Poslední dny před volbami jsou stále ve hře dva scénáře, přičemž ten druhý je výrazně pravděpodobnější. V prvním scénáři se udrží dosavadní garnitura, přičemž někteří její představitelé, jako třeba Marek Benda, po celou dobu vlády, přes všechny momentální nezdary, mluvili o tom, že s nasazením všech sil zase nějaká 101 (tedy nejtěsnější většina) bude možná. Stojedničku posléze jako metu převzali i šéfové jiných vládních stran, jmenovitě Vít Rakušan za STAN. Kdyby tato stojednička nastala, posílil by zřejmě bývalý blok PirSTAN. Před čtyřmi lety starostové a piráti společně získali 15,8 procenta, nyní podle posledních průzkumů měli v součtu přes dvacet procent. Ale už se ty hlasy v rámci pomyslné pětikoalice nepočítají dohromady, mají mezi sebou příkop. Piráti letos přibrali na kandidátku Zelené, což silně relativizuje výroky Zdeňka Hřiba z kampaně, jak Pirátskou stranu zakormidluje do středu. STAN čerpá ze zklamaných voličů koalice Spolu, nicméně větší část těch, kdo volili Spolu před čtyřmi lety a letos nebudou, se chystá jen k volbám nejít. Celkově platí, že kdyby se nějakým zázrakem pětikoalici podařil další termín, to, co vzejde z jednání, bude o něco víc vlevo než dosud.

Druhým scénářem, pořád pravděpodobnějším, je střídání garnitur. Pokud menší opoziční strany – byť tak rozdílné jako Motoristé a Stačilo! – u voleb nepropadnou, povládnou nám „dezoláti“ pod taktovkou Andreje Babiše a hnutí ANO, které se dezolátů neštítí, ačkoli mu je doporučováno se dezolátů štítit a po volbách radši učinit velkolepou nabídku některé z dosud vládnoucích stran.

Jak je v koalici

Vládní strany by spolu šly a zapřísahají se, že s Babišem nikdy. U žádné z nich, snad s výjimkou TOP 09, by na to zbytek vládního tábora nepřísahal. ODS dlouhé měsíce z ochoty dohodnout se po volbách s Babišem podezírala STAN. To byl ostatně jeden z důvodů, proč pak Vít Rakušan ostentativně zval koaliční předáky na pivo, aby si připili na zásadu: Společně do vlády, společně do opozice. Tím si Rakušan k Babišovi uzavřel cestu, a to i kdyby s ním v původním plánu vládnout chtěl. Jenže i ti koaliční partneři dnes Rakušanovi vesměs uznávají, že asi stejně nechtěl.

Hnutí ANO vládnutí se STAN a s Fialovou ODS také razantně vylučuje. Stínový premiér Karel Havlíček to zdůvodňuje nenávistí, které se prý ANO po ty čtyři roky z vládního tábora dostávalo, v případě STAN navíc i nesmírnou ideovou vzdáleností. O TOP 09 se babišovci nezmiňují, jako by ji už ani neregistrovali. Teoreticky zbývají lidovci, s těmi Babiš už jednou vládl a Marian Jurečka tehdy z pozice ministra zemědělství několikrát vyšel vstříc Agrofertu, například když horní hranici pro žádosti o dotace z Programu rozvoje venkova zdvihl z 50 na 150 milionů korun, tedy na projekty, o jaké žádají agrokoncerny. Dnes zemědělství lidovce a ANO rozděluje. Předseda lidové strany, ministr zemědělství Marek Výborný si na poslední chvíli, letos v srpnu, vzpomněl, že vlastně chtěl deagrofertizovat, a přes Státní zemědělský intervenční fond vymáhá od Agrofertu zpět dotace vyplacené v letech, kdy byl Babiš ministerským předsedou poprvé, a to zcela absurdně včetně dotací nárokových. To Babiš Výbornému nezapomene.

O variantě ANO s lidoveckým přispěním se tu rozepisujeme proto, že se jí obávají někteří lidé v ODS. Vede je k tomu nekolegiální chování lidovců v kampani, staré dobré kroužkování na úkor občanských demokratů a topky, k němuž lidová strana na různých úrovních vyzývá. Výzvu podepsanou přímo předsedou Výborným – „Milí lidovci, bratři a sestry, (...) má-li naše strana přežít, je nutné, abychom my, lidovci, kroužkovali naše kandidáty, a upřednostnili je tak před kolegy z ODS a TOP 09.“ – sice Výborný už v létě označil za padělek, ale v ODS evidují další důkazy nekolegiálnosti, například vytištěný hlasovací lístek z Královéhradeckého kraje s kroužky na správných místech; mapu republiky z centrálního zpravodaje strany, na níž jsou u každého kraje pečlivě vypsány „lidovecké naděje na kandidátkách Spolu“.

Pravda je taková, že před čtyřmi roky se vedení všech tří stran koalice Spolu dohodlo, že výzvy ke kroužkování „svých“ zakáže, že lidovci ten zákaz stejně porušovali, takže se letos pro změnu dohodlo, že se žádný zákaz radši vyhlašovat nebude. Kroužkování je vrozený defekt každé koalice s lidovci, a pokud letos přeskáčou občanské demokraty ještě ve větší míře než roku 2021, bude to použito proti Petru Fialovi na povolebním kongresu. V ODS mají pro případ prohry dvě krajní cesty: buď návrat doprava, a to po svých, nebo slučovací sjezd s TOP 09. První cesta by se těšila slušné podpoře v členské základně, druhá by nebyla tak zcela proti mysli Martinu Kupkovi, který je považován za přirozeného nástupce Petra Fialy.

Tady ale předjímáme. Zajímavé je snad ještě to, že o fúzi s fialovskou částí ODS uvažují i v topce, pokud by nespokojenci odvedli svou část ODS ke spolupráci s Babišem. Každý v tzv. demokratickém táboře tak trochu podezírá každého.

Co nového u opozice

Zajímavé je, že v opozici, plné pochybných existencí, se vzájemné podezírání vyskytuje v menší míře. U SPD, která i kdyby zaostala za posledními průzkumy, pořád dosáhne slušného dvouciferného výsledku, a stane se tak skokanem voleb, problém s kroužkováním vyřešil předseda okamurovsky. Když totiž Tomio Okamura slyšel Babiše v jednom interview nahlas uvažovat, že na kandidátce SPD se mohou nahoru dostat členové malých přidružených stran (Svobodní, PRO, Trikolora), zrušil dohodu s malými a jejich lidi zprostřed kandidátek proškrtal. Nechal pouze lídry krajských kandidátek, kteří mají sněmovnu v podstatě jistou.

Babiš za svého přirozeného partnera považuje Motoristy. Ti prošli údolím smrti, přestáli kampaně v tisku a na sítích proti Filipu Turkovi, ale s Babišem ve dvou většinu ani ve snu nedají. ANO se proto jen těžko obejde bez SPD, přitom ale o Okamurově kategorickém požadavku vypsat referendum o členství v EU a v NATO Babiš nebude chtít ani slyšet. Krom toho, že zahraniční politika ho nikdy primárně nezajímala, chápe, že představa czexitu je i pro českou veřejnost, jinak docela euroskeptickou, nesmírně radikální.

Zatřetí prezident Petr Pavel na Babišovi před pověřením k jednáním o vládě může vymáhat slib loajality k mezinárodním závazkům, což pak bude nevyhnutelně vyloženo jako slib poslušnosti české vlády uvnitř EU. Babiš si oddechne, že po něm prezident nežádá, aby se vzdal Agrofertu, a Pavel si oddechne, že cosi uhrál a ušetří si skutečně tvrdý, osobní střet. Začtvrté má Babiš nutkavou, asi doživotní potřebu osprchovávat se ze své předlistopadové minulosti. Proto svého času zavedl absurdní tradici, kdy český premiér po příletu do Washingtonu nejdřív spěchá na brífink do centrály CIA, proto si dává záležet s ujištěním, že členství v Severoatlantické alianci je nedotknutelné.

Než tato dvě referenda, byl by patrně Babiš ochoten k ústupkům personálním. Pokud budou Okamura a motorista Petr Macinka hodně trvat na tom, že v příští vládě nezasednou covidoví zavírači škol a vymahači očkování Robert Plaga a Adam Vojtěch, mohou uspět.

Ústřední motivaci Andreje Babiše, jehož první premiérský mandát de facto ukončila pandemie, musíme hledat v osobní rovině. S premiérem Fialou měl Babiš mimořádně špatné vztahy, i některým členům Fialova kabinetu si privátně stěžoval, že s ním – s lídrem opozice! – Fiala neudržuje žádnou komunikaci. Přičítal to jeho chladné povaze. K tomu se časem přidal údiv nad nemohoucností, kterou podle něj současný premiér při výkonu moci předvádí. Od jisté doby má Babiš pro Fialu nové posměšné označení „Politolog“. Bude chtít ukázat, že řídit holding byla přece jen lepší průprava pro vládnutí než politologie.

Posledním faktorem, který usnadní domlouvání mezi stranami dnešní opozice, je dokonalá shoda na tom, že velké iniciativy Evropské unie jsou omyl. Týká se to migračního paktu, důrazu na turbozbrojení a samozřejmě klimatického tažení. Ve vládním táboře mají shodu jen na zbrojní konjunktuře, jinak ani náhodou. Ministr financí z ODS není schopen premiérovi z ODS předat několik listů papíru – oponenturu, kterou si nechal vypracovat ke Státní energetické koncepci. Ta je dokumentem víry v obnovitelné zdroje a touhy už zavřít uhelné elektrárny. Gestorem koncepce je ministerstvo průmyslu, které poslední čtyři roky drží STAN. Oponentní studie nám připomíná, že hlavní hráči dosluhující vlády zůstávají v některých zásadních věcech beznadějně rozděleni a musejí to maskovat.