Evropská unie spouští jednu z největších reforem v oblasti elektroniky a domácích spotřebičů za poslední roky. Cílem je snížit množství elektroodpadu, který patří k nejrychleji rostoucímu druhu odpadu v Evropě. Spotřebitelé se dočkají nejen nových štítků ukazujících opravitelnost výrobků, ale také právně zakotveného „práva na opravu“. Součástí balíčku má být i nová daň z elektroodpadu, jejíž zavedení od roku 2028 vyvolává debatu o skutečném dopadu na občany a výrobce.

Směrnice „Právo na opravu“ byla přijata v létě 2024 a členské státy ji musí zapracovat do svých zákonů do července 2026. Prakticky to znamená, že spotřebitelé získají možnost nechat si zakoupené výrobky opravit i po záruce – a to za přiměřené ceny a s dostupností náhradních dílů.

„Velkou novinkou je, že spotřebitelé poprvé získávají právně zakotvené právo na opravu – a to i po uplynutí standardní životnosti produktu. Pokud členské státy převedou směrnici do svých zákonů podle návrhu Komise, sníží se množství elektroodpadu, ušetří se zdroje a podpoří se udržitelnější výroba i spotřeba,“ říká Kilian Kaminski, spoluzakladatel společnosti refurbed.

Podle něj nová pravidla podpoří i trh s repasovanými produkty, protože jednodušší opravy znamenají nižší náklady na jejich renovaci. „Směrnice samozřejmě posiluje i náš obchodní model – zařízení se díky ní stávají lépe opravitelnými a znovu použitelnými, což je základ pro kvalitní repasování,“ doplnil Kaminski.

Nové štítky: spotřebitelé uvidí opravitelnost výrobků

Kromě práva na opravu přicházejí i nové energetické štítky. Od června 2025 je povinně uvádějí výrobci smartphonů a tabletů, přičemž nově obsahují tzv. Reparační skóre. Na pětibodové škále od A po E ukazuje, jak snadno lze daný produkt opravit.

Do budoucna se tento systém rozšíří i na další spotřebiče – pračky, sušičky, lednice či televizory. Evropská komise očekává, že zákazníci začnou více zohledňovat dlouhodobou hodnotu výrobku, nikoli jen jeho cenu.

Vedle povinnosti opravitelnosti připravuje Brusel i novou daň z elektroodpadu, která by měla začít platit od roku 2028. Její výnos má činit až 15 miliard eur ročně. Příspěvek bude záviset na množství elektroniky, které se v daném státě nepodaří sebrat k recyklaci.

Podle odborníků může tento krok motivovat státy s nízkou mírou sběru k lepším výsledkům. Česká republika se přitom řadí mezi premianty – v roce 2024 dosáhl kolektivní systém REMA Systém míry sběru 77 %, tedy nad povinnou hranicí 65 %.

Člen jeho představenstva David Chytil však varuje před negativními dopady: „Z pohledu ekologického přínosu a zejména rozvoje tohoto odvětví nepovažujeme tuto cestu za správnou. Důraz by měl být kladen na rozvoj infrastruktury, osvětu obyvatel a přísnou kontrolu těch, kdo své povinnosti obcházejí. Členské státy EU již mají nastavené mechanismy, a proto není nutné naše odvětví dále přeregulovávat.“

Nedostatek opravářů může být brzdou

Rozšíření opravitelnosti a repase má i praktickou otázku: kdo bude opravy provádět? Nedostatek řemeslníků je totiž v Česku dlouhodobým problémem. Podle průzkumu agentury Ipsos pro GasNet pociťuje 87 % Čechů nedostatek kvalifikovaných opravářů, což se projevuje růstem cen i delšími čekacími lhůtami.

„Obrovská poptávka ze strany zaměstnavatelů a vyšší finanční ohodnocení činí řemesla mnohem atraktivnějšími než v minulosti. Dvojnásobně to platí o našich plynařích, které si plynárenské společnosti hýčkají už během studia,“ říká Martin Valenta, ředitel pardubického učiliště plynárenského.

Pro spotřebitele by to mohlo znamenat, že i přes lepší legislativu se k opravenému výrobku dostanou až po dlouhém čekání.

Nové daně jako rostoucí hrozba pro domácnosti

Ekonom Lukáš Kovanda připomíná, že daň z elektroodpadu není jedinou zátěží, kterou Brusel chystá. „Češi se v dohledné době mohou dočkat osmi nových daní, což je mimořádné. Způsobily by další zdražování,“ uvedl.

Vedle elektroodpadu půjde i o emisní povolenky pro domácnosti, uhlíkové clo nebo nové odvody z tabáku a firem. Podle Kovandy mohou všechny tyto kroky vést k historicky bezprecedentnímu růstu životních nákladů.

Do července 2026 musí všechny státy EU promítnout směrnici o právu na opravu do své legislativy. O rok později začnou domácnosti platit nové emisní povolenky a od roku 2028 i poplatky za elektroodpad.

Pro spotřebitele to znamená, že elektronika by měla být opravovatelnější a levnější na údržbu, zároveň ale přibude řada nových finančních povinností. Otázkou zůstává, zda přínosy v podobě delší životnosti výrobků a menšího množství odpadu převáží nad rizikem zdražování a nedostatku odborníků.