Proč říkáme „pan prezident“, a ne „prezident republiky“?
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete .
Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat
zde.
Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.
Prezident republiky má u české veřejnosti mnohem větší autoritu, než by odpovídalo jeho postavení v ústavním systému nebo jeho pravomocem. Odpověď na otázku, proč tomu tak je, může hledat v archetypu „posvátného krále“, který i v moderní době přežívá v podobách sekularizovaných vůdců. Současní státníci totiž rádi používají symboly a rituály původně spojené s monarchií, jako je inaugurace prezidenta, vojenské přehlídky a podobně. Tyto rituály mají podobnou funkci jako korunovace – legitimizují moc a vytvářejí pocit výjimečnosti vůdce.
To všechno můžeme pozorovat i na našich ikonických prezidentech. Pokud jde o míru všeobecné úcty, vede samozřejmě Tomáš Garrigue Masaryk, který byl skutečným sekularizovaným králem První republiky. Byl vnímán jako „tatíček národa“, což je jasný archetyp „otce“ – podobně jako král v sakrálním pojetí. Hrad se od jeho doby stal „světským palácem“ s posvátnou aurou, jakou spoluvytváří třeba nad Hradem vlající prezidentská standarda, když je pan prezident doma.
Loajalita vůči Masarykovi byla spíše morální než dána ústavou. Lidé věřili v jeho misi „humanitní demokracie“, Masaryk byl vnímán jako garant řádu a hodnot, podobně jako král garantoval kosmický řád. Proto se také objevovala například otázka, co by TGM dělal v době Mnichova. A lidé hned věděli, co by řekl: „Tož, budeme sedlat!“
Diskuze
Komentáře jsou přístupné pouze pro předplatitele. Budou publikovány pod Vaší emailovou adresou, případně pod Vaším jménem, které lze vyplnit místo emailu. Záleží nám na kultivovanosti diskuze, proto nechceme anonymní příspěvky.