Čeští motoristé letos zažijí historicky nejlevnější letní sezonu. Za čistou průměrnou mzdu natankují nejvíce paliva v dějinách země – až 1 125 litrů. Nejde však o zásluhu domácích politiků, ale o vedlejší efekt ropné politiky amerického prezidenta Donalda Trumpa a nečekaného kroku Saúdské Arábie, která zvýšila těžbu ropy.

Tak levně nebylo – vzhledem k čistým výdělkům Čechů – ani zjara prvního covidového roku 2020, kdy se ceny ropy na světových trzích propadly až poblíž úrovně 400 korun za barel Brentu, poprvé od 90. let. Nyní se barel severomořské ropy Brent prodává v přepočtu za zhruba 1 440 korun. Přesto se řidiči mohou těšit na nejlevnější léto historie. Dokonce levnější než "za komunistů". Vždyť před čtyřiceti lety, roku 1985, sice stál litr pohonných hmot průměrně jen 6,20 Kčs, ale za průměrnou čistou měsíční mzdu si jich člověk pořídil jen zhruba 410, bezmála třikrát méně než letos. Co za levnými palivy současnosti vězí?

S blížícími se volbami četní tuzemští politici vytahují kartu levných pohonných hmot, jako by se snad o jejich láci nějak zasloužili. Nesmysl. Samozřejmě, s výjimkou let 2022 až 2023, kdy pohonné hmoty vláda přechodně zlevnila snížením spotřební daně. To je však pryč. Nyní má ovšem klíčový podíl na nejlevnějších pohonných hmotách české historie jiný politik – americký prezident Donald Trump.

Po čtyřech měsících u moci se zase tolika úspěchy věru chlubit nemůže. Nepřipadla mu ani Kanada, ani Grónsko, dokonce ani Panamský průplav. V Gaze se žádná Riviéra nebuduje. Čína se Americe nepodvoluje ani po uvalení obřích vzájemných cel, takže Trump je nakonec rád, že z nich vycouval bez výraznější ztráty tváře. Na Ukrajině se stále válčí a málokdo je tím více překvapen než zase Trump, jenž sliboval mír do 24 hodin od převzetí prezidentského úřadu. K nejsvětlejším okamžikům dosavadního Trumpova prezidentování tak patří nedávné turné po Blízkém východě. V pouštním království Saúdské Arábie mu vystrojili prvotřídní přivítání, ovšem předešli si jej i něčím dalším. Zvýšením těžby ropy.

Zvýšení těžby ropy v podání Saúdské Arábie a dalších tradičních velkých těžařů, včetně Ruska (jde o uskupení OPEC+), šokovalo zainteresovaný svět už začátkem dubna. Tehdy, den po Trumpově "dni osvobození", se burziáni potáceli v děsu z těžkého útlumu světové ekonomiky pod tíhou masivních amerických cel uvalených prakticky na celý svět. V Rijádu vycítili příležitost, jak si Trumpa naklonit. I když by v čase vyhlíženého zásadního útlumu světové ekonomiky bylo logické těžbu ropy omezit, Saúdové se naopak rozhodli pro šokové navýšení její produkce. Svedli to na Kazachstán a Irák. Prý že tyto dvě země předtím porušovaly limity těžby, takže aby jim to Rijád "vytmavil", sám nejenže už těžbu škrtit nebude, naopak ji navýší. Jen ať se Kazachstán a Irák dusí ve vlastní šťávě.

Ne snad, že by obě uvedené země limity těžby neporušovaly, avšak to je celkem běžný kolorit dění v rámci uskupení OPEC+. Limity jsou stanovovány, jen aby se zase porušovaly, alespoň některými z členských zemí. Rijád nyní rozlítilo jednání Kazachstánu a Iráku jen naoko. Jednání obou zemí mu poskytlo vítanou záminku, jak těžbu ropy zvýšit, i když se dal čekat spíše globální pokles poptávky po ní.

Saúdové vytušili, že s množícími se Trumpovými přešlapy a nenaplněnými sliby si jej tím spíše nakloní, když mu vyhoví ve věci, o niž mu jde již delší čas. Trump skutečně opakovaně vyzývá kartel OPEC, základ uskupení OPEC+, ať jde s cenou ropy dolů. Tedy ať navýší její těžbu. Vyšší těžba ropy znamená levnější ropu a pohonné hmoty jak v Česku, tak v USA i mnohde jinde ve světě. A Trump levnější paliva v Americe vítá, neboť si konečně může u svých voličů připsat nějaký úspěch. Levnější paliva také zmírní obecnou inflaci v USA, což mu umožní zesílit tlak na americkou centrální banku, aby postupovala se snižováním úrokových sazeb rychleji.

Levná ropa a nízké úroky, to jsou základní prvky Trumpovy hospodářské politiky, lze-li o něčem takovém mluvit. Spíš jde totiž o intuitivní úvahu newyorského realitního magnáta, jehož odkojilo 20. století.

Co má Trump z ropné láce, je zjevné. Ale co z ní má Saúdská Arábie? Vždyť její letošní rozpočtový deficit může činit kolem 70 miliard dolarů. To je o dost více než dvojnásobek hodnoty předpokládané letošním plánem saúdskoarabské vlády. Loni Rijád potřeboval cenu barelu ropy Brent kolem úrovně 100 dolarů, aby dosáhl vyrovnaného hospodaření. Během letoška zatím cena spadla zhruba ze 75 na 65 dolarů za barel. Na první pohled se tak zdá, že se Saúdové střílejí do nohy, když jdou Trumpovi na ruku. Jenže jejich sázka má širší rozměr.

Rijád si Trumpa potřeboval naklonit z velké části proto, aby americký prezident nekývl Izraeli na jeho zamýšlené letecké údery na jaderná zařízení v Íránu. Tyto údery měl Tel Aviv naplánované již na květen. Trumpův tolik zásadní souhlas ale nezískal. I kvůli přičinlivosti Saúdů. Rijád v poslední době elementárně zastabilizoval své vztahy s Íránem a nepřeje si širší blízkovýchodní válku, k níž by izraelské údery mohly vést.

Saúdská Arábie si zkrátka vyhodnotila, že možný širší konflikt na Blízkém východě je jí větším rizikem než příliš nízké ceny ropy. Navíc, nynější hýčkání vztahu s Trumpovými USA upevňuje její postavení v rámci blízkovýchodního regionu, a to nejen ve vztahu k Íránu, ale i k Izraeli, tedy k tradičnímu spojenci USA. Toto pěstování vazby s Amerikou Rijád jistě ještě kapitalizuje.

Mezitím se čeští řidiči mohou těšit z nejlevnějšího léta historie. A tuzemští vládní politici zase z toho, že jim Trump zařídil hezký předvolební dáreček, aniž by je to stálo jediný haléř.