Když se rudá promísila s hnědou
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Toho srpna se Moskva zahalila do slavnostního a vyvěsila prapory s hákovými kříži … moment?! Ano, s hákovými kříži. To je to, čím se dnešní milovníci Ruska nijak nechlubí a ani od hnutí Stačilo! o tom neuslyšíme, ani od těch soudruhů, kteří tak horečnatě vzpomínají na blaho reálného socialismu. Nicméně ani oni nedokážou vymazat ze světa fakt, že 23. srpna 1939 se Hitler a Stalin, tedy prostřednictvím svých ministrů zahraničí Ribbentropa a Molotova, dohodli na rozdělení Evropy.
Nebyl to první kontakt mezi Sověty a Němci. Už za výmarské republiky Němci rádi testovali své nové zbraně na sovětských polygonech (formálně jim to zakazovala Versailleská dohoda), a i když tento druh vojenské spolupráce po nástupu Hitlera k moci ochabl, obchod se surovinami nikdy úplně nepřestal proudit.
Ačkoliv Stalinovi pohůnci byli v lecčems nerozlišitelní, Molotov nebyl na rozdíl od Litvinova Žid, a jeho nacistický kolega se tedy nemusel stydět sedět s ním za jedním stolem. Za oním jedním stolem se toho také spousta dohodla. Další dělení Polska, obsazení Pobaltí Sověty, odříznutí východní části Moldávie od Rumunska, sovětský „vliv“ ve Finsku, který během pár měsíců přerostl v otevřenou válku. Také všelijaké vzájemně výhodné kšefty se surovinami, které významně posílily nacistický vojensko-průmyslový komplex.
Nacistické Německo a stalinský Sovětský svaz měly představovat jediné dva póly skutečné suverenity na evropském kontinentě a mezi těmito póly neměl zbýt jediný skutečně nezávislý stát; všechny se měly stát satelity jedné z obou totalitních říší. Významná část dnešních problémů Evropy se dá odvodit od skutečnosti, že zatímco Joachim Ribbentrop proletěl roku 1946 propadlem šibenice v Norimberku s provazem na krku, jeho stalinský kolega Molotov zemřel roku 1986 ve své posteli a nescházelo mu při tom mnoho do sta let. Pokud by svět byl býval spravedlivý, museli by na té šibenici skončit oba. Žádní dva zločinci nemají úplně stejné „portfolio hříchů“, ale že by toho měl Molotov na svědomí nějak výrazně méně než Ribbentrop, se říci nedá.
Přátelství mezi gangstery skončilo válkou, jak už to bývá. A vítězný gangster už se k této neslavné dohodě nehlásí. Příliš zřetelně ukazovala na stejnou brutální podstatu obou režimů. Proto se dnes do jeho sebeobrazu nehodí.
Diskuze
Komentáře jsou přístupné pouze pro předplatitele. Budou publikovány pod Vaší emailovou adresou, případně pod Vaším jménem, které lze vyplnit místo emailu. Záleží nám na kultivovanosti diskuze, proto nechceme anonymní příspěvky.