Opona kryjící formování nového kabinetu pod taktovkou předsedy ANO Andreje Babiše se pomalu nadzvedává. Další týden vyjednávání přinesl poměrně výrazné změny, které by se daly shrnout do tří základních linií: jak moc jsou Motoristé sobě a hnutí SPD válcováni svým dominantním partnerem, kolik ze svých velkorysých předvolebních slibů bude schopno ANO naplnit a jak rychle nová vláda vůbec vznikne.

Celý předposlední říjnový týden jsme sledovali vyjednavače klíčových subjektů scházet se ve Sněmovní 3 a debatovat o jednotlivých kapitolách vznikajícího programového prohlášení. Obrana, zdravotnictví, školství… A každý den jsme byli svědky, jak si hlavní tváře – předseda SPD Tomio Okamura, šéf poslanců hnutí Radim Fiala, předseda Motoristů Petr Macinka či šéf jejich poslaneckého klubu Boris Šťastný – notovaly, jak hladce vše probíhá. O víkendu nejprve Okamura ohlásil „shodu na až 95 procentech“ diskutovaného a první místopředseda ANO Karel Havlíček, který celý týden zastupoval Babiše, t. č. na dovolené, poté v neděli oznámil, že „je v podstatě hotovo“. Exministryně financí Alena Schillerová – společně s Havlíčkem další vyjednavačka – pak v pořadu Echo Prime Time v neděli večer mluvila o tom, že Babiše s průběhem seznámila a byl spokojen. Ďábel se často skrývá v detailu – třeba v oněch zbývajících pěti procentech.

Skoro idylický dojem narušuje několik bodů: zaprvé už to, že programové prohlášení, jež bude dle Babiše představeno, až bude hotové, bude „spíš všeobecné a deklaratorní“, jak ho popsal Okamura. Poslanec, který se velmi pravděpodobně stane předsedou Poslanecké sněmovny, řekl, že podrobnosti se dopracují až v budoucnu za účasti expertů. Obecné formulace zpravidla umožňují různé výklady, což dává lídrům prostor tvrdit, že „prosadili maximum“, i když z velké části půjde o kompromisy. Otázkou zní, jak krvavé.

Z dosavadních informací se zdá, že hnutí ANO menší subjekty spíše válcuje, byť Schillerová to odmítla diplomatickým slovníkem: „Vyjednavači jsou lidé, kteří mají určité znalosti, to znamená, že dokážou pochopit, co je reálné a co není reálné.“ A tak se například rychle rozplynula stěžejní předvolební myšlenka SPD, že občané musí mít možnost rozhodnout, zda chtějí setrvat v NATO či EU. A to přesto, že obecné referendum jako takové prosadit nová vláda chce. Nebude se ale moci týkat závazků České republiky v souvislosti s danými mezinárodními organizacemi. „Potřebovali bychom lepší výsledek ve volbách,“ připustil Okamura s tím, že ne všechna geopolitická témata jsou vyloučena. „Například o přijetí či nepřijetí eura, migračního paktu, emisních povolenek pro domácnosti a dopravu a dalších záležitostí, které se týkají mezinárodních závazků,“ uvedl, o čem referendum dle něj půjde vypsat. Jak mu ale obratem vysvětlila Schillerová, „povolenky ETS 2, migrační pakt či evropská měna jsou věci, které ANO nechce, takže je zbytečné o tom dělat jakékoli referendum“. ANO chce tyto pro něj zásadní věci slovy Babiše „odmítnout na prvním jednání vlády“, byť za to může v budoucnu – například u povolenek – čelit sankcím ze strany EU.

Rozdávání brání Fiala

Snad ještě hůře dopadli Motoristé sobě, kteří se pasovali do role fiskálního jestřába a pravicové kotvy vznikající vlády. Do čtyř let vyrovnaný rozpočet – očištěný o schodky ve výši stovek miliard korun, z čehož je navíc část strukturální, tedy trvalá. „Debatovali jsme docela dlouho o tom, že vlastně není reálné mít do čtyř let vyrovnaný rozpočet. To bychom lhali sami sobě a lhali hlavně voličům,“ vysvětlila někdejší správkyně státní kasy pro změnu Motoristům. „Jestli je vše pravda, je to neudržitelné,“ uvedla pak Schillerová ke kontroverzním výrokům s rasistickým či nacistickým podtextem nominanta Motoristů na post ministra zahraničí Filipa Turka. Ačkoli čestný prezident Motoristů podal trestní oznámení a policie pravost výroků prošetřuje, přičemž se patří ctít presumpci neviny, lze si jen obtížně představit, že by někdejší „přítel“ Ivana Jonáka mohl například získat bezpečnostní prověrku z rukou BIS. Vydírací potenciál menších stran zatím zjevně nezafungoval, byť ustoupit v některých klíčových věcech muselo i ANO. Třeba už nehodlá zrušit ministerstvo pro místní rozvoj, což Babiš odůvodnil tím, že ke kroku by mohlo dojít jen tehdy, kdyby vznikla jednobarevná vláda.

Zásadní ústupek muselo ANO udělat ohledně návrhu rozpočtu na příští rok – k tomu ho ale dotlačila končící vláda Petra Fialy (ODS), nikoli koaliční partneři. Byť deficit rozpočtu nebude (minimálně v prvním roce) klesat, protože Babiš mluví o zanedbaných investicích, například do dopravní infrastruktury, nebude moci ani růst. Končící vláda totiž nechtěla poslat do nové sněmovny jimi sestavený návrh rozpočtu do té doby, než nová vláda slíbí, že ho schválí v prvním čtení. To znamená, že i když bude nová vláda moci v druhém čtení skrze pozměňovací návrhy přesouvat peníze v rámci jednotlivých kapitol, nebude už mít šanci měnit základní parametry: tedy příjmy, výdaje a především stanovený schodek. Končící kabinet se bál, že Babišovy předvolební sliby byly tak velkorysé, že by se deficit mohl prohloubit přímo astronomicky, přičemž i při malém prohloubení schodku by narazil na zákon o rozpočtové odpovědnosti stanovující limit. Změnu pravidel nechtěla končící vláda připustit.

Tím, že návrh rozpočtu může do sněmovny předložit pouze vláda a že jmenování Babišova kabinetu nenastane zítra, za týden a asi ani za měsíc, byla nová sněmovní většina vmanévrována svými předchůdci do patové situace: buď zvolit rozpočtové provizorium (které sice není pro ČR žádnou novinkou, ale dlouhodobě by mohlo nést určitá rizika), nebo muset schválit Fialův návrh. Dle dosavadních informací se Babiš rozhodl pro druhou možnost, což ale logicky limituje řadu jeho slibů: pokrýt výdaje na nové dopravní stavby, které nyní v rozpočtu chybí, zvýšit platy vybraným státním zaměstnancům či platit z rozpočtu příspěvky na obnovitelné zdroje energie.

Konečně pověřen. Ale proč?

Spokojenost šéf ANO stvrdil návštěvou v pondělí 27. října u prezidenta Petra Pavla. „Vše funguje podle plánu,“ sdělil po jednání novinářům s potutelným úsměvem na tváři. Že byl spokojen i Pražský hrad, potvrzuje fakt, že zhruba dvě hodiny poté, co Babiš v dodávce s polepem „Bude líp“ sídlo hlavy státu opustil, vydal odbor komunikace prezidenta tiskovou zprávu, v níž oznámil, že Petr Pavel Babiše pověřil sestavením vlády. Netřeba připomínat, že jde pouze o ústavní zvyklost – ústava samotná počítá až se jmenováním předsedy vlády. Babiš ale již čtyři týdny bez pověření vládu reálně sestavuje, tedy tvářit se, že pověření potřebuje, je pokrytecké. Nač prezident vyčkával, není zřejmé, neboť typickou situací, kdy se nepověřuje sestavením vlády vítěz voleb, je chvíle, kdy zvítězil subjekt s nulovým koaličním potenciálem.

Lze vydedukovat, že prezident, který od začátku vystupuje coby „brzda“ kontrastující s Babišovým důrazem na svižné tempo, chtěl částečně bonifikovat to, že mu ANO vychází alespoň částečně vstříc – například ve věci nevystupování ze struktur Západu, což Pavel označil za bezpečnostní hrozbu a jasnou červenou linii, proč by vládu či jednotlivé kandidáty na ministry nejmenoval. Také to může značit částečnou rezignaci, neboť dle kuloárních informací chtěla hlava státu, aby s Babišem vyjednávala některá ze stran bývalé vládní pětikoalice (ODS, TOP 09, KDU-ČSL, STAN a Piráti), a tak plánoval odstavit SPD od moci úplně. To se ovšem nepovedlo s tím, že lidovci – u kterých byl největší předpoklad k obratu – několikrát deklaratorně vystoupili s tím, že trvají na svých předvolebních vyjádřeních a míří do opozice, protože Babiše mají za nedůvěryhodného partnera, který by na nich postupně parazitoval a vysál je, podobně jako v minulosti sociální demokraty.

Co naopak dle Babiše na schůzce s prezidentem nepadlo, byl dotaz na to, zda je už vyřešen jeho střet zájmů. „Až ho vyřeším, tak to prezidentovi oznámím,“ uvedl poněkud tajnosnubně Babiš. Předseda ANO se nedávno stal opět stoprocentním vlastníkem akcií Agrofertu, neboť po prvním svěřenském fondu, který rozpustil koncem loňska, mu druhý fond vydal zbytek – asi 10 procent – cenných papírů. Zda Agrofert prodá (není příliš komu), či přestane brát dotace (ty firma silně potřebuje), zatím neprozradil. Jasné je ovšem jedno: dokud tento problém nevyřeší, je krajně nepravděpodobné, že by ho prezident jmenoval premiérem, protože takový krok nemůže Pavel vzít zpět (odmítnout vládu sestavenou designovaným premiérem může pouze sněmovna, před kterou musí jmenovaná vláda do třiceti dnů předstoupit s žádostí o důvěru).

Po jmenování je též velmi složité pro hlavu státu projevit nesouhlas s navrženými kandidáty, neboť ústava říká, že prezident jmenuje na návrh premiéra, nikoli že prezident posoudí návrhy. Pavel, který odmítá Turka, pokud se jeho výroky ukážou pravdivé, by si tak velmi zúžil manévrovací prostor a vystavil by se mimo jiné hrozbě kompetenční žaloby, kterou již jmenovaný premiér může podat k Ústavnímu soudu, aby vyjasnil pravomoce mezi dvěma ústavními činiteli. Podobně hrozil – v té době již designovaný – premiér Fiala na sklonku roku 2021 tehdejšímu prezidentu Miloši Zemanovi, když ten odmítal jmenovat do funkce ministra zahraničí Jana Lipavského (tehdy za Piráty). Na rozdíl od Zemana před čtyřmi lety by se tak mohlo dokonce stát, že Pavel bude mít pohovory s jednotlivými kandidáty na ministry, aniž by byl Babiš jmenován.

„Věřím, že splníme to, co jsem si předsevzal, tedy že vláda bude moci vzniknout nejpozději do poloviny prosince,“ sdělil Babiš. Zda se mu vánoční přání vyplní, se bude odvíjet od jeho činů. Nejvyšší ústavní činitel ale dle všeho dává najevo: Všeho do času!