Evropská unie letos v lednu spustila další klíčový projekt Green Dealu. Mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích, známý pod zkratkou CBAM a přezdívaný „uhlíkové clo“, má zatížit dovoz zboží ze zemí s volnější klimatickou politikou stejnou cenou uhlíku, jaké čelí firmy vyrábějící v EU. Opatření se zatím týká energeticky náročných odvětví, jako je výroba oceli, železa, hliníku, cementu, hnojiv a výrobků z nich a vodíku a elektřiny. Zatímco například oceláři mechanismus vítají jako narovnání konkurenčních podmínek, automobilky či Hospodářská komora varují před růstem nákladů v dodavatelských řetězcích, vyšší administrativní zátěží a oslabením konkurenceschopnosti.

Od letošního roku musí každá firma, která do EU dováží zboží z těchto komodit, platit za takzvané CBAM certifikáty. Jejich cena bude odvozena od ceny emisních povolenek v EU. Cílem je, aby dovážené zboží bylo vystaveno stejné ceně uhlíku jako domácí výroba a tím se vyrovnalo znevýhodnění evropských producentů, kteří musejí plnit přísnější ekologické podmínky než výrobci mimo EU. Od hodnoty certifikátu si budou moci firmy odečíst cenu lokálních nástrojů na snižování emisí zaplacených v zemi původu.

Některá odvětví takový nástroj dlouhodobě podporovala. „Sám průmysl v EU dlouhodobě volal po nástroji, který by narovnal konkurenční podmínky mezi evropskými a mimoevropskými výrobci z hlediska nákladů na emise oxidu uhličitého. Vzhledem k vysokým cenám povolenek a nesrovnatelně volnější klimatické politice ve třetích zemích by byly evropské výrobky na globálních trzích neprodejné. CBAM jako takový tedy vítáme, ale aby skutečně přispěl k ochraně konkurenceschopnosti, musel by být správně nastaven,“ uvedl Filip Hájek z Ocelářské unie.

Nařízení bylo schváleno už v roce 2023, dosud však fungovalo pouze v přechodném režimu. Firmy dovážející regulované zboží musely zatím pouze reportovat, kolik oxidu uhličitého při jeho výrobě vzniklo. Tyto údaje si musí dovozce zajistit sám od výrobce. Pokud je nezíská, musí vycházet z evropských referenčních tabulek pro daný výrobek a zemi původu, což pro něj zpravidla znamená vyšší platby.

Na základě kritiky podniků Evropská komise systém v roce 2025 upravila. Zatímco původně podléhal hlášení každý dovoz zboží v hodnotě nad 150 eur, nově musí být dovoz do systému nahlášen až v případě, že firma překročí limit 50 tun dovezeného zboží ročně. Podle Evropské komise tato změna uleví až 180 tisícům malých a středních podniků, tedy až 90 % dovozců, přičemž systém má nadále pokrývat 99 procent původně plánovaných emisí. Balíček zároveň zpřísnil povinnosti při informování o vzniku emisí, aby se zamezilo obcházení mechanismu prostřednictvím nepravdivých údajů. Evropská komise zároveň avizuje, že v dalších letech chce seznam komodit a výrobků v systému výrazně rozšířit.

CBAM je navázán na evropský systém emisních povolenek ETS. Cena certifikátů CBAM bude odpovídat ceně povolenek, se samotnými certifikáty se však nebude obchodovat na trhu. Dovozcům je bude prodávat Evropská komise, přičemž firmy si je budou muset nakupovat s předstihem. Současně se zaváděním CBAM začne Komise postupně rušit bezplatnou alokaci emisních povolenek pro dotčený evropský průmysl. V roce 2034 by měla bezplatná alokace povolenek zcela skončit. Emisní povolenky zdarma pro určitý průmysl měly právě kompenzovat „únik uhlíku“ v jiných zemích. Během následujících let ještě část z vybraných peněz půjde na kompenzace podnikům v EU, které dosvědčí, že snižují svou uhlíkovou zátěž.

Platby za certifikáty CBAM budou zaváděny postupně. V roce 2026 dovozci nebudou platit za sto procent emisí obsažených v produktu, ale pouze za tu část, kterou by evropský výrobce musel pokrýt placenou povolenkou. Zbytek odpovídající bezplatným přídělům v EU zatím platit nebudou. V roce 2026 tak zaplatí za 2,5 procenta emisí, plné zpoplatnění nastane v roce 2034.

Mechanismus se nedotkne jen ocelářství či stavebnictví prostřednictvím cementu, ale také dalších sektorů nepřímo, včetně evropsky citlivého automobilového průmyslu, který využívá dovoz celé řady výrobků z oceli a hliníku.

Zavedení mechanismu CBAM se automobilek dotkne především nepřímo prostřednictvím dodavatelského řetězce, což povede ke zvýšení jejich výrobních nákladů. Přestože samotná výroba vozidel není přímo zahrnuta v seznamu regulovaných produktů CBAM, tento sektor je kriticky závislý na vstupech jako jsou železo, ocel a hliník, které pod tento mechanismus spadají, upozornila v roce 2025 zpráva OECD analyzující dopady CBAM.

Obavy potvrzují i samotné automobilky. „CBAM neboli uhlíkové clo po tzv. zjednodušení, které má být účinné od ledna 2026, představuje pro reportující podniky vyšší administrativní zátěž, a zároveň přináší dodatečné povinnosti a značné náklady,“ uvedl mluvčí společnosti Hyundai Jan Rodek pro Echo24 a dodal, že nařízení může ohrozit konkurenceschopnost automobilek.

Předtím varovala také Hospodářská komora. „Mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích (CBAM) má přispět k omezení úniku uhlíku, ale vyvolává otázky spojené s konkurenceschopností evropských výrobců a exportérů. Nejisté je nastavení ověřování emisní stopy dovozů a riziko obcházení pravidel ze strany dopravců ze třetích zemí,“ uvedla komora.

Svaz automobilového průmyslu pak upozornil na možnost obcházení systému pomocí tzv. resource shufflingu. „Například výrobce ze třetí země nakupuje 10 % čisté energie a tu minimálně deklaratorně uplatňuje pouze na vývoz do EU, tedy do EU dováží tu emisně nejčistší část své produkce. Pro zbývající objem výroby ale může klidně používat fosilní paliva. Vyšší cenu za tu čistší část si dokáže rozprostřít do celé své produkce. Výrobci v EU platí za emise vždy,“ varovala Pavlína Žáková, ředitelka sekce hospodářské politiky Svazu průmyslu.