Pavilon v Londýně

Inspirace historií

Pavilon v Londýně
Inspirace historií

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Na chvíli se pozastavit, usadit se společně k jednomu velkému stolu a v poklidu se bavit o udržitelné architektuře, oblíbeném jídle nebo vlastních snech. To je záměr vycházející hvězdy architektonického nebe, které byl letos svěřen prestižní úkol navrhnout v londýnských královských zahradách letní pavilon tamní galerie Serpentine.

VIP vstupenka

Pro Linu Ghotmehovou (43) původem z Libanonu je to další velká příležitost, jak se představit širší veřejnosti. Londýnská galerie Serpentine už dvaadvacátým rokem oslovuje architekty a architektky z různých koutů světa, aby do Kensingtonských zahrad v centru Londýna, kde tato instituce sídlí, navrhli pavilon přístupný lidem po celé léto. Unikátnost podniku spočívá i v tom, že oslovení dosud na území Anglie žádnou stavbu nerealizovali – je přitom ryze na tvůrcích samých, jaké téma se pomocí projektu rozhodnou otevřít a jak bude stavba vypadat. A protože mezi dřív oslovené patří velká jména jako Zaha Hadid, Bjarke Ingels, nebo dokonce brazilská legenda Oscar Niemeyer, upíná se na aktuální jméno pokaždé značná pozornost. Pro vyzvané autory je projekt pavilonu jakousi VIP vstupenkou na anglickou scénu, která má v rámci globální architektury velmi silnou pozici.

Letošní pavilon u sídla galerie Serpentine, která přímo sousedí s pozoruhodným památníkem princezny Diany v Hyde Parku, se nese ve znamení pokory v symbolické i fyzické rovině. Už svým zpracováním jde o nejskromnější pavilon v historii. Předchozí stavby zpravidla chtěly přitahovat pozornost a zvědavost lidí pomocí nezvyklých forem, což tento svým měřítkem malý a experimentální projekt umožňuje a trochu k tomu i nabádá. Architektka Lina Ghotmehová však vsadila na jinou kartu – pavilon zvenčí nikoho svou přítomností nepřekvapí, neznalí kolemjdoucí dokonce snadno nabudou dojmu, že stavba je integrální součástí královských zahrad, klidně už nějaký ten rok.

Staronově

Snaha vytvářet stavby čerpající z historických archetypů, které v nás vyvolávají pocit něčeho známého či „přirozeného“, je ostatně hlavním krédem této architektky, která trvale žije a pracuje v Paříži, kde vede své studio Lina Ghotmeh Architecture. To nepatří mezi klasická architektonická studia, jelikož jeho důležitou součástí jsou také badatelé, kteří zpracovávají podklady pro architektonickou praxi. Věnují se rešerším historického, kulturního i geografického kontextu každého jednotlivého projektu, protože Lina Ghotmehová si cení navazování na tradice a jejich rozvíjení. Nejde však o automatické překlápění historických vzorců, ale o snahu pochopit, čím léty prověřené postupy mohou napomoci při řešení dnešních otázek. Tento svůj přístup nazývá archeologií budoucnosti.

Při rozhodování o tématu pavilonu Ghotmehová nakonec sáhla po zcela obyčejném námětu – vytvořit místo odkazující ke společnému stolování, které sdílejí kultury napříč světem. Stavbu pojmenovala prostě A table, francouzským výrazem pro společné sdílení jídla. Pavilon má podobu nízkého dřevěného altánu, který je vybaven pouze velkým stolem s židlemi. Zaujme na něm především střecha inspirovaná přístřešky toguna ze západoafrického Mali, kde historicky slouží pro komunitní setkávání. Lina Ghotmehová od začátku chtěla, aby bylo možné pavilon vyrobit co nejsnadněji a pomocí jednoho materiálu, s ohledem na nízkou uhlíkovou stopu zvolila dřevo (borovicovou překližku, lepené vazníky a dubový nábytek).

Jedním z aspektů všech těchto pavilonů je jejich využití po skončení letní přehlídky. Několik jich zdobí rezidence nebo firemní areály soukromých sběratelů (specificky třeba luxusní vinařství na jihu Francie), jiné jsou rozsety v různých městech světa a zůstávají veřejně přístupné. Ať už bude osud letošního pavilonu jakýkoli, zůstane pěkným stvrzením přístupu nadějné architektky v jejích profesních začátcích.

Atmosféru skromného pavilonu nadějné architektky dokresluje originální hudba, kterou Tarek Atoni složil na základě architektčiných skic. - Iwan Baan

 

23. července 2023