Jihlava a potažmo celá Vysočina má nové centrum kultury a sportu, jehož na první pohled zapamatovatelná architektura se ihned stala novodobým symbolem města i regionu. U podobných staveb pozornost směřuje primárně dovnitř, na sportovní plochu a koncertní pódium, Horácká aréna nicméně dává lekci v tom, jak pracovat s veřejnými stavbami v rámci měst.

Do středu

Důvod je prostý. Aréna vznikla nestandardně v samotném centru města, deset minut pěšky od hlavního jihlavského náměstí s kontroverzní budovou bývalého Prioru. Podobné stavby zpravidla rostou na okrajích měst a je pro to několik „dobrých“ argumentů – od snadné dopravní dostupnosti a obslužnosti (primárně tedy auty) přes dostatek volné plochy pro všechny související provozy po soustředění hlučných fanouškovských davů mimo hustou zástavbu. Jihlava ovšem zkusila tuto logiku převrátit a příval diváků i investovaných prostředků vpustit do svého středu.

Aby měl tento nezvyklý a odvážný krok šanci na úspěch, stál v první řadě na velmi promyšleném architektonickém a urbanistickém řešení celého komplexu. Právě citlivé včlenění budovy do kontextu městské zástavby bylo hlavním úkolem architektů. A podle všeho ho zvládli na výbornou.

Na návrh Horácké multifunkční arény, jejímž investorem je město Jihlava, proběhla poslední předcovidový rok architektonická soutěž, kterou vyhrálo studio Chybík + Krištof. Jeho zakladatelům Ondřeji Chybíkovi a Michalu Krištofovi bylo v té době pouze lehce přes třicet let, což je v oboru architektury stavělo do pozice juniorů. O to větší byla očekávání. A protože to byla pro mladé architekty mimořádná příležitost prokázat svůj um po soukromém také ve veřejném sektoru, věnovali se projektu se vším nasazením.

Dukla a pop

Architekti se rozhodli celý stavební záměr s ohledem na jeho velikost rozdělit do dvou vzájemně provázaných objektů: oválné arény a vysoké věže s hotelem, veřejnou tělocvičnou, restaurací a sportovním obchodem. Tím vznikla nejen dynamická kompozice oválu s hranolem, ale především cenná prostorová mezihra, která umožnila vytvořit nové veřejné prostory lákající k pobytu. To je jedním z největších úspěchů návrhu projektu. Konkrétně jde o široké schodiště mezi oběma novostavbami v podobě amfiteátru, které se může snadno stát třeba letním kinem, nebo možnost arénu se čtyřmi vchody po celém obvodu obcházet kolem dokola – z obrovské stavby se tak nestala bariéra vytvářející mrtvá zákoutí, ale skutečně přirozená součást města. Architektům se v této rovině podařil ještě jeden, u sportovních hal nezvyklý majstrštyk. Přímo z ulice kolem arény lze díky proskleným stěnám pozorovat dění nejen na tribunách, ale také přímo na herní ploše. Ocení to nejen místní kolemjdoucí, ale také všichni návštěvníci, kterým to usnadňuje orientaci.

Po vstupu do arény vám na každém kroku dělá doprovod surová paleta přiznaných a odolných materiálů. Stejně jako fasáda jsou i tribuny laděny do červené, tedy barvy podporující vášnivou atmosféru, ať už jde o zápasy domácí hokejové Dukly, nebo koncerty. Pozornost byla věnována stavbě jako celku. Svědčí o tom prostorové kvality, ať už jste na jednom z pěti a půl tisíce míst pro pozorování sportovních utkání, nebo ve VIP zóně pod střechou. A také drobné detaily jako probarvené betonové konstrukce, pěkný orientační systém, návaznosti materiálů nebo podsvícené křišťálové trojúhelníky vsazené do stěn z betonových tvárnic.

Stavby si všimla i britská média, třeba bulvární plátek The Sun nebo prestižní ekonomický deník Financial Times. Není to náhoda. Chybík a Krištof se od založení studia před patnácti lety netají mezinárodními ambicemi a poslední dva roky usilovně pracují na prosazení v Londýně i jinde po světě. Horácká multifunkční aréna je tak obrovským povzbuzením v další kariéře architektů i Jihlavy k tomu, stát se moderním městem lákajícím byznys i nové obyvatele.