s omikronem epidemie? Je to zásadní změna. Je výrazně méně nebezpečný, více nakažlivý. Prolamuje vakcíny i přirozenou imunitu získanou proděláním předchozích variant.

Hostomský: Měl by se zcela zásadně změnit postoj k očkování. Neočkujete se pro ochranu jiných ani pro jakýsi příspěvek ke kolektivní imunitě. Ukazuje se, že to není tak jednoduché. Očkujete se proto, že s vakcínou máte větší šanci, že nebudete mít těžký průběh. Který už je samozřejmě u omikronu vzácnější.

Svoboda: To platí hlavně v kategorii nad 75 let. Ze všech statistik vyplývá, že vakcinace je pro tuto věkovou kategorii dobrá, protože asi dvaapůlkrát snižuje riziko pobytu na JIP i úmrtí.

Hostomský: Apelovat na třicátníky, aby se nechali očkovat, je dnes už trochu passé. Politika by dnes měla apelovat na ty rizikové: Nechte se očkovat, abyste neměli těžký průběh. Nevyvolávejte v lidech špatné svědomí, že tím, když se neočkují, někoho ohrožují. To je za současného stavu poznání koronaviru už překonáno. Ohrožují jen sami sebe a měli by si tato rizika zvážit.

Vašáková: Není to tak úplně pravda. Třetí dávka vakcíny chrání významně i proti nákaze. Ale pro mě je samozřejmě zcela zásadní fakt, že jakákoli nyní aplikovaná dávka vakcíny, pokud člověk zrovna nemá covid, chrání proti těžkému průběhu a smrti. A o to přece jde, ne? A nejen z medicínského hlediska. Je to i dobrá zpráva pro lidi. Že je zde jedno zásadní opatření, vakcína, která je cestou ven. Vakcinujte se a takto posíleni vstupujte do kontaktu s koronavirem. Lidstvo se tak i s tímto virem sžije a nebudeme muset mít žádné zásadní restrikce.

Jakou největší chybu politici udělali?

Hostomský: Jednoznačně obětování dětí a mladé generace v imaginární prospěch těch starších. To bylo pořád: školy jsou největším rizikem, tam vznikají ohniska. Měli jsme školy zavřené nejdéle v celé Evropě. To byla hrubá chyba. A pokračuje se v ní. Zbytečně se zavírají doma bezpříznakové děti s pozitivními testy. To vytýkám současné vládě, která začala výborně. Nebudeme prodlužovat nouzový stav, nebudou žádné lockdowny. Říkám si: Skvělé, dobře jsem volil. Teď najednou povinné testování všech ve firmách, školy jednou týdně. Jenže s omikronem končí třetina těch testovaných v karanténě. Pro mnoho dětí jsou školy fakticky znovu zavřené. Je to plíživý lockdown.

Co při této znalosti omikronu a situace na trhu s léky dělat?

Svoboda: Máme tady vir, který už je s omikronem výrazně méně nebezpečný pro drtivou většinu populace. Máme účinná antivirotika. Můžeme vše zcela otevřít a začít normálně žít. Ukončit testování a vyhledávání infikovaných. Když za mnou přijde nemocný člověk, tak ho řeším.

Hostomský: Ukončeme všechno plošné. Řešíme zdraví jednotlivých lidí. Ať praktičtí lékaři posílají na test lidi s příznaky, když se jim bude stanovovat diagnóza. Zaměřme se na lidi, kteří mají symptomy. Úplný paradox mi u této vlády připadá plošné testování antigenními testy. Antigenní testy jsou pro plošné testování úplně nevhodné. Ukazují hodně falešně pozitivních, které zavíráme do izolací, a zároveň spoustu nákaz neodhalí. Ne že by ty testy byly špatné. Jen byly vyvinuty na něco úplně jiného. Na potvrzení diagnózy symptomatických pacientů.

Vašáková: Ano, antigenní testy jsou skutečně pro symptomatické jedince. Pro rychlé testování, zda má dotyčný covid, či nikoli. PCR testy by však byly při této virové náloži v populaci nereálné, vždyť kvůli omikronu musíme dělat i diskriminační PCR kvůli vlně preventivní léčby. Za mě je jednoznačné doporučení a pozitivní zpráva: Očkujme se, abychom nebyli nemocní a nezemřeli. Pak už diagnostikujme jen symptomatické a lečme preventivně rizikové. Bez zásadních restrikcí. Ale je nutné, jak už jsem řekla předtím, to b) nejde bez a).

Thon: Omikron nám všem poskytuje slizniční imunitu, takže naše tělo bude fyziologicky odpovídat na tuto infekci i na infekci další, pokud jsme na to správně připraveni. To znamená, že jsme naočkovaní, anebo jsme infekci SARS-CoV-2 virem prodělali. Tělo bude po prodělání infekce omikronem reagovat tak, jako by dostalo slizniční vakcínu. Aby to dobře dopadlo, je potřeba mít zajištěnou včasnou léčbu, kterou předepíše lékař, a nenechá tak pacienta rozvinout do těžkého stavu. Je možné použít lék v tabletách s názvem Montelukast. U lidí, kteří nejsou alergičtí na jod, také doporučuji, aby kloktali organicky vázaný jod, preparát se jmenuje Jox kloktadlo a je volně prodejný v lékárnách. Je výhodné, aby lidé, kteří se můžou dostat do styku s virem, což jsme momentálně všichni, kloktali a snižovali potenciální virovou nálož v dutině ústní a ve vstupu do dýchacího a zažívacího traktu. Pandemický virus se stává endemickým. Náš imunitní systém je schopen se s ním vyrovnat a můžeme normálně žít. Je proto nezbytné co nejrychleji zrušit i covid pasy.