Jedna věc je návrh a realizace, druhá to, jak dokáže stavební dílo stárnout a jak se o něj pečuje. Právě s pravidelnou a důslednou údržbou nemáme v českém prostředí zrovna nejlepší zkušenosti. I ta nejlépe navržená stavba totiž bez řádné péče dříve nebo později přijde o své kvality. A co platí pro domy, platí dvojnásob pro parky – tam se zanedbanost projeví prakticky okamžitě. Právě na tuto mnohdy podceňovanou vrstvu projektů po jejich uvedení do provozu se zaměřila porota mimořádného ročníku soutěže Park čtvrtstoletí, která vybírala nejlepší český park posledních pětadvaceti let.

Přeměna džungle

Organizátoři soutěže, Svaz zakládání a údržby zeleně spolu se Společností pro zahradní a krajinářskou tvorbu, letos navázali na svou pravidelnou přehlídku Park roku speciálním bilančním ročníkem. Porotci navštívili celkem dvaadvacet míst po celé republice, která v minulosti v soutěži uspěla, a posuzovali, jak parky obstály v čase – zda fungují v každodenním životě, jak se rozvíjejí a jak se o ně města starají. Jako vítěze nakonec vybrali zlínský park Komenského, který loni oslavil deset let od otevření po rozsáhlé revitalizaci – a to už je dostatečná doba pro posouzení jeho kondice.

Projekt se zrodil z architektonické soutěže, kterou roku 2011 vyhrály dva týmy: Ateliér zahradní a krajinářské architektury Sendler – Babka a Pavel Mudřík architects ze Zlína. Park Komenského byl tehdy ve stavu jako řada dalších větších a menších městských parků po republice. Byl založen už před sto lety Tomášem Baťou, poslední dekády byl ale zcela přehlížen, a tak se proměnil v zelenou džungli, kudy si místní nanejvýš zkracovali cestu, dobrovolně v něm ale trávil čas málokdo. Dnes je realita zcela opačná – překypuje životem během celého dne, potkávají se tady rodiče s dětmi, teenageři, vysokoškoláci i senioři.

Nová eliptická okružní cesta dala parku přehlednou strukturu a rozdělila jej na dvě zóny – vnitřní, intenzivně využívanou plochu se zatravněným středem a elegantním betonovým altánem a vnější část reagující na okolní město. Tam, kde park přiléhá k rušné silnici, ho chrání betonová stěna se sociálním zázemím, směrem do přilehlé pěší ulice Školní s kavárnami a obchody se naopak otevírá květinovými záhony. Nechybí ani krásná, autorsky pojednaná dětská hřiště, umělecká výzdoba parku a různá intimní zákoutí.

Konec podceňování

Význam parku Komenského pro celé město spočívá především v jeho umístění – pár kroků od univerzity, kongresového centra Evy Jiřičné, autobusového nádraží i hlavního zlínského náměstí. Dokáže tak pojmout velké množství lidí, přesto ale působí klidně a přívětivě. Lidé tudy mohou jen rychle projít cestou do práce, ale stejně tak tu lze strávit celé odpoledne třeba v rámci pravidelného kulturního programu. A právě to je zásluhou příkladné péče, kterou město parku dopřává – je tu vždy čisto, květiny i stromy prospívají, rozlehlý trávník je v bezvadném stavu.

Soutěž Park čtvrtstoletí zároveň připomněla, jak široké spektrum projektů v současnosti krajinářská architektura v Česku zahrnuje a kolik výjimečných realizací z tohoto soudku u nás máme. Do finále se vedle zlínského parku dostaly například klášterní zahrady v Litomyšli, hřbitov v Dolních Břežanech nebo park Lannova v Praze. Porota přitom udělila i zvláštní ocenění krajinářskému architektu Zdeňku Sendlerovi, který se podílel hned na devíti z hodnocených projektů. Právě jeho práce má obrovský podíl na tom, že se česká krajinářská architektura v poslední dekádě zvedla, profesionalizovala a získala zasloužený respekt. Stává se samozřejmou součástí větších stavebních projektů a veřejný i soukromý sektor přestávají zeleň redukovat na pouhé zatravněné plácky. A můžeme očekávat, že tento zájem bude do budoucna stále intenzivnější – při tvorbě příjemných měst i větších krajinných úprav je krajinářská architektura nezastupitelná. Nejde přitom jen o estetiku, kvalitní krajinářská architektura pomáhá města adaptovat na teplotní extrémy a další klimatické výzvy.