Žijeme v době, kdy se zdá možné všechno, pevné není nic a jistoty jsou ve hvězdách. Ve hvězdách… Tím se obyčejně myslí, že je to vzdálené, neproniknutelné, nedosažitelné. Přitom jestli je něco v našem světě jisté, tak to jsou právě hvězdy, respektive planety – a také Měsíc a Slunce, že ano. To, že na obloze mění své místo, je možná jedna z prvních evidencí v kolektivní paměti lidstva. Pro člověka jsou hvězdy zdrojem úžasu, fascinace, útěchy… Dvě věci naplňují mou mysl obdivem a úctou: hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně. Pravil Immanuel Kant v té asi nejznámější větě filozofie.

Do našeho Salonu jsem pozval dámy a pány, kteří s hvězdami, dalo by se říci, denně obcují, jsou s nimi ve styku, konverzují s nimi, rozumějí si s s nimi. Pozval jsem si astroložky a astrology. To je samozřejmě zvláštní profese, lze-li to tak říct, někdo si možná třeba i pomyslí, jestli jsem se nezbláznil, vždyť přece astrologie, to je šarlatánství, pověra, v lepším případě ezoterika… Jaký mohou asi mít nějaké rotující kupy hmoty poletující vesmírem vliv na lidské osudy či na dění na planetě vzdálené miliony kilometrů, když přece člověk a společnost podléhá úplně jiné kauzalitě, která plyne z úplně jiných souvislostí?

No ale mně se jeví, že právě stav našeho rozkolísaného světa otvírá možnost ptát se i na věci, které by v klidnějších časech lidé zavrhli jako iracionální, vhodné možná jako nějaká kuriozita či rozptýlení. Tak jsem pozval astroložky a astrology.

V Salonu Týdeníku Echu diskutují Beatrice Landovská, astroložka a spisovatelka, Martina Lukášková, psychoterapeutka a astroložka, Antonín Baudyš, profesionální astrolog, Robert Jan Hřebíček, teolog a odborník na středověkou astrologii.

Stáhnout MP3

Dámy a pánové, co nám hvězdy říkají o tom, jak to vypadá se světem?

Všichni: To je těžká otázka a ještě těžší odpověď… Zkuste to specifikovat.

Tak dobře. Přežijeme rok 2026?

Všichni: To snad ano. Ale bude to těžší než jindy.

Baudyš: Jestli tedy mohu, tak z pohledu astrologického Evropa, tedy Západ, takže i Spojené státy, vstupuje do období nevídané nejistoty, kterou můžeme nahlížet také jako příležitost, jinými slovy čeká nás mnoho změn.

To je poněkud pythické…

Hřebíček: Naši kolegové, kteří se zabývají tzv. mundánní astrologií, to je astrologií, která sleduje osudy států, tedy vlastně světa, pracují s horoskopem Československa, který se klade k 28. říjnu někdy k sedmé hodině večer. A ti hlásí, že se nám budou opakovat vlivy, které tady byly patrné koncem třicátých let. V tomto smyslu to bude tedy opravdu… inu, napínavé.

Baudyš: A to už brzy. Druhá půlka února 2026.

Lukášková: Řeknu to ještě přesněji: 20. února.

Aha, tak to aby si člověk vybral úspory a odjel někam mimo dosah civilizace?

Baudyš: To je na rozhodnutí každého. Ale astrolog nikdy nic takového nedoporučí. On může jen na něco upozornit. My neradi přiznáváme, že třeba konstelace, které jinak mají velice pozitivní konotace, roky 2026 a 2027, tj. spolupráce Uranu, Neptuna a Pluta, jsme na nebi pozorovali i v letech 1941 a 1942. Nicméně přesto jsme plni očekávání.

Počkejte, ale ten československý horoskop přece platí jenom pro bývalé Československo…

Všichni: Ne, to je všude skoro stejné, světové, to je mundus…

Lukášková: Konjunkce Saturnu s Neptunem, která nás čeká, je unikátní ještě tím, že planety se setkají na prvním stupni Berana; a Beran je pro nás začátek nového cyklu. V Beranu máme jarní rovnodennost. A když se podíváme, kdy naposledy byly tyto planety v takové přesnosti na začátku Berana, tak se dostaneme až do roku 593 před naším letopočtem. Tehdy byl Saturn s Neptunem na třetím stupni Berana, od té doby to nebylo nikdy tak blízko! A když se podíváme, co to bylo za dobu, tak v roce 594 před Kristem v Athénách došlo k Solonovým reformám…

Dokonce… Solon, ústavodárce, oddlužil zadlužené a zrušil privilegia aristokracie, no ale k čemu to přirovnat v současnosti? Aristokracii jsme si dávno odstranili…

Landovská: Demokratizace nikdy nekončí!

Lukášková: Můžeme to brát tak, že to může být jeden z významných impulzů k novému uspořádání společnosti, k větší otevřenosti, k nějaké nové formě uspořádání vztahů. Nemusíme konstelace spojovat jen s nepříjemnostmi. Třeba ten nový impulz bude spočívat v tom, že zatřese dosavadními elitami a nahradí je někým autentičtějším. To může být i pozitivní.

Jak pro koho, že. Ale tehdy se to týkalo jen starověkých Athén.

Landovská: Ano, ale nyní je všechno globální!

Lukášková: Týkalo se to sice starověkých Athén, ale Athény přece měly klíčový význam pro celou antiku, pro celý civilizovaný svět. A Solonovou ústavou začíná klasický věk, doba největšího rozkvětu. Také je to doba Buddhy, Zarathuštry, Pythagora, Konfucia… Vždy jsou na planetě nějaká ohniska, která následně ovlivní další.

Hřebíček: Religionisté o té době opravdu mluví jako o přelomové, která z náboženství, pro něž bylo typické vnímání světa vnějškového a kolektivního, obrací spiritualitu dovnitř, k jedinci.

Takže si zopakujeme zlatý věk klasického Řecka: perské války, Perikla, válčení se Spartou…

Baudyš: Jde přibližně o opakování konstelací, které byly platné v době vzniku ústavy Spojených států, což bylo dáno Plutem ve Vodnáři a Uranem v Blížencích. Otcové zakladatelé toužili vytvořit vzorovou civilizaci, ono Město na hoře, tak je možné, že první slova ústavy „We the people“ by se mohla určitým způsobem recyklovat v nové formě sebevědomí běžných lidí naproti elitám, které, jak bylo vidět teď třeba v Davosu, slušně tápou.

Landovská: Antonín říká, že se replikuje stejná situace, tedy že vstoupil Uran z Býka do Blíženců a Pluto vstoupilo do Vodnáře: to je to, co se stalo v těch Athénách. A to samé se znovu blíží.

Dobře, a co tedy jiné revoluce, třeba Velká francouzská revoluce 1789 byla také předpovězena?

Baudyš: Ano, ta doprovázena objevením Uranu britským astronomem Herschelem, 1781, tuším. A ono krédo „Volnost, rovnost, bratrství“ opravdu patří k základní ideové výbavě planety Uran. Stejně jako Marxův Kapitál, který se zastával znevýhodněných, byl sepsán v době, kdy byl pro změnu objeven Neptun. A třicátá léta dvacátého století, tedy nástup Hitlera k moci, mafiánské války v USA, teror v Sovětském svazu, jsou provázeny objevením Pluta, jež má tyto fenomény plně ve své kompetenci.

A co náš rok 1989?

Lukášková: Rozpad Sovětského svazu předpověděla francouzská manekýna a herečka… nemohu si vzpomenout na jméno…

Baudyš: Élizabeth Teissier…

Chytrá žena… Když se člověk podívá na hospodářská data tehdejšího SSSR, tak to předpovědět mohl také – ale právě že to skoro nikdo nepředpověděl. Ale co třeba covid?

Baudyš: Díky, že jste to řekl. Ano, v nás astrolozích vyvolávala velkou nejistotu už několik let předtím, než to vypuklo, konjunkce Saturnu v Plutu, která byla na nebi přesná 20. ledna 2020! Vzpomínáte si na ten den? Tehdy to začalo! Dobrý rok předem jsme si byli vědomi, že mraky se stahují, a to nebývalým způsobem.

Lukášková: No právě: byli jsme si vědomi, že něco přijde, ale nevěděli jsme co. To je právě to! My si musíme stále uvědomovat, že astrologické symboly nás mohou na věci upozornit, ony někdy přímo zakřičí: Tady pozor! Ale co přesně se stane, to samozřejmě nevíme. Takže podle pohybu a cyklů setkání planet se dá předpovídat klíčové období, ale jak se rozhodneme, to je a zůstane na naší svobodné vůli.

Hřebíček: Astrologie opravdu není čtení z křišťálové koule. Ale může naznačit, že se něco chystá a že se to může nějak projevovat, to ano.

Ale pro jistotu si dejme v druhé půlce února pozor…

Baudyš: To si dejme vždycky. Dějiny nikdy nestojí a pro rok 2026 to bude platit tuplem. Každopádně se můžeme stát spoluaktéry změn víc než jindy.

Landovská: Věci jsou vždy ambivalentní. Neptun nepřinesl jenom Komunistický manifest, ale přinesl třeba také fotografii, přinesl pak i změny ve vnímání jeden druhého, přinesl myšlenku sociální spravedlnosti…

A prosím vás, slyšel jsem, že hvězdy nám přinesly i umělou inteligenci...

Landovská: Umělá inteligence přišla devět dnů předtím, než Pluto vstoupilo do Vodnáře. Nikdo na to nebyl lépe připraven než astrologové.

No potěš pánbůh… Ale prosím vás, kdo přiřadil těm planetám a znamením ty významy?

Landovská: Signatury, jak tomu říkáme. To jsou historické archetypy vytvořené v čase kolektivním vědomím. Pořád se vyvíjejí.

Baudyš: Běží to stále dál. Kolem roku 2004 kolegové astronomové z observatoře Monte Palomar nabídli světu, tedy i nám astrologům, sadu pěti nových planet, které, jak vidíme, mají účinek, a pojmenování, které jim přiřadili, odpovídá tomu, co prožíváme. Zejména to platí pro planetu Eris, tedy Svár.

Ty atributy platí třeba i v čínské astrologii?

Všichni: Ne, ne…

Hřebíček: To je naše, původně helénská, tedy řecká tradice, ale ta se dostala do indické astrologie, která je, dalo by se říci, sestrou naší astrologie. Ty ostatní systémy vlastně úplně za astrologii považovat nemůžeme, neboť nepoužívají jako nástroj horoskopy, nicméně nějaký smysl pro to, že existuje korelace mezi nebem a děním na zemi, se rozvinul snad v každé pokročilejší civilizaci. Jde v podstatě o jiné používání jazyka a symbolů.

Prosím vás, teď trochu poodstoupíme od konkrét a zeptám se vás, jestli má astrologie nyní větší vliv než třeba před padesáti lety.

Baudyš: Moje odpověď je: Ne.

Hřebíček: Já to vidím trochu jinak. Zájem o astrologii u nás vyletěl na začátku 90. let, to je logické a jasné: tehdy se lidé zajímali o všechno, co bylo potlačené. Teď je, myslím, zájem o astrologii stabilní, ale poněkud se mění a zkvalitňuje. Nevím, jestli přibývá nebo ubývá lidí, kteří jdou za astrologem, protože se jim něco děje. To by odpověděli kolegové s větší praxí. Ale řekl bych, že se opouští estetika těch modrých jednorožců pádících vesmírem a u toho je nějaká dáma s výrazným make-upem a čarodějnickým jménem. Myslím, že stále víc lidí se zabývá tím, co to tedy ta astrologie je, studuje její dějiny, její pravidla, její podstatu. Přitahuje k sobě typ lidí, které by to dřív ani nenapadlo a třeba ještě přednedávnem by ji nebrali vážně. Už se na ni mnoho vzdělaných lidí nedívá s apriorním posměchem, jinými slovy: lidé se víc zajímají o tu opravdovou astrologii, nikoli o to, jestli se Blíženci budou mít o víkendu dobře, nebo jestli si Raci mají dát pozor na Kozorohy.

Landovská: Myslím, že o astrologii se zájem zvyšuje. A ten důvod je v tom, že se nesmírně zrychlují a zhušťují události, události světa, stejně jako jednotlivých životů. A už se to nedá dosavadními prostředky zvládnout. Člověk se toho bojí, nevyzná se v tom, tak začíná hledat v dalších vrstvách – a narazí na astrologii, která k tomu ty prostředky má.

Lukášková: Jsem v tom podobně jako Antonín Baudyš zdrženlivá. Nemyslím si, že to roste. Spíš bych řekla, že pořád k astrologii převládá přístup jako k produktu, který se nabízí lidem ke spotřebě. Ale to je asi jiná astrologie, než o jakou se my tady přítomní zajímáme. Je málo astrologů, kteří se snaží obor rozvíjet a posouvat, a přibývá těch, kdo ji jen používají a konzumují.

Baudyš: Já se astrologií zabývám třicet let a myslím, že zájem ani neklesá, ani neroste. Tím minoritním oborem jsme už po staletí, možná po tisíciletí. Jsme prostě jen pro někoho. Hlavní užitek pro běžného člověka se nabízí v sebepoznání, takže ona ten utilitární smysl má: ano, my se jí zabýváme kvůli sobě. Ta vámi citovaná Kantova věta má ještě jednoho předskokana, ze starého Řecka: Gnóthi seauton, poznej sám sebe. Tomuto závazku my astrologové sloužíme. A tudíž se nemusíme stávat majoritním oborem, protože je to diskrétní záležitost.

Tím myslíte, že působíte skrytě? Mám spíš pocit, že díky sociálním sítím jsou desítky, možná stovky různých astroporadců či poradkyň.

Baudyš: Jestli narážíte třeba na můj účet na YouTube, tak to je nutný traffic, provoz. To podstatné se děje pouze v rozhovorech mezi klientem a astrologem. Tam to má užitek. A to je to, oč tam běží.

Takže nevylučujete, že jde o utilitární věc.

Baudyš: Jistě, a proč by nešlo?

No, může jít o záhady vesmíru.

Všichni: Ne, je to o záhadách člověka! Člověk to dělá ze zájmu o sebe!

Landovská: O vesmír má zájem astronom, astrolog ani moc ne.

Hřebíček: Hodně lidí by bylo možná překvapených, jak málo z vesmíru nás astrology zajímá. My pracujeme s planetami, Měsícem a Sluncem, a to je tak všechno. Je pravda, že původně to tak nebylo: astrologie byla součástí kosmologie, de facto jeden z výkladových nástrojů, jímž lidé četli svět kolem sebe. Psal o tom Thomas Samuel Kuhn v knize Kopernikánská revoluce, kde to staví tak, že jsme první civilizace, která kosmologii odňala svým kněžím a filozofům a svěřila ji těm, kteří ji mění každých dvacet let. Začali jsme kdysi u Ptolemaia s pevným místem člověka ve středu vesmíru a končíme někde u nicotného drobku, který se řítí vesmírem a nic není pevné a jisté, a nám nezbývá nic jiného než se tomu vydat napospas. Od takové kosmologie se nutně musela odtrhnout astrologie, která naopak tam ten smysl vidí a stále ho tam hledá a nechce se ho vzdát.

Je tedy astrologie věda, nauka – nebo je to spíš víra, nějaký druh náboženství, nebo je to poezie?

Lukášková: Astrologie je symbolický jazyk vyžadující hermeneutický přístup. Směr, který já zastávám, je určitě spojen s nějakým pohledem na svět, s filozofií Danea Rudhyara, holismu a humanistické psychologie.

Hřebíček: V průběhu dějin se to velmi měnilo. Úplně jinak astrologii vnímal slavný římský astrolog Julius Firmicus Maternus, pro kterého to prostě byl stroj na osud. Planety zkrátka určovaly, co se bude dít. Jinak to už vnímali středověcí astrologové, kteří to brali jako součást Božího záměru, takže tam se projevuje Boží i lidská vůle. A tak dále.

A jak může astrologie prospět při psychoterapii?

Lukášková: Když to řeknu zjednodušeně, tak astrologie může přispět k tomu, abychom se na život mohli podívat z jiného úhlu, z nadhledu. Když přijde klient s nějakým problémem, tak mu samozřejmě poskytnu terapii, ale mohu mu nabídnout i pomoc astrologií, čímž poněkud odsuneme jeho vnímání jiným směrem, který mu může být prospěšný. Nabídneme mu úhel pohledu, který třeba nezná nebo nevidí, na základě, z něhož si může sám srovnat své potřeby, odkud jde a kam.

A přímo ho seznamujete s horoskopem a vlivem planet?

Lukášková: Ano, pokud má zájem o horoskop, tak ano. Na vliv planet ve smyslu osudovosti-determinace já nevěřím…

Počkejte, vy nevěříte na vliv planet?!

Většina: Ne, nevěříme…

Baudyš: Já se kauzálního konceptu spíš držím…

Prosím vás, tak na co věříte?

Landovská: Zkusím na to odpovědět: planety vliv mají, ale zároveň nemají. Člověk je přitažen určitou kvalitou času a ta kvalita času je čitelná právě z horoskopu. To znamená, že situace planet popisuje velmi přesně kvalitu času, který se stále mění, ale nikoli lineárně a kauzálně, ale jako potenciál k nějakému konání.

Baudyš: Horoskop nás informuje o energetické kompozici každého okamžiku a ten se mění, mírně, ale přece, každé tři minuty.

Landovská: Velké a těžké planety jdou pomalu, malé jdou rychle, do toho se země otáčí kolem své osy, stále se to mění. A tento pohyb charakterizuje kvalitu času. Ne že by planety jako baterky svítily na naše životy a ty se jimi řídily, ale popisují kvalitu času a my máme příležitost tuto znalost využít ku svému prospěchu.

Hřebíček: Je to podobné, jako když máte na věži hodiny a ručičky ukazují poledne. Tak se většina lidí zvedne a jde si něco dát. Ale to není tím, že by podléhali nějaké záhadné síle z těch ručiček, ale protože se naplnil cyklus, kdy člověk pociťuje hlad. Pro nás astrology je to podobné, s tím, že my ten čas čteme z pohybu planet, které se dějí v cyklech, které jsou docela prozkoušené a vyzkoumané.

Landovská: Astrologie je v podstatě kombinace cyklů. A ta dává stále novou a novou kvalitu času. Máme deset planet, dvanáct domů, pak karmickou osu, někteří astrologové tam dodávají ještě i jiné komponenty, ale v podstatě jde o kombinaci těchto vlivů. A ta kombinace je nesmírně různorodá a bohatá, přelévá se, prostupuje, ale je v podstatě logická a vypočitatelná.

Baudyš: Ještě bych se vrátil k tomu svému Ne, když jste se ptal na zájem o astrologii. Hodně se toho totiž změnilo, když se pomocí výpočetní techniky demokratizovala: zhruba od roku 1985 uměly dělat horoskop počítače a dnes to zvládne skoro každý. To dřív tak jednoduché nebylo. To je jasné. Dále se znásobila komunikace mezi jednotlivými astrology, tedy zrychlil se provoz, což neznamená, že se prohloubila kvalita oboru. To je tedy moje rozšířená odpověď. Ale ještě k té kauzalitě. Když jsem si sám pro sebe potřeboval zodpovědět, proč tady nějaká astrologie je, tak bych řekl, že ve jménu vývoje astrologie působí jako jakýsi generátor náhodných situací. My lidé jsme vystavováni stále něčemu jinému, novému, stále musíme na něco reagovat, a proto se domnívám, že celý ten karusel planet působí v tom směru, aby tady nebylo mrtvo…

To jste to vysvětlil hezky.

Landovská: Astrologie je vlastně převyprávěný příběh. Každý máme svou loďku příběhu, která nás veze životem. A astrologie je svým způsobem popis té loďky.

Hřebíček: Astrologie nám pomáhá překonat dvě moderní šalby: zaprvé moderní iluzi, že můžete být vším, čím chcete být. To je velká iluze. Není to totiž pravda a každý, kdo tomu podlehne, narazí dříve či později na zeď. Kdybych se rozhodl, že budu primabalerína nebo hiphoper, tak budu za debila. Nikdy nebudu. A v tom horoskopu můžete opravdu spatřit své hranice, své slabé nebo silné stránky. Vy se můžete samozřejmě snažit překonávat ty slabé, ale jen s velkým úsilím a často marně. Lidé pak propadají trudnomyslnosti, ne-li zoufalství. Ale ono to tak v životě chodí. A druhá věc je, že astrologie nám pomáhá zbavit se pověry či iluze, že jsme všichni stejní. Nejsme. Každý je jiný a každý má trochu jiné nastavení. Každý se narodil v jiném znamení a v jiném nastavení planet.

Záznam celé debaty najdete na www.echoprime.cz.