Katolická církev a s ní tak trochu i širý svět mají nového papeže. Je jím Lev XIV., narozený v před 69 lety v Chicagu jako Robert Francis Prevost. Američan papežem, to bylo velké překvapení, často i pro katolické insidery. Kam po pontifikátu Františka Lev svou církev povede? Kde se nachází severoamerický katolicismus? A jak volba papeže probíhá? České země mají dnes jediného kardinála v Dominiku Dukovi, který překročil osmdesátku, a proto tentokrát už nemohl papeže volit. Nicméně ve Vatikánu byl a nového papeže osobně zná z dřívějších setkání.

Nový papež je augustinián. Čím je ten řád charakteristický, jak byste ho představil lidem, kteří se v katolické církvi tak nevyznají?

Samozřejmě už název vede ke svatému Augustinovi, muži, který vytvořil určitý základ filozoficko-teologické existence církve. Jako církevní učitel přesáhl v tom latinském světě ostatní, po jeho vystoupení byl Západ asi tak jedno století cele ovládán myšlením svatého Augustina. Jeho díla jsou filozoficko-teologická, ale také je v nich představa, jak má vypadat křesťanská společnost i postava vládce. Tak se se svatým Augustinem různým způsobem můžeme setkávat až do dnešní doby.

Augustinova matka byla křesťanka, otec pohan, on sám se nechal pokřtít až dospělý svatým Ambrožem v Miláně. Byl pak biskupem v městě Hippo, kde okolo sebe shromažďuje skupinu kněží a současně píše pravidla pro ženy, které také chtěly vést společný duchovní život. Tak vznikla řehole svatého Augustina. Postupně se v augustiniánském řádu vytvářely komunity jak mnišské, tak kanovnické. Nový papež Lev byl generálním představeným řádu augustiniánského-kanovnického. Tento řád budoval opěrné body především ve vrcholném středověku, i v naší zemi: klášter svatého Tomáše v Praze, klášter v Roudnici založený otcem vlasti Karlem IV., klášter na starém Brně – domov opata Mendela i hudebního skladatele Střížkovského, který byl přítelem Janáčka. Jinak moje setkání s papežem se před dvanácti lety konalo v augustiniánském klášteře Svatá Dobrotivá (klášter na Berounsku – pozn. red.), který se v 50. letech proměnil v internační tábor PTP.

A čím se augustiniáni liší od jiných řádů, třeba od vašich dominikánů?

Řeholi mají oba řády stejnou, augustiniánskou. Ona je totiž koncipovaná dosti široce a tím je i důležitá. Stavěli na ní kromě nás i premonstráti a další. V té řeholi je obsažena zásada jednoduchosti, celibátu. Jistou specialitou augustiniánů byla od počátku verva, s jakou se věnovali studiu spisů svatého Augustina. Erasmus Rotterdamský byl augustinián – a ovšem původně i Martin Luther.

Jsou akademičtější než jiné řády?

To se nedá tak vymezit. Našli bychom asi jako protiklad benediktinskou tradici jako tradici kultivační: Ora et labora, modli se a pracuj. Ale i benediktini vedle toho studovali, opisovali rukopisy. Jestli je na augustiniánech pro mě něco jedinečného, tak je to definice pravdy od svatého Augustina. Ta je řekl bych typická i pro dnešního papeže: Pravda musí být řečena takovým způsobem, aby byla krásná, aby se líbila. Aby člověka otevřela a aby s ním dokázala pohnout. Neboli že člověk nebude jen sedět a říkat: To je hezké. Ale jde a koná.

Copak dominikáni tyto zásady nevyznávají?

To ano. I náš svatý Tomáš Akvinský staví na Augustinovi. Rozdíl je, že pro Augustina byl vrcholem Platon, tedy i augustiniáni měli sklon jít víc do kultury duchovní, abstraktní, byli mezi nimi i muzikanti a tak. Mendel se svým pěstováním hrachu tu byl spíš výjimka. Je to vidět také u dnešního papeže, on byl původně matematik. Dominikáni, a tady opět jmenuji Tomáše Akvinského, mají dlouhou tradici, kdy při hledání Boha nejen čteme bibli, ale i zkoumáme vesmír a přírodu. Františkáni zase kladou větší důraz na jednoduchost života, dělají práci na okraji společnosti.

Existuje mezi řády konkurence, nějaká třeba přátelská řevnivost?

Jistě, konkurence i určité napětí. Známé je napětí mezi dominikány a jezuity, kteří po svém vynoření udělali krok zpět k Platonovi. Jezuité vznikli v 16. století, ve století žoldnéřů, kondotiérů, kdy se kladl velký důraz na schopnost vítězit, ne v čestném boji, ale porazit nepřítele za každou cenu.

Nový papež volbou jména Lev XIV. údajně navazuje na Lva XIII. To byl papež se zájmem o sociální etiku, nejznámější je encyklika Rerum novarum. Ale jinak byl dost konzervativní. Bude takový i tento Lev?

Jestli je tam ta souvislost, kterou uvádíte, já nevím, to bych musel mít možnost o tom s papežem hovořit. My jsme spolu déle mluvili, když byl u nás v klášteře ve Svaté Dobrotivé, teď po volbě ve Vatikánu jsme se jen pozdravili.

Myslíte, že si Svatou Dobrotivou pamatoval?

Pamatoval, protože to byl zážitek určitého druhu. Tam jsme mu vysvětlovali historii kolem PTP a naše 50. léta. On byl v České republice asi desetkrát, zakládali tu jako augustiniáni některé mezinárodní komunity. Když byl dvanáct let generálním představeným řádu, sídlil v Římě a z něj samozřejmě musel cestovat. Ale k vaší otázce... My nevíme, co všechno ho vedlo k tomu, že si vybral jméno Lev. Co třeba papež Lev Veliký? To byl v 5. století zachránce Říma před Attilou Hunem a zakladatel papežství v jeho institucionální podobě. Když se Lev Veliký vrátil zpátky do města z oné legendární disputace s Attilou, v Římě ho nezdravili voláním: Biskup. Volali: Ty jsi papa di Roma, ty jsi otec města! Což má zajímavé konotace. Papež František stále zdůrazňoval, že je biskup Říma, zatímco když teď máme Lva, čtu to jako zdůraznění slova papež. Který je, až v druhém sledu, také biskupem Říma. Co vám tu říkám, jsou moje hypotézy. Ale jsou to hypotézy, které jsem si nevycucal z prstu. Hovořil jsem s členy kardinálského sboru.

V čem myslíte, že bude Lev jiný než František?

Jinakost bude určitě v jednom ohledu. Tím, že František byl jezuita, měl jistou linii rozhodování. Jezuitský řád je svým způsobem vojsko, přičemž na vojně se nediskutuje, na vojně se rozkazuje. V jezuitském řádu když hlasují o generálním představeném, hlasují už o návrhu. Zato když se teď papež Lev setkal druhý den s námi, tedy se všemi kardinály, nejen voliteli, hned řekl: Pro mě jste parlament a parlament se musí setkávat. Za Františka byla konzistoř (v této souvislosti myšlen poradní sbor papeže – pozn. red.) liturgickou slavností. Papež jmenoval kardinály, předal jim biret a dekret, podali jsme si ruku a šli jsme domů. Tím je i dáno, že jsme se za těch dvanáct Františkových roků my dva málo znali. Teď by se to mělo změnit. Nový papež na našem zasedání mluvil 35 minut, pak řekl: Dejme si přestávku na oběd a po něm bych chtěl slyšet i některé vaše připomínky.

A čeho se týkaly?

Jedna z prvních vztahu s Čínou. My totiž neznáme znění smlouvy Vatikánu s Čínou, což není dobře. V Číně já podporuji kardinála Zena (Josef kardinál Zen Ze-kiun, bývalý biskup Hongkongu – pozn. red.), byl u nás čtyřikrát, vždycky jsem s ním mluvil. On klade odpor proti této smlouvě, říká: Bohoslužby jsou v Číně povolené, ale až od osmnácti let, takže veškerá příprava dětí se stejně dělá ilegálně. Kněží musejí úřadům dávat jmenný seznam účastníků bohoslužeb. Dále podle některých svědectví musí být v modlitebně obraz Mao Ce-tunga. Angažmá pro katolíky v Číně já vidím jako osobní povinnost po naší zkušenosti s Pacem in terris, pátou kolonou, kdy naši církev navenek nereprezentovali biskupové, ale někteří duchovní vybraní komunisty. Tito lidé – Plojharův tajemník Beneš, kanovník Drábek a další – v 50. letech v Číně pomáhali zakládat Všečínský mírový svaz katolíků a pak ještě něco podobného pomáhali zakládat ve Vietnamu. V Číně stát dodnes jedná primárně s tímto výborem, ne s biskupy, ne s kardinálem Zenem. To vám přiznám, že mě vrcholně štvalo, když papež František psal čínským katolíkům doporučení, aby – cituji – byli dobrými občany. Jeden z kardinálů teď tento postoj Vatikánu kritizoval a Lev pokýval hlavou. Podle mě úplně jasné gesto.

Další otázky se týkaly například toho, jakou roli mají východní církve, kterých je v římské jurisdikci 27, hrát při volbě papeže. Východní církve by chtěly být lépe zastoupeny. František nejmenoval arcibiskupa Ševčuka z Kyjeva kardinálem. Znali se ještě z dřívějška a bylo mezi nimi napětí. V Austrálii zase František nejmenoval kardinálem arcibiskupa v Sydney, zato jmenoval kardinálem řeckokatolického biskupa, který přišel do Austrálie před rokem a půl, to je takový nepoměr.

Co Gaza a Ukrajina? František byl, abych tak řekl, vrchní „chcimír“.

Nový papež veřejně po Františkovi zopakoval, že chce mír. Ale jasně se postavil na stranu Ukrajiny, odsoudil agresi na Ukrajině a zdůraznil potřebu nastolení spravedlivého míru – což bylo důležité, to jsme takhle od papeže Františka neslyšeli. Papež František trpěl utkvělou představou, jakou mají v Latinské Americe s jejich četnými miniválkami, kdy papežští zmocněnci dohadují příměří. On si upřímně myslel, že podobně dohodne mír Ruska s  Ukrajinou. Psal kdysi svou doktorandskou práci o Dostojevského Bratrech Karamazových a usmyslel si, že zná ruskou duši. Ale zapomněl, že Dostojevskij v tomto románu stvořil také postavu Velkého inkvizitora, který hlásá, že katolická církev je největší nepřítel a úplně největší nepřítel v katolické církvi je jezuita. Čili z ruského pohledu takový mír nemůže dělat papež jezuita, musí ho udělat někdo jiný.

Pokud jde o Gazu, papež Lev řekl: Zastavit bombardování a umožnit humanitární pomoc – a propustit všechny rukojmí. Já teď zrovna bojuji tady u nás, aby z přímluvy, kde se zastáváme Gazy, nevypadli ti rukojmí.

Cítíte jako katolíci a křesťané nějakou zvláštní povinnost brát zřetel na palestinské křesťany? Latinský patriarchát v Jeruzalémě je k chování izraelské armády velmi kritický, už rok a půl neustále volá do světa o pomoc. Papež František Izrael poslední dva roky taky kritizoval, křesťanům v Gaze nebo na Západním břehu pravidelně telefonoval.

Já znám patriarchu Pizzaballu, který se po 7. říjnu nabídl jako rukojmí za propuštění dětí a mládeže. Ano, určitou povinnost ochrany máme. Na druhé straně já mám s nimi taky zkušenosti. Chtěl jsem svého času vidět slavnost Povýšení svatého Kříže, která se konala na severu Izraele u hranic s Libanonem. Přijeli jsme tam předsedové biskupských konferencí z Evropy a hned byli vtaženi do stávky křesťanských škol v Izraeli. Tehdejší patriarcha Twal, Arab, na můj dotaz, kdo kromě Státu Izrael, který nesl 75 procent nákladů škol, jim na provoz škol přispívá, jestli třeba palestinská autonomie, odpověděl: Ne, zbytek platíme my, církev, takže i vy. A já: Nezlobte se, ale žijete ve Státě Izrael a musíte se srovnat i s tím, že máte určité povinnosti. Načež on mi říká: Tak to byste chtěl, aby i naši chlapci chodili na vojnu?

Nový papež je z USA, byť dlouho působil v Peru. František byl z Argentiny. Vede jiná perspektiva – Argentina a USA – k jinému pohledu na svět i z Vatikánu?

Obecně celá Latinská Amerika – já to dobře znám z mezinárodních dominikánských setkání – má ke Spojeným státům vztah podobný tomu, jaký jsme měli my nekomunisti v Československu k Sovětskému svazu. A papež František se narodil v Buenos Aires, byť byl z italské rodiny, ale k babičce, u níž vyrůstal, chodily staré Italky, všechno ženy, které znaly Itálii před první světovou válkou. Takže František podle mého názoru Evropu neznal. Nový papež Lev přece jen do svých třiceti let žil v USA. Řekl bych, že jeho sociální cítění je víc dané historií Chicaga. Nenarodil se ani v New Yorku, ani nevyrůstal ve Washingtonu. To v Chicagu viděl komíny automobilek. No a ty automobilky skončily americkým Green Dealem… Americký pohled se podle mého promítne u papeže i do pojetí školství. Bude klást větší důraz na soukromé školství, ve smyslu: Církvi, nevaž se tolik na státní školství, važ se raději na církevní, tedy vlastní školy. A konečně bude za sebou mít i určitou podporu Bílého domu, což si myslím, že ovlivnilo i jeho volbu. Vzpomeňte, že když J. D. Vance vystoupil nedávno v Mnichově, tak jeho kritika nebyla v prvním sledu ekonomická, ale eticko-duchovní. Skoro nikdo tu na ni věcně nereagoval, což mě na tom štvalo nejvíc. V tomto ohledu bude papež cítit, že ho americká administrativa podpoří. Mimochodem prezident Trump, se kterým jsem prohodil tak jednu zdvořilostní větu, takové to: jméno, funkce a jsem z České republiky – má k naší zemi vztah. Je absolutní chyba ministra Lipavského a dalších se od Trumpovy rodiny ještě odtahovat.

Pochopil jsem správně, že v hlasech nebo obecněji sympatiích kardinálského sboru pro nového papeže hrál roli i ohled na novou Trumpovu vládu?

Částečně ano. Soudím podle sebe (smích). Trumpův důraz na zdravý rozum, jeho odmítavý postoj k genderové ideologii, k manželství pro všechny, to nějak rezonuje.

A nový papež není pokrokář?

Podle mého názoru není, nikdy do té skupiny nepatřil. On je velmi slušný, vezměte jen, kolikrát děkoval a vyzdvihoval svého předchůdce. Což papež František neudělal, ten byl vyhraněnější. Já si tedy osobně na Františka nemohu stěžovat, my jsme se vždycky dohodli.

Jak byste charakterizoval severoamerický katolicismus, je jiný?

Je trochu jiný. Protestanti v USA pořád převažují, nejsou ovšem tak jednotně organizovaní, takže katolická církev je sice menšinová, ale jako církev největší. Katolíci museli církev v Americe sami vybudovat, nejprve proti ní byla značná antipatie. Vzešel z toho katolicismus sebevědomý, svébytný, dnes silně rozdělený. Původně totiž katolíci podobně jako další menšiny volili demokraty, což už ale dnes není pravda. Pokud vím, někteří členové Trumpovy vlády patří do Opus Dei.