Tate Modern z Podkrkonoší. Tak se přezdívá nové galerii současného umění nedaleko Trutnova. Jde o mimořádný počin, který vznikl díky úsilí a prostředkům manželů Kasperových přestavbou sto let staré vysloužilé elektrárny.

Britské národní muzeum moderního umění Tate Modern se na břehu Temže v centru Londýna otevřelo přesně před pětadvaceti lety a s odstupem času jej můžeme zařadit mezi globálně nejvýznamnější stavby od přelomu milénia. Je to nejen fantastická stavba, ale i nesmírně úspěšná kulturní instituce, která podnítila vznik mnoha podobně laděných galerií po celém světě. A k této inspiraci se hrdě hlásí právě i EPO1. Nejen proto, že stejně jako Tate vznikla konverzí staré elektrárny, ale i proto, že nabízí obdobnou výměru výstavních ploch. To je samo o sobě úctyhodné vzhledem k tomu, kde se podkrkonošská galerie nachází.

S vizí přestavět někdejší parouhelnou elektrárnu Poříčí 1 (odtud název EPO1) přišel zakladatel strojírensko-stavebního holdingu Kasper Group Rudolf Kasper spolu s manželkou Renatou v roce 2019. Do projektu přizvali architekty z náchodského ateliéru Tsunami, s nimiž již dříve spolupracovali, mimo jiné při záchraně a proměně kaple sv. Josefa ve Slavětíně nedaleko Trutnova, která nově slouží pro komorní kulturní akce. Podobné zadání, jen v diametrálně odlišném měřítku.

A právě měřítko je v EPO1 klíčové. Rozměry původních průmyslových konstrukcí umožňují vystavovat artefakty, o kterých si jiné galerie mohou nechat jen zdát. Velkorysé prostory mají sílu samy o sobě, o čemž se přesvědčí každý ihned po vstupu dovnitř – EPO1 je využívá k prezentaci velkoformátových děl, která zde díky surovým, industriálním kulisám skutečně vyniknou. Ať už jde o těžké kovové objekty, nebo naopak jemné textilní instalace, které tu jsou aktuálně k vidění. Nejde přitom jen o vystavování – centrum totiž umělcům nabízí i zázemí pro ateliéry, a ti tu tak mohou díky sousedícím výrobním provozům Kasper Kovo svá díla rovnou vytvářet. V EPO1 už vznikla například díla Michala Gabriela nebo Lubomíra Typlta.

Co se týče architektury konverze, zvolili autoři návrhu z ateliéru Tsunami přístup osvědčený v podobných případech: stavbu co nejvíce očistit od nánosů a přístaveb, které se tady za sto let nastřádaly, a tím nechat vyniknout původní konstrukce a dimenze prostorů. Nové zásahy jsou střídmé, ale sebevědomé – ocelová schodiště, ochozy, přístřešky, výstavní panely. Vše v achromatické paletě, aby se pozornost soustředila na vystavená díla. Vizuální identitu galerie dotváří i zachované historické prvky jako stroje, technická zařízení a další původní detaily, které architekti na různých místech pětipodlažní budovy vystavili jako součást narativu industriální minulosti nejen stavby samotné, ale i celého regionu.

Objekt elektrárny byl rozčleněn do jednotlivých sálů podle někdejšího provozního členění – Turbínová hala, Generátorovna, Strojovna, Velín, Rozvodna. Ty dnes tvoří hlavní výstavní prostory. V navazující výrobní hale vznikají díla, jež pak pokračují přímo do expozice. V současnosti galerie nabízí takřka tři a půl tisíce metrů čtverečních vnitřních výstavních ploch, v cílovém stavu by jich mělo být ještě o pět set více. Na venkovních travnatých plochách se navíc počítá s dalšími více než deseti tisíci metry pro umění pod širým nebem.

Architektům se podařil také nelehký úkol, a to celé vnitřní bludiště zpřehlednit, aby se v něm mohl návštěvník intuitivně pohybovat. Areál by měl projít ještě dalšími úpravami, tu nejvýraznější bude představovat instalace světelného objektu na střechu bývalé elektrárny, jehož světelný kužel má zdálky evokovat někdejší charakteristickou siluetu stavby s vysokými komíny.

Galerie již od svého otevření před dvěma lety přitáhla zaslouženou pozornost a byla oceněna řadou kulturních i architektonických cen. Manželé Kasperovi do záměru investovali téměř sto milionů korun ze své kapsy, bez využití veřejných financí. Region tak získal silný kulturní impulz a také unikátní prostor, který má potenciál i ambice se výrazně zapsat na mapu evropských uměleckých institucí.