Ministr financí Zbyněk Stanjura připouští, že schodek státního rozpočtu na příští rok se zvýší. Nebude se pohybovat mezi původně plánovanými 240 a dosud takzvaně realistickými 250 plus miliardami, dostoupí až k 280 miliardám korun.

Stejně tak málokdo z dnešních kritiků Stanjury zpochybňoval vojáckou notu vlády, přehnaný výrok premiéra Petra Fialy po napadení Ukrajiny Ruskem, že i my jsme ve válce. Z takové generální linie pak ale logicky vyplývají další kroky, především zbrojení na sílu. Ministr financí ten růst schodku kromě počáteční investice do přípravy pátého reaktoru v Dukovanech odůvodňuje vyššími výdaji na obranu – ze zákonem předepsaných dvou procent HDP na 2,3 procenta. Jedno procento je 80 miliard korun, tři desetiny procenta tedy dají 25 miliard. Politické proklamace se někdy přetavují v činy a ty ve výdaje státního rozpočtu.

Ve skutečnosti je snaha o zkrocení rozpočtu když ne úspěch, tak aspoň poloviční úspěch Fialovy vlády. Trajektorie deficitu byla v poslední fázi Babišova vládnutí nastavena na 1500, 1600 miliard korun nového dluhu pro příští volební období. Fiala se Stanjurou tento kumulovaný schodek o 200 až 300 miliard stáhli. Je to málo, ale je to jejich hlavní výkon, schytávají tu kritiku v jedné z mála oblastí, kde si ji víc zaslouží jiní.

Na úplně jinou rovinu debaty bychom se dostali, kdyby se někdo odvážil od základů zpochybnit strmý růst výdajů na armádu (to i politici z ANO dělají jen částečně nebo nepřímo). Nebo kdyby měl odvahu oznámit, že ve školství pojídá velkou část peněz obří, neubržděná inkluze. A že hospodářský růst, který je za celou dobu Fialovy vlády trestuhodně chudokrevný, podvazují ceny energie, které jsou zase výsledkem unijních zákonů a nařízení (pravda, částečně dotažených za českého předsednictví). Být jako ďas v rozpočtové disciplíně, honit ministra financí uličkou hanby je relikt z let, kdy ministři financí čelili jen kolegům ministrům ve vládě, a ne těmto nadnárodním trendům.