Devět svazků těch nejlepších veršů Karla Šiktance

Konečná

Devět svazků těch nejlepších veršů Karla Šiktance
Konečná

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Nic není tak skličující jako úplná vydání úplně zapomenutých autorů, napsal kdysi Nabokov. Něco na tom bude, avšak náš případ to naštěstí není. Zaprvé Karel Šiktanc (1928–2021), o němž tu je řeč, není zapomenutý autor, jakkoli se o to minulý režim velmi snažil; zapomenuti jsou naopak normalizační ministři kultury, kteří měli na svědomí básníkovo umlčení v letech sovětské okupace, jmenovali se Brůžek, Klusák a Kymlička. Zadruhé devět svazků, které připravil k vydání literární historik Jiří Brabec (nar. 1929), Šiktancův rostenec a blízký přítel, nepředstavuje „úplné vydání“, je to jen část Šiktancovy tvorby lyrické, výbor čerpající z díla publikovaného knižně v letech 1959 (sbírka Žízeň už je osobitá, nese znaky Šiktancova rukopisu) až 2019 (poslední sbírka je neuvěřitelně silný výkon muže už devadesátiletého). A navrch překvapení, devět básní z pozůstalosti, knižně dosud nepublikovaných.

Šiktancova tvorba je bohatší, než ukazuje devět knih z Karolina, patří do ní také pohádky (vyšly až po roce 1989 ve čtyřech knihách skvostně ilustrovaných Františkem Skálou, možná je čas shrnout je do jednoho svazku), dále reportáže (Raci a racci, 1962, s Jiřím Šotolou, to je passé), verše pro děti, hry televizní a rozhlasové, veršované hádanky publikované od roku 1947 až do posledních let v časopise Hádanka a křížovka, respektive Křížovka a hádanka (jejich soubor vyšel v roce 2012 pod názvem Milý Řehoři, milíře hoří, jenže básník i poté vytvářel a publikoval další, teprve teď je čas na komplet). A ještě leccos dalšího.

Devět knih ve střídmé, čisté grafické úpravě Karla Vilguse začalo vycházet roku 2003, plánováno bylo sedm svazků; když se v tom šestém (2004) setkaly sbírky Hrad Kost (1995), Šarlat (1999) a Zimoviště (2003), uspořádal editor, tehdy zaneprázdněný i přípravou Spisů TGM Díla Jaroslava Seiferta, svazek závěrečný, sedmý (2006). Nazval ho Pralipomena (opravdu to byl název editorův, nikoli básníkův; předchozí svazky souhrnný název nenesou, tvoří jej jen dva až čtyři tituly v nich přetištěných sbírek) a pojal do něj dva oddíly Básní ze zásuvky, výbor z překladů (z čínštiny, latiny, ruštiny) a výbor z publicistiky. Jenže to už věděl, že sedmičkou to neskončí, a tak na konci ediční poznámky sdělil: „V průběhu vydávání vznikly další sbírky, které si vyžádají rozšíření Díla o nové svazky. – Nakladatelství Karolinum vydalo souběžně výbor z veršů pro děti Spadl buben do kedluben (2005) a soubor 12 CD Pohádky (2006), obsahující šestnáct textů.“ Následoval svazek č. 8 (Řeč vestoje, Vážná známost, Nesmír, Čistec), toho se básník ještě dožil, snad s jistým zadostiučiněním, že, řečeno s Fráňou Šrámkem, „ještě zní“, teď je tu tedy č. 9, první Šiktancova kniha posthumní.

Čteme v ní sbírky Na Knížecí, Horniny, Ubírati seOpovážení. A „přídavek“. Čtenář, který poctivě prošel s básníkem jeho dlouhou poetickou cestu, sledoval v posledních třiceti letech malý zázrak: Karla Šiktance stáří neoslabovalo, kupodivu ani fyzicky, ještě v třiadevadesáti byl statný, mentálně nechřadl: jeho básnická svrchovanost se pozdním seniem potvrdila, verš se stal vybroušenějším, čistším, současně i „těžším“. Přibylo náznaků a zámlk. Ten, koho se na chvilku zmocnila jistá bázeň před setkáním s posledními verši z let 2020 a 2021 (obstojí vedle těch nejlepších?), si musel oddechnout. Šiktanc, poslední kníže českých básníků, zůstal na trůně do smrti. Jeho epilog se jmenuje Konečná a nese datum 13. září 2021. Připomíná to Vladimíra Holana a jeho sbírky PředposledníSbohem?. Ani on, v roce smrti ovšem „jen“ čtyřiasedmdesátiletý, nezarmoutil čtenáře básnickým chřadnutím.

Tajemství svěžesti Karla Šiktance, osobní i básnické, možná spočívalo v neustálém vymýšlení hádanek a drobných jazykových hříček, jež do „velké“ poezie nezahrnoval. V „modrých deskách“ se našla jen jedna z těchto rozverných drobností, básník ji tam sice zařadil, v soupise však její název (tvoří ho číslo 65) dal do závorky. Je to roztomilá mistrovská miniatura: „65 roků ženat. / 65 roků vdaná (sic). / Co k tomu teď poznamenat? / Zlatý míč na malém vápně / stadiónu Maracaná.“

Karel Šiktanc: Dílo 9: Na Knížecí, Horniny, Ubírati se, Opovážení, Z pozůstalosti. Nakladatelství Karolinum, 184 str.

12. května 2023