Připadá vám, že říkat o jednom z nejsledovanějších českých politiků na sociálních sítích, jak to se sociálními sítěmi neumí, je pěkná blbost? Ale přesně tento problém rámuje celou zápletku kolem ministerské budoucnosti čestného prezidenta Motoristů sobě Filipa Turka. Lze jistě namítnout, že i kdyby Turek na sociálních sítích vystupoval odjakživa jako matka Tereza, byť s vizáží Dolpha Lundgrena, našli by si na něj jeho kritici jinou munici. Anebo by se zaměřili na jiného Motoristu.

Což je teze, která člověka snadno napadne, když vidí, jak důkladně se média během sestavování koalice věnují zrovna jejich nejmenšímu členovi – ani ne sedmiprocentní straně, která tři roky zpátky vznikla jako pravicový brainstorming v pražské hospodě, kde sedávali dlouholetý spolupracovník Václava Klause Petr Macinka nebo filmař Petr Kolečko. Proč zrovna Motoristé? Protože Turek ve svém přerodu z hranaté legendy Instagramu do kulaté legendy domácí politiky dělá amatérské chyby. Jednou z nich nastartoval i tento týden.

V pondělí na Facebooku sdílel snímky politiků, od Piráta Hřiba po ukrajinského prezidenta Zelenského, dělajících gesta připomínající hajlování. „Tak u kolika lidí bude černý humor, nebo špatně vypadající fotka z poslední doby kontroverze jako ‚má fotka‘, kdy mávám z Aston Martinu na srazu britských aut 15 let před mou politickou kariérou? Kdo vše má v této republice slepičí mozek? Sdílejte a šiřte, prosím,“ vyzval Turek.

Příspěvek za půl dne „lajkovalo“ skoro devět tisíc lidí, desetkrát tolik než Turkovy běžné politické posty. Před volbami by to šlo. Ale teď, když už se jednoho ministerstva kvůli podobným vtipům musel vzdát a i s tím záložním má problém, víc než kdy jindy platí jedno z mnoha mouder Samuela L. Jacksona z Pulp Fiction: „Blbosti jako tahle nám nakonec tu situaci vyhrotěj, rozumíš, ty vole?“

Amatérské je to jednak proto, že Turkův problém s údajným hajlováním nespočívá v jedné náhodné fotce, ale ve více fotkách a příspěvcích, které vytvořily dojem, že cokoli Turek údajně napsal, fakt napsat mohl. Je to stejné jako s příspěvkem, v němž dotyčný posílal Petra Kellnera „do plynu“ za to, že nechal zbourat hotel Praha. Když ho s tím, ještě před vstupem Motoristů do velké politiky, konfrontovala Jana Bobošíková, nejdřív si to nepamatoval. Pak připustil, že to možná napsal, jen byl moc mladý. A když se ukázalo, že Turkovi bylo nejméně 29, kontroval, že byl asi příliš opilý. Ať už je vám sympatický, nebo ne, ruku na srdce, nepůsobil jako někdo, na koho byste si u televize chtěli vsadit významnější částku, že nekecá a není zrádce.

S čímž souvisí další problém Turkova amatérismu. Právě v této situaci, kdy dotyčný nepůsobí důvěryhodně, se hodí ukázat něco, co osloví i jiné než oslovené. Nebo se chvíli neukazovat vůbec. A počkat si, až (a zda?) celý ten aktuálně smrtící koktejl vyčpí.

Turek ale netáhne prozíravě dva tahy předem. Marní čas zmatečným bojem, v němž je víc emocí a ega než chladnokrevné politiky. Je to stejně nepromyšlené, jako když si před vstupem do politiky nepromazal pořádně všechny ty blbosti, které na sítích psal. Anebo mu je tam psali lidé, jimž v hospodě půjčoval mobil – což je mimochodem taky parádní historka pro start kariéry ministra čehokoli.

Jestli prezident Petr Pavel tyto pochybnosti využije k tomu, aby Turka nejmenoval, je samozřejmě úplně jiná část příběhu. Ústavní právníci se vesměs shodují, že prezident prostě jmenuje členy vlády tak, jak mu je premiér navrhne, doslovně „na jeho návrh“, jak zní v ústavě. A že výjimku může prezident udělat jen při skutečně závažných, právních problémech. Nikoli v situaci, kdy dotyčný v očích kdekoho možná dělá šílené věci. Ale i šílenec má právo být ministrem.

Nicméně s ohledem na svého budoucího šéfa Andreje Babiše, který za ministerské kandidáty nemá ve zvyku proti prezidentům krvácet – o čemž by mohli vyprávět Miroslav Poche či Michal Šmarda –, by bylo taktičtější na vlastní šílenství neupozorňovat. A i kdyby měl Turek sto chutí někomu otravnému na Národní třídě „zahajlovat do ksichtu“, radši změnit téma. Třeba najít aspoň pár argumentů, proč by bylo dobré, aby tím ministrem byl.