Jen pár kroků od Pražského hradu se bez velké pozornosti otevřelo jedno mimořádné místo, kde byly po staletí slyšet jen kroky sester v klauzuře. Ticho z něj ale přesto nezmizelo – stále zůstává jednou z nejvyšších hodnot kláštera bosých karmelitánů pod novým názvem Fortna, kde se bratři dnes potkávají také s veřejností při meditacích i několikadenních pobytech v tichu. Součástí proměny kláštera jsou také dvě nové zahrady, které zhmotňují duchovní rozměr řádu a propojují jej s praktickým denním životem.

Dnešní klášter bosých karmelitánů na Hradčanském náměstí má za sebou čtyři století proměn. Nejprve tu působil řád barnabitů, koncem osmnáctého století se sem nastěhovaly bosé karmelitky a v přísné klauzuře tu prožily takřka dvě stě let. Jejich jediný kontakt s okolním světem probíhal skrze klášterní bránu, tzv. fortnu. Po nástupu komunistů však byly nuceny prostory během dvou dnů opustit a odejít do internace a z kláštera se stal vládní hotel. Po roce 1989 byl navrácen sestrám, ty se ale později rozhodly z Hradčan odejít a přenechat klášter řádu bosých karmelitánů. A protože se bratři rozhodli prostory otevřít veřejnosti, otevřela se zcela nová kapitola v dějinách tohoto úchvatného areálu.

V kontrastech

Za tímto účelem bylo potřeba mnoho úprav, například obnovení původního vchodu do kláštera přímo z Hradčanského náměstí, který byl v padesátých letech zazděn. Symbolem celé nynější proměny kláštera jsou však nově pojaté zahrady: rajský dvůr a dolní terasa. O jejich návrh, který rozvíjí symbolický rozměr místa a propojuje minulost s přítomností, se postarali krajinářští architekti Lada Veselá ze studia Terra Florida a Jan Sulzer. To znamená, že vedle estetických kvalit dbali autoři také na funkční řešení obou zahrad, aby dobře sloužily novému provozu kláštera.

Srdcem klášterů je tradičně rajský dvůr, zahrada vymezená křížovou chodbou propojující hlavní prostory. Krajinářští architekti do něj zde doslova vtiskli znak bosých karmelitánů. Kříž na hoře Karmel se promítá do pískovcové dlažby, jejíž vertikální osa symbolicky míří k izraelskému pohoří, odkud řád pochází. Hora je zde naznačena velkým kruhem, rozděleným křížem na čtyři kvadranty. Tři hvězdy ve znaku pak ztělesňuje trojice stromů – magnolie, ambroň a nově vysazená třešeň s bílými květy symbolizujícími Pannu Marii. Zahrada tu stojí na kontrastu. Stálezelené, pečlivě tvarované keře vytvářejí stabilní rámec, proti němuž působí divoká směs trvalek a cibulovin. Ta se během roku proměňuje barvami a strukturou – od jarního probuzení přes letní rozkvět až po podzimní tóny. Zahradu pak doplňuje cortenová vodní mísa lákající ptactvo, jejíž hladina odráží oblohu i okolní fasády a dále posiluje dvůr coby místo vhodné k rozjímání. Východní stranu pak tvoří kamenné patio, které se hodí pro komorní kulturní akce.

Síla společenství

Dolní terasa má už o poznání praktičtější charakter a navazuje na tradici užitkových klášterních zahrad. Ze čtyř kruhových záhonů z cortenu vyrůstají léčivé a aromatické byliny rozdělené podle účinků a využití – od kuchyně po výzdobu kostela. Poklidnou atmosféru lákající k dlouhému posezení na lavičce pak podporují také růže pnoucí se po lankové treláži na sloupech kleneb. Realizace zahrad, a převážně rajského dvora, byla náročná zejména kvůli tomu, že jde technicky o střešní zahrady umožňující jen omezenou vrstvu substrátu. Stromy tak rostou ve speciálních jámách umožňujících hlubší zakořenění a zavlažování zajišťuje podzemní kapkový systém.

Na realizaci zahrad se vlastníma rukama podíleli architekti společně s bratry a celou komunitou Fortny. Financování bylo zajištěno částečně také díky veřejné sbírce. To samo o sobě dává zahradám další symbolický rozměr: společenství jako hodnota bratrského řádu i současného fungování kláštera. Zakusit ho může každý, stačí respektovat pár pravidel. Ať už během pravidelných meditací, nebo krátké procházky zahradami. Brána do Fortny je otevřena vždy od úterý do čtvrtka.