S jistým zpožděním konečně přijel Martin na bílém koni a pokryl celou republiku, a to zrovna v době, kdy slavíme první adventní neděli a po městech střední Evropy začaly oblíbené (před)vánoční trhy. Je to také období, kdy nadělujeme dětem adventní kalendáře – dávno nejen čokoládové, ale všelijak dovedně vymyšlené, aby se do nich vešly třeba hračky.

A tak se jimi inspirujme ke kalendáři pro nás všechny. Vypráví o osudech této země: vždyť se rádi přesvědčujeme, že žijeme ne jen tak v ledajakém státě, nýbrž v pohádce. (Ostatně vzpomeňme si, jak doktor Skružný v podání Rudolfa Hrušínského poučoval svého psa Karla von Bahnhof: „Alpy tě ohromí, Karle, ale tohle tě dojme. To není země, to je zahrádka.“)

1. prosince: Celou zemi stále intenzivně zaměstnává debata o zamýšlené nové podobě pražského hlavního nádraží. Do vzrušených hovorů razantně zasahuje informace, že stávající nádraží je chráněná památka, tudíž nemůže být zbouráno jen tak. Správa železnic se hájí, že to nevěděla. Ředitelství silnic a dálnic vysvětluje, že část nově postavené dálnice do Českých Budějovic se musí zbourat, aby se na jejím místě mohl postavit železniční tunel. Lidé mají už zase pocit, že v českých zemích je možné všechno.

2. prosince: Po celé zemi napadl sníh – dokonce i v nížinách jsou pěticentimetrové závěje. Lidé jsou rozněžnělí, hovoří o zimě jako z obrázků Josefa Lady a pro leckoho je příval sněhu důkazem, že globální oteplování neexistuje. Takoví považují za nutné sdělit své přesvědčení ostatním. Jiní s nostalgií vzpomínají na nedávné podzimní jaro a vroucně se modlí za jeho návrat.

3. prosince: První adventní neděle, definitivně se rozbíhají adventní trhy. Již druhý den přicházejí zprávy z mytické cesty označované kódem D1: již zase je zablokována nabouranými kamiony. Pozoruhodné je ovšem zjištění, že zatímco v dobách rozsáhlé rekonstrukce této trati objevovaly se kalamity pravidelně kolem Ostředku, v zimních časech se kolize přestěhovaly k Humpolci.

4. prosince: Zbývá jediný den do nadílky svatého Mikuláše. Zatím nic nenasvědčuje tomu, že by hned nazítří mělo k něčemu dojít. Ruce si mnou pouze majitelé půjčoven kostýmů. Ti mají rozdistribuovány modely čertů a andělů, poslední zoufalí vyslanci Nebes marně obíhají zapadlé kostymérny v naději, že někde zbylo cosi vypelichaného. Nezbylo, večer budou muset svůj kostým připravit v improvizovaném módu. (Autor těchto řádků nemůže už léta zapomenout na dvojici čertů, kteří mu domů přišli oděni v modrých socialistických teplákách. Tenkrát přestal věřit na peklo.)

5. prosince: Nastal den první prosincové nadílky. Lidé v celé zemi se dojímají, dětem září oči a jiné jsou naopak vystresované ze setkání s plyšovými pekelníky. Na sociálních sítích se rozbíhá debata, zda je tento zvyk nutné udržovat, anebo zda stojí za vymýcení podobně jako velikonoční pomlázka.

6. prosince: Zuřivá debata o smyslu mikulášské nadílky trvá už druhý den. Nese se v duchu souboje, zda je pro děti lepší, když už jako malé zažijí stres a pláč, anebo zda naopak je pro jejich rozvoj lepší, jsou-li vychovány v takovém bezpečí, že je nezarmoutí ani pohádková postava. Většině lidí je ovšem tento vyhrocený spor lhostejný. Jiní mají v rukávu další: zda dětem lhát o Ježíškovi a zda jim raději nepřiznat Santu Clause. (Kéž už ten nevkus skončí.)

7. prosince: Začíná osmidenní Svátek světel Chanuka. Lidé jej omylem vydávají za židovské Vánoce a mají dojem, že takto vyzráli na Židy. Ve skutečnosti je to obráceně a Židé vyzráli na křesťany, neboť zatímco křesťanské děti Chanuku bohužel neslaví, židovské děti kromě Chanuky slaví též „Vanuku“ neboli své hamižné vítězství nad rodiči, po nichž požadují stejné množství dárků, jaké dostávají jejich křesťanští spolužáci.

8. prosince: Jde o období zvýšené koncentrace svátků: je po Mikuláši, začala Chanuka, blíží se druhá adventní neděle – a tak potřebu vytvořit vlastní vánoční ozdobu cítí i manuálně neschopní a minutu po dvanácté vyrábějí adventní věnce. Exponenciálně vzrůstá počet občanů s prsty poleptanými tavnou pistolí, exponenciálně vzrůstá množství prodaného gelu, který pomáhá tišit popáleniny.

9. prosince: Skončil další díl taneční reality show StarDance. Je možné, že konečně vypadl Josef Maršálek. Je ovšem možné, že vypadl o týden dřív a že tento týden vypadl někdo jiný. A je také možné, že vypadne až za týden, nebo že dokonce vyhraje. Lidé o tom vehementně diskutují.

10. prosince: Je druhá adventní neděle. Celý národ čeká, jestli v nejmenovaném českém městě, shodou okolností druhém největším tuzemském městě a hlavním městě Moravy, zase provozovatel ruského kola vypne proud a zapomene v jedné z kabin cestující. Nebylo by to poprvé, stalo se to už v roce 2022. Lidé se ptají, zda se z toho stane nová předvánoční tradice.

11. prosince: Advent není jen čas veselí, radosti, klidu, těšení se a stresu a hysterie. Je to také čas umírání. Uvědomujeme si to vždy na prvním vrcholu zimy před Vánoci a pak na druhém jejím vrcholu před Velikonoci – vždy umírá velké množství známých osobností, což je ždibec toho, kolik lidí umírá vůbec. Novinář si ovšem v těchto časech bolestně uvědomují, že nikdo neumírá ve správný čas: buď je to o víkendu, kdy je volno, nebo těsně před uzávěrkou, tudíž se nekrolog musí stihnout fofrem, případně je to těsně po uzávěrce, tudíž se aktuální vydání stihnout nemohlo. Ale holt i smuténka patří k adventu, tak to je.

12. prosince: Jediný nudný den celého adventu. Jsme přesně v půlce, je potřeba si oddechnout, a tak nestojí vůbec nic za řeč ani za poznámku, snad kromě toho, že stále trvá Chanuka. Jinak se skutečně neděje nic. Jenže i takové dny k adventu patří.

13. prosince: Poslední letošní jednání na půdě Poslanecké sněmovny: jedná již pouze Organizační výbor, jinak je na programu celé instituce pouze „Adventní setkání neboli Tradiční adventní duchovní setkání od 7:30 hodin“. Lidé jsou překvapeni, že v Poslanecké sněmovně se něco děje už tak brzy ráno.

14. prosince: Pátek je malá sobota a čtvrtek je malý pátek aneb vrcholí účetní uzávěrky ve firmách. Za celý rok lidé nevydají tolik faktur jako v závěru tohoto týdne a v průběhu dalšího. Kdekdo volá někomu jinému a zjišťuje, zda lze některé platby přeložit na leden. Kdekdo jiný volá někomu jinému a zjišťuje, jestli smí některé práce zaplatit dřív, i když ještě nejsou hotové – a to jenom proto, aby nemusel vracet přidělený grant.

15. prosince: Lidé se definitivně dělí na ty, kdo kapry kupují mražené, a na ty, kdo si je nechávají zabít před očima u kádí před obchody. Doma je sám nezabíjí už nikdo, stejně jako je nikdo živé nekoupe ve vaně. Ve vaně se už totiž každý chce koupat raději sám.

16. prosince: Skončil poslední letošní díl taneční reality show StarDance. Kdosi ji vyhrál, lidé jsou s výsledkem víceméně spokojeni. Ostatně sami si ho odhlasovali. Potají v kuloárech se rozbíhá další debata, zda takové pořady mají ve veřejnoprávní televizi smysl. Tito lidé netuší, anebo si to ještě neuvědomili, že hned v lednu začne další oblíbená reality show, konkrétně třetí řada pořadu Peče celá země. Opět v ní zásadní úlohu bude mít Josef Maršálek.

17. prosince: Třetí adventní neděle. Média uvádějí, že stejně jako v minulých letech berou také letos Češi adventní trhy v blízkých hlavních městech ztečí. V Drážďanech se místní pořádně ani nedostanou ke stánkům se svařeným vínem. Jak se zdá, peníze ani letos našincům v portmonkách nechybějí. Ostatně nejeden z nich si kupuje v Německu zásoby laciné Nutelly.

18. prosince: Vedení firmy Nutella udílí své výroční ceny svým letošním nejlepším a nejúspěšnějším podomním prodejcům. Skokanem roku stává se český premiér Petr Fiala. Lidé v Česku se předsedovi své vlády houfně omlouvají. Ironicky ovšem.

19. prosince: Zbývá pět dní do Štědrého dne, zároveň jde o první den, kdy lze začít věřit předpovědím počasí. Tak jako každý rok hrozí Vánoce na blátě. Neexistenci sněhové pokrývky v nížinách zastánci globálního oteplování vydávají za důkaz existence globálního oteplování a pociťují potřebu s tímto svým nálezem seznámit ostatní (přinejmenším na sociálních sítích).

20. prosince: Vrcholí sezona předvánočních besídek – rodiče přes den obíhají jedno školní představení za druhým, po večerech dobrovolně povinné pijatyky z kolegy z práce. Každý, kdo je hudebně trošku aktivní, absolvuje minimálně třikrát Rybovu Českou mši vánoční. Všichni jsou už tak unaveni, že ráno do školy nebudí rodiče děti, nýbrž děti rodiče.

21. prosince: Ženy se předhánějí v domácích úklidech. Uklízí vehementně a stejně vehementně na sociálních sítích spílají svým protějškům, že by se do práce doma měli zapojit a že by konečně měla nastat definitivní pohlavní rovnoprávnost. Rozbíhá se další kolo kulturních válek, na které dle svých vlastních ubezpečení nikdo nemá čas, přesto se jich odmítá vzdát. Před Vánoci totiž není nic lepšího na práci.

22. prosince: Blíží se Vánoce, je poslední pracovní den, politici si nejkrásnější svátky v roce berou za své rukojmí a pociťují potřebu popřát vše dobré všem lidem dobré vůle. Je mezi nimi i Jindřich Rajchl. Lidé ho poslouchají s nadšením, protože jeho vypasený obličej i tělo dávají naději, že letos skutečně každý uvidí zlaté prasátko.

23. prosince: Den do Vánoc, lidé berou obchody ztečí, fronty jsou dlouhé jako v tučných letech normalizace. Tak jako každý rok hlásí obchodníci rekordní tržby, což je dáno nejen letošním zvýšením cen, ale jistěže také každoročním zvýšením nákupních potřeb. Vzrostl totiž počet stavebních inženýrů Lega a podcasterů a každý z nich potřebuje součástky ke své práci.

24. prosince: Je Štědrý den, večer dorazí Ježíšek, lidé zasednou k štědrovečerní tabuli a po ní nebo při ní si pustí novou štědrovečerní pohádku České televize. Po jejím zhlédnutí se navzájem ujistí, že to byla zase ta nejhorší produkce novodobých televizních dějin. Tím budou letošní oslavy narození Páně zdárně skončeny. Lidé se nasyceni rozvalí na kavalcích a budou se až do Nového roku dále přecpávat.